„Nejsem si jistý, co považovat za nejdůležitější, ale dovoluji si konstatovat, že třeba jen za důležité budeme moci považovat cestovní horečku hned několika členů vlády do nejvzdálenějších krajů v Asii a Africe,“ předesílá v prvomájovém Rozjezdu politolog Zdeněk Zbořil. „Je jedno, měříme-li vzdálenosti, které museli překonat, z Prahy nebo z Bruselu, ale to, že se tam někde daleko mohou s někým setkat, považuji za úspěch cestovních kanceláří, které jim tyto cesty organizují,“ dodal.

Jak dále uvedl, dlouho si myslel, že líbání a otlapkávání na tzv. summitech, by se mohlo nazývat „sokolské výlety s neznámým koncem,“ ale asi bychom tím snižovali důležitost setkávání politiků z celého světa, o které stojí ve světě málokdo. „Bylo by jednoduché říct, že jde o věci opominutelné, ale ono je to zároveň nebezpečné. Když si představíme objem intelektuálního potenciálu alespoň jednoho takového summitu, pak lze považovat za úspěch, že po něm nedojde k zemětřesení,“ komentuje Zbořil.

Vlastně ani to ale nelze v nejbližší budoucnosti nepředpokládat. Moravou se zase prohnalo nějaké tornádo. „Při úrovni českého zpravodajství na ČT nebo Prima CNN,  které raději soupeří ve sčítání počtu obětí na Ukrajině a v různých městech Spojených států, a za vítěze těchto aritmetických olympiád považují Američany, nevím, zda o nějakých očekáváních máme mluvit. Jednak bychom mohli něco přičarovat, jednak bychom ve sladké nevědomosti mohli probudit nějakou ruku zákona a ví Bůh, jak bychom u českého posledního soudu dopadli,“ říká na začátek.

Vzpomínky na 1. máje

Zbořil také zavzpomínal na to, jak se kdysi slavil 1. máj. „Chodil jsem za svého předmaturitního mládí na Petřín k soše Karla Hynka Máchy, později jako vysokoškolák také, i když už s jinými úmysly. Pamatuji si i několik majálesů, které měly tak trochu protestní charakter. Byly tehdy známé tři texty – Píseň dezertéra, od Borise Viana, Blowin‘ in the Wind Boba Dylana a Where have all the flowers gone Pete Seegra. Zdá se mi, že ještě dnes si je pamatuji docela dobře. Možná by si všechny tři, v jakémkoliv pořadí, mohli dnešní mladí, alternativní a bezradní na 1. maje také zazpívat. Třeba by je přitom napadlo, že ta léta minulá měla také svůj étos, který dnes trochu postrádáme. A také tak trochu myslet na svou budoucnost,“ komentuje politolog.

Ekonomika. Někdo dezinformuje?

Jsme země, která se zadlužuje o 2 miliardy korun denně, což znamená největší tempo zadlužování z celé EU. Máme také jednu z největších inflací; jsme jedna z mála zemí, která je v hospodářském poklesu. Jsme jediná země v EU, jejíž ekonomika nedosáhla předcovidové úrovně. „Eurostat tvrdí, že se přímo i nepřímo mimořádně zadlužujeme (i když z nejrůznějších důvodů), předseda vlády tvrdí, že to není pravda. Dříve bychom řekli, že někdo z těch dvou lže, a že dokonce záměrně nemluví pravdu, aby dosáhl osobního prospěchu,“ uvedl Zbořil. „Od dob starého dobrého Rakouska, se něco podobného považovalo za trestný čin. Moderní terminologií bychom řekli, že někdo ‚dezinformuje‘. A protože jsou to signály hned z několika stran, měli bychom všechny upozornit, ať si z nás nedělají legraci,“ dodal.

Přidává i tato slova: „Já osobně současné vládě nepřeji nic dobrého, ale přece jen ten masivní útok na premiéra Petra Fialu vypadá zase jako nějaká akce řízená ze zákulisí. Třeba mají kritici pětikoalice pravdu, ale dokud neuvidíme nic jiného než rozhádanou pětikoalici, a podobně opozici neschopnou dohodnout se na tom, co by mělo přijít po, myslím si, že bychom měli být obezřetní. Nemusí se hned volat Pusťte nás na ně!, žádat vystoupení z EU nebo NATO, ale snad by už mohlo dojít k rekonstrukci vlády, obrodě pětikoalice a začátku spolupráce na programu obrany proti destrukci státu, národního hospodářství. A také zbavit se diletantů, kteří, bohužel, neumějí nic jiného než diletovat.“