„Tentokrát se musím přiznat, že si nejsem jistý, zda nehoří jen v Českosaském Švýcarsku, ale zda také nepopadl tropický amok zpravodajské agentury v nejrůznějších koutech světa,“ předesílá na začátek Rozjezdu při analýze těchto dnů politolog Zdeněk Zbořil.

„U nás jsme se dozvěděli, že Donald Trump pohřbil Ivanku na golfovém hřišti, aby se vyhnul placení daní za zřejmě luxusní pozemek, že nějaký saúdský princ ‚uvalil osobní sankce‘ na amerického prezidenta Joea Bidena, který mezitím chytil druhý nezničitelný covid a musí úřadovat z domova (nevíme ovšem ze kterého, má jich dnes přece několik, včetně velkoletadla Air Force One),“ dodává. A přidává další postřeh: „Mezitím prý Nancy Pelosi v tichosti upustila od své návštěvy Tchaj-wanu (ale nikdo zatím nedokáže citovat, odkud se ta informace vzala, stejně jako ta, že její letadlo, pravděpodobně jen dočasně, zmizelo z evidence radarů). Na Ukrajině buď Ukrajinci, nebo Rusové trefili budovu, která byla zajateckým táborem pro členy AZOV z Azovstalu, kterých se jedna nebo druhá strana prý chtěla zbavit nebo je umlčet. V Bulharsku se zřejmě objevili z Vrbětic nám dobře známí Čuk a Gek a stejnému bulharskému skladníkovi vyhodili něco do povětří.“

Zbořil se pozastavuje nad tím, že Česká republika, alespoň podle ministryně obrany Jany Černochové, nakoupí arzenál F-35 ve Spojených státech. Jenže budou letadla, až byznys klapne, ještě nutná? Přitom k potřebám českých hasičů se staví resort rezervovaně. „Českým hasičům se nekoupí ani jedno hasicí letadlo a budeme si je ještě několik let půjčovat ze Švédska nebo z Itálie (za předpokladu, že tam budou volná, tamější personál bude mít dost času a zaletí ze severu nebo jihu Evropy do jejího středu),“ podotýká.

Při hodnocení současné společenské atmosféry se vrací k energetické krizi: „Zdá se, že ‚Putin‘, nebo alespoň Gazprom, vyslyšeli přání českých a evropských grýndýlů a všech, kteří ‚jsou ve válce‘ s Ruskou federací a chtějí se od jejich energo-nosičů ‚odstřihnout‘ – a právě se odstřihli. K tomu si přidejme hanbaté historky o ‚znásilňovacích drogách‘ na mejdanu německé SPD, útoky na ‚pederasty‘ v okolí britského padlého premiéra, připomínající dobu viktoriánskou. Na Ukrajině se dál střílí, na srbsko-kosovské linii dotyku se prý v neděli odpoledne také začalo střílet...“ shrnul.

Divit se tomu, že svět se zbláznil, přesto není podle Zbořila na místě. „Kdybychom nevěděli, už od doby Jaroslava Haška, jak se psaly články do Světa zvířat, mohli bychom se divit, proč vláda České republiky odchází v těchto tekoucích dnech na čtrnáctidenní dovolenou a někteří čeští politici, a jejich dvorní mediální kamarila, nám denně oznamují, s kým vším si vyrovnají účty a komu všemu ukážou ‚zač je toho loket‘,“ říká politolog.

Drahá elektřina? Vláda bude muset dlouho vysvětlovat

Stále se přitom opakuje otázka, proč stát nechává akcionáře ČEZ bez povšimnutí vydělávat na krizi. V Partii na Primě zazněl názor poslance ANO Patrika Nachera. Zopakoval znovu, že už měsíce je Česko v přepočtu na obyvatele velkým vývozcem elektřiny a z burzy v Lipsku o mnoho dráž zpět nakupuje.

„Pana poslance jsem nesledoval, ale podle toho, co říkáte, mohu konstatovat, že stejný názor má hned několik odborníků na slovo vzatých, které jsem mohl vidět a slyšet. Pokud jsou tyto zprávy pravdivé, bude muset vláda a její dnešní členové ještě dlouho vysvětlovat, proč tomu tak je, a hledat cestu z této lapálie. Ale už dnes jsou oni i jejich předchůdci zapsáni do dějin,“ komentuje Zbořil.

V Partii všem poslanec STAN Petr Letocha připomněl, že za zdražováním ropy a zemního plynu proudících do EU stojí válečný agresor a ruský prezident Vladimir Putin. „Já si myslím, že Putin vede energetickou válku s Evropskou unií. A pokud si to neuvědomíme, tak tuhle válku nemůžeme vyhrát,“ uvedl Letocha.

„Realistický pohled, nejen na tzv. energetickou krizi, se příliš nezabývá tím, kdo za co může, ale konstatuje, že takový stav je a jaké jsou naše možnosti ‚tuto válku vyhrát‘. A začne se podle toho chovat. Pan Letocha je, asi podobně jako pan premiér, přesvědčen, že ‚jsme ve válce‘, a tak by nás měl poučit, co dělat,“ podotýká Zbořil. „Když to neřekne, tak i ty pověstné svetry paní Ursuly von der Leyen a patnáctiprocentní snižování spotřeby energie nebo energií, jakkoli jsou naivní, jsou snahou něco dělat, a nikoliv jen si někde v televizi vzrušovat své sebevědomí,“ dodal.

Je ještě co tunelovat? ODS a její bolestný ústup ze slávy

Zavedení speciální daně z mimořádných zisků energetických firem podporují ve Sněmovně čtyři z pěti vládních stran, ODS je rozdělená. Pokud by na opatření vznikla shoda, mělo by platit od ledna 2023. Jenže, je reálné, že k nějakému kosmetickému zdanění dojde? „Obávám se, že pro ODS to bude další bolestný ‚ústup ze slávy‘ a pokus ‚vytunelovat‘ poslední zbytky ideologie, kterou tato strana považovala za ‚pravicovou‘. Někdo by si mohl myslet, že už ani není co tunelovat a že půjde jen o to, jak to posledním členům a voličům vysvětlit a jak naparfémovanými slovy a slovíčky tento poslední ‚balíček‘ popsat,“ komentuje Zbořil. „Ale možná, že ani to už není důležité. Rétorika páně Stanjurova je působivá a její adresáti dostatečně pružní, aby o důležitosti zdanění nepochybovali. Tak si dovoluji odpovědět, že ke zdanění dojde a ani nebude muset být kosmetické. Příprava a rozcvička na něj už začala,“ dodává.

Otázkou je, jestli vláda změní postoj k ČEZ ještě před volbami. Zpronevěřila by se programu? „Tuto otázku si nedovoluji od boku jen tak odstřelit. Ale díky dosavadním zkušenostem s různými politiky, kteří nemusí být jenom z ODS, a dokonce ani ne z celé pětikoalice, si myslím, že ‚zpronevěřit se programu‘ je skoro to poslední, co je zajímá,“ uvedl Zbořil.

Fialová žebračenka. Od koho lze něco zajímavého očekávat?

Jisté už je, že se před komunálními a senátními volbami bude vyplácet pět tisíc korun rodinám s dětmi. „Zatím jsem jen zaznamenal, že se té ‚pětitisícovce‘ říká ‚fialová žebračenka‘. Není to moc vtipné, ale jsou prázdniny a tak se jistě ještě nějaký rozumný nápad někde objeví,“ říká Zbořil. „Jen se mi zdá, že to nemusí být z kuloárů vládních stran a přiznávám, že ani v opozici jakékoliv barvy nevidím osobnost, která by mohla být považována v tomto ohledu za důvěryhodnou. Snad je možné čekat něco zajímavého od ‚mimoparlamentní opozice‘, ale ta je v ohrožení mediálními útoky tak brutálními, že se o ní budeme často s obtížemi třeba jen dovídat,“ dodává.

Libor Michálek na Hrad! „Nad jeho síly“

Peloton uchazečů o Hrad se rozrostl o dalšího politika, tedy přesněji řečeno, již bývalého politika. O hlasy voličů se hodlá ucházet bývalý senátor Libor Michálek. Chce dát šanci lidem, kteří se nebojí a nekradou. Má prý vizi, jak pomoci lidem v nouzi. 

„Program, byť vyjádřený stručně, jak o něm zde mluvíte, je jistě chvályhodný. Je ale také pravda pravdoucí, že podobně mluví, nebo dovoluji si tvrdit, že takto budou mluvit všichni konkurenti pana prezidenta ‚v očekávání‘. Dokonce bych v tomto ohledu věřil i na pana generála Pavla a jeho ideály,“ podotýká Zbořil. „Snad by pan senátor ještě mohl dodat, jak bude hájit ty, kteří se nebojí a nekradou, před zvůlí absolutně zkorumpovatelné moci, anebo jen zčásti morálně degenerované justice. Nebo, kde bude hledat a nacházet způsoby a nástroje prezidentské funkce, které budou dnes běžným zlořádům čelit a jak dokáže všechny přesvědčit, že nás jenom neopájí ‚dutými slovy‘, jak je běžné u českých politiků i političek,“ dodává.

Pokud dokáže Michálek dát na misku vah třeba jen své úspěchy ze svého šestiletého termínu v Senátu, jistě by se mohlo najít dost voličů, kteří by mu mohli důvěřovat. „A bude-li umět svoje postavení v české politice opřít o potřebnou úctu nebo popularitu nějakou ‚zahraniční akcí‘, jak bylo běžné snad u všech dosavadních prezidentů ČSR, ČSSR, ČSFR a ČR, mohl by už začít sbírat podpisy a občas se někde ukázat,“ předpokládá politolog. „Přesto si ale myslím, že současné problémy české politiky a jejich překonávání jsou nejenom nad síly pana Michálka, ale i mnohých jeho kolegů a konkurentů,“ dodal.

Babiš si ověřuje, jestli bude účast v prezidentských volbách možná

Mezitím jezdí po republice bývalý premiér Andrej Babiš v obytném voze. Sem tam se objeví nějaký odpůrce. „Nechci říkat, že mne tyto ‚spanilé jízdy‘ nezajímají, ale předpokládám, že jde o podporu kandidátů ANO na komunální úrovni a že si Andrej Babiš ověřuje, zda by případná účast v prezidentských volbách byla možná,“ komentuje politolog. „Kromě toho si myslím, že potenciál hesel Pusťte nás na ně! a Všichni společně proti Babišovi! není vyčerpán a dovoluji si pochybovat i o tom, že opakování vítězných voleb v regionech ještě neznamená, že bude tento tradiční hendikep odstraněn. Pokud ano, nezdá se mi, že by potenciální voliči ANO 2011 nebo Andreje Babiše o tom dnes už věděli. Matematicky a statisticky to ale přece není nijak složité – stačí na to jen sčítání a odčítání,“ dodal.

Od minulé neděle hoří Národní park České Švýcarsko. I to vedlo k diskusím o nutnosti Green Dealu. „Zdá se, že hoří od neděle, nejen pětikoalice, ale hlavně STAN i se svým předsedou. Ministr vnitra si toho všiml až v pondělí. Paní ministryně obrany ještě o dva dny později, ale ta se prý omlouvá, že byla na nákupech,“ předesílá Zbořil.

Pokud se používá hořící Českosaské Švýcarsko jako argument proti Green Dealu a proti zelené EU, je podle Zbořila trochu pozdě. „Navíc něco jiného je, když ve Spojených státech hoří Yosemitský národní park se staletými sekvojemi a když se ukáže, že český ‚boj‘ s kůrovcem nebyl jednoznačně úspěšný. Přesto se ale domnívám, že, jak říkával Václav Klaus, nikoliv ekologie, ale ekologismus, neboli ideologizace ochrany přírody se svými nekončícími summity v různých koutech světa, ideologizace nikoli snad jen s pomocí Grety Thunberg, ale hlavně těch, kteří ji velebili a téměř svatořečili, a degradace Zeleného údělu na úroveň ‚stalinského plánu přetváření přírody‘ z padesátých let 20. stol. je příčnou dalších defektů, které nebudou snadno odstranitelné,“ dodal. 

Připomíná, že snad by se dalo zmínit, co se stalo ve válkou zničené přírodě na Korejském poloostrově a zeptat se, jak je možné, že její jižní část se stala bez ohledu na mohutnou novou industrializaci nejen kvetoucí zahradou, ale programovou sounáležitosti člověka a přírody, „Ta pak základním postojem a hodnotou moderní společnosti,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.