Proč se stal Andrej Babiš takovým fenoménem české politiky? Je to jen důsledek neschopnosti ostatních politiků a personálního vyprázdnění české politiky, nebo lze za jeho úspěchem vidět i nějaké politologické příčiny, že zkrátka po pětadvaceti letech souboje pravice a levice vznikla poptávka po nějakém neideologickém, spíše praktickém hnutí, která by vznikla i kdyby v čele stran stáli geniální a prozíraví politici?

Důsledků vidím několik. První spočívá v absenci základní funkce politických stran, které přestaly vyjadřovat specifické, mnohdy protichůdné zájmy sociálně definovaných částí společnosti. Tzv. „tradiční“ politické strany se v zásadě shodují na koncepci vývojového uspořádání světa. Drží se vesměs představ, vyjádřených v knize F. Fukuyamy Konec dějin a poslední člověk. V zásadě „vlevo“ i „vpravo“ akceptují neoliberální koncept, který proměňuje člověka na bytost výhradně ekonomickou, a paradoxně jen převracejí naruby vulgarizované části marxismu. Nadhodnotu v současné vše sjednocující ideologii jen na rozdíl od marxismu netvoří člověk pracující, vyrábějící, nýbrž podnikatel, bankéř, burzovní makléř a manažer. Jestliže Ford se na začátku století domníval, že manažer by neměl mít příjem vyšší, než čtyřicetinásobek platu kvalifikovaného dělníka, v současném světě se rozdíl změnil minimálně o dva řády. Zanedbatelné procento populace vlastní 95 % světa. Za dvacet let bude možná vlastnit svět celý. Zabývá se nějaká politická strana alternativami vůči neohraničenému božstvu konzumu (kromě v minulosti ustrnulých konceptů KSČM)?

Pokud se začtete do volebního programu kterékoli strany, duchovní hodnoty, humanitní vzdělání, kultura a umění jsou tím posledním skromným odstavcem. Metaforicky řečeno: „příbytek transcendence“ člověka, umožňující vývoj od zvířecí podstaty k lidské bytosti, se proměnil v „příbytek výloh obchodních domů“ překypujících zbožím. Díla velkých myslitelů jsou nahrazována knihami o marketingu – jak vnutit lidem něco, co k životu vůbec nepotřebují. Základní společenskou hodnotou je pro všechny politické strany hmotný růst (a „růst růstu“).

Tzv. „tradiční strany“ se liší pouze tím, zda úplně seškrtat sociální výdaje státního rozpočtu a úplně zrušit někdejší vizi „welfare state“, či škrty jenom změkčit. Všichni respektují moc bank, jejichž příjmy se privatizují a případné kolapsy socializují.

Touto unifikací politických programů se polarita přesouvá od reprezentace zájmů společenských skupin k reprezentaci zájmů politiků, které mají svůj počátek v nestoudných platech europoslanců a v jejich doživotních finančních rentách – a končí šedou a kriminální aktivitou politických bossů z nižších pater. Lze těmito aktivitami vyplnit dlouhý seznam.

Proč se asi ideově zcela znepřátelené strany milostně objímají, když jde o spolčení proti hnutí ANO a Andreji Babišovi? Proč se Sobotka po měsíce nechává řídit ideově zcela protichůdně založeným Kalouskem? Voliči vnímají tu pokřivenost politických obchodů tzv. „tradičních“ stran a jejich představitelů. Vnímají úzkost, která celoživotní politiky sužuje při pomyšlení, že do popředí vstoupí třetí síla a Sněmovna se začne pro změnu usnášet o lžích a zločinech těch, kteří se doposud vzájemně tak bezpečně kryli? Mnoho lidí přestalo věřit, že jde o selhání jednotlivců a začalo nabývat dojmu, že jde o systémovou chybu. Přesněji či intuitivně vnímají, že jde o účelový komplot představitelů tzv. tradičních stran, který má temné pozadí. Řízení odposlechů na popud neznámého objednavatele, jejich prodej a koupě neznámým spolčením, aniž je veřejnost ujištěna, že celé pozadí bylo vyšetřeno BIS a Policií ČR, jen zesiluje podezření, že objednávka pochází z center některé politické strany – šlo přece o ilegální odposlechy 1. místopředsedy vlády a to je snad všude na světě považováno za ohrožení bezpečnosti státu. Lidé nejsou hloupí, jak se někteří politici domnívají, a špinavosti takového typu nepřijímají.

Druhou příčinou úspěchu ANO je bezvýznamnost představitelů „tradičních“ politických stran, kteří omílají prázdné fráze a každé čtyři roky před volbami slibují to, co ani žertem nehodlají splnit. Jedni korekci církevních restitucí; druzí daňové přiznání na půl archu papíru.

Až na výjimky se všichni děsí pojmu „referendum“, které od ďábla pochází, přestože demokracie je prý „vláda lidu, lidem a ve prospěch lidu“ (A. Lincoln). Lid je politiky považován za soubor hlupáků, který je třeba prostřednictvím marketingových agentur ošálit v čase před volbami.