„Nechci se příliš věnovat funkci a posledním vystupováním pana Václava Bartušky, vládního zmocněnce pro energetickou politiku, ale přece jen se mi zdá, že by některá jeho neočekávaná veřejná vystoupení mohla být alespoň občas podrobena kritice,“ říká na začátek dnešního Rozjedu politolog Zdeněk Zbořil. „Anebo alespoň připomínána a někdo by se mohl pokusit o jejich komparativní analýzu,“ dodal.

A s jakým očekáváním vstupujeme do nového týdne? „Pro mne je zajímavé zpravodajství z euroasijského prostoru, který se podle některých českých zpravodajů blíží svému přeformátovávání, podle jiných se blíží doba, kdy střední a východní Evropa budou obětí jejího rozvoje,“ uvedl politolog. „Ruská federace se opět podle podobných pramenů propadá do nicoty a materiální bídy, ale obrazová zpravodajství nám prezentují stále jen moskevský Kreml a Chrám Vasila Blaženého. Také ruská armáda je na Ukrajině těsně před zhroucením hned na několika frontách, ale v zahraničním zpravodajství se mluví už otevřeně o válce Spojených států a Ruské federace na území Ukrajiny,“ dodal. Zároveň upozorňuje: „Protože podle Petra Fialy ‚jsme ve válce‘, stále čekám na politická rozhodnutí, nebo alespoň prohlášení nejvyšších autorit, abych se mohl nějak zařídit. A pokud jde o ‚českou‘ politiku, o té si myslím, že bude jen sloužit a mlčet.“

Dozimetr. Valící se sněhová koule

Bývalý premiér Andrej Babiš má v plánu vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Předseda vlády by měl podle něj totiž odvolat ministra vnitra Víta Rakušana kvůli kontaktům nynějšího šéfa civilní rozvědky Petra Mlejnka s obviněným lobbistou Michalem Redlem.

„Celý případ, jak už někdo někde napsal, připomíná valící se sněhovou kouli. Dnes se zdá, že už nelze udělat nic, co by ji mohlo zastavit. Jak říkají v každé detektivce – cokoliv řeknete, může být použito proti vám,“ připomíná Zbořil. „Premiér se chytá jako záchranného pásu nesmrtelného Čapího hnízda a nejnovějšího zakoupení soukromé vily v jižní Francii. To jistě nevyleká Andreje Babiše, ale mohou se začít obávat mnozí jiní z české politiky, dokonce i ti, kteří jsou dnes už ve výslužbě,“ dodává.

To ale podle Zbořila není na celé věci nejdůležitější. „Mnohem horší je, že jde o šéfa úřadu, který by neměl být středem bulvárního zájmu doma i v zahraničí. Nejde tak ani o důvěru nebo nedůvěru v pana Mlejnka, ale spíše o toho, kdo jej do této funkce jmenoval. Ze „zorného úhlu věčnosti“ (sub speciae aeternitatis) vlastně tato osoba již neexistuje. Vyvolání důvěry nebo nedůvěry vládě, nebo Bůh ví, který postup ANO 2011 zvolí, bude sice mít předvídatelný výsledek, ale nepředvídatelné následky. Prostředí české politiky bude ještě více ‚zamořeno‘, a jak víme z poetiky zpravodajských služeb a Policie ČR, Dozimetr může sloužit ještě dlouho a kdo ví komu,“ popsal.