Očekával jste podle sociologických výzkumů tento výsledek voleb? Je něco, co vás na něm překvapilo?

Když jsme dlouhodobě sledovali situaci před volbami, tak se nabízela alternativa, neboť situace byla krajně nepřehledná. Tedy že volby mohou být buď zásadně nudné, ukážou to, co dlouhodobě ukazovaly předvolební výzkumy: silnější ANO, poměrně silní komunisté a sociální demokraté, tedy vlastně by nepřinesly nic nového. Anebo mohly volby přinést velmi významný zvrat na naší politické scéně, protože existovala řada drobných příznaků, že by tomu tak mohlo být. Neuměli jsme rozhodnout, který z těch dvou scénářů se bude odehrávat. Ale náznaků výrazné změny týden před volbami bylo více. Byli jsme jako STEM MARK jediní, kdo ukázal, že ČSSD utrpí výraznou prohru, a naopak jsme tvrdili, že ANO neoslabí a že na pětiprocentní hranici bude urputný zápas. Tedy takové zemětřesení.

Dlužno poznamenat, že pokud se odehrává výrazný zvratnapolitické scéně, tak se jen zřídka ohlašuje dlouho dopředu v dramatických tazích: Viděli jsme v Británii, Německu, Itálii a v mnoha jiných zemích, že když se chystá průlomová změna, tak se ohlašuje v drobných náznacích, protože změna se vplíží, není černobílá a ostře řezaná, ale rodí se spíše z náznaků, mlhavých indicií, v několika nepřímých ukazatelích a vlastně zřetelně je něco ve vzduchu. Když jsem o tom hovořil s významnými komentátory, říkali: my máme také pocit, že se něco chystá. Ale taková je představa méně uvážlivých a vyčkávajících komentátorů, jak to dopadne, a poté riskují soud, zda výzkumy měli správně, či špatně. Změnu jsme dlouhodobě naznačovali a byli jsme jediní, kdo očekával výrazný zvrat. I některé další firmy měly podobné indicie, ale přišly jim neuvěřitelné, tak je nepublikovaly.

V našem minulém rozhovoru jste mi řekl, že Andrej Babiš je „nositelem přesvědčení, že je schopen vyhnat líné kapry v rybníce, a těmi línými kapry myslím zavedené, zkostnatělé, zavedené strany. Vlastně že přináší nový vítr a udělá pořádek v tom, co už přes deset let vnímají lidé jako takový umrtvený, neživotný styl vládnutí.“ Naplnila se tedy vaše slova?

Ano, je to přesně tak, jak jsme předpokládali. Pro nás to byla záhada těsně před volbami. Já sám jsem si kladl v předvolební situaci hlavní otázku, protože nebylo jasné, co vlastně v očích veřejnosti představuje hnutí ANO. Na jedné straně jde o protestní formu s lídrem, který je příslibem dotažení některých nakročených změn ve společnosti a zavedení pořádku obecně, z druhé strany převažující tón médií naznačoval, že Andrej Babiš je vlastně už dnes hegemonem moci. Zde je velké nebezpečí zneužití tak silného postavení, proto se mluvilo o ohrožení demokracie a podobně. Moje otázka byla, v jaké proporci bude hnutí ANO nositelem změny a nápravy v naší společnosti a do jaké míry půjde o příliš silného politického aktéra, který bude vyvolávat vyrovnávací tendence a snahu nepřipustit příliš velký podíl na moci. Je vidět, že úvaha, kterou jsme spolu vedli delší dobu před volbami, byla pravdivá.

Také jste mi řekl, že „postavení hnutí ANO a Babiše je dominantní a takovou pozici je obtížné dlouhodobě uhájit. Je snazší ji získat, než ji dlouhodobě obhajovat.“ Dá se tedy říci, že Babišovi se podařilo ji obhájit?

Andrej Babiš a s ním celý tým hnutí ANO ji obhájili. Přirovnatelné k vrcholové sportovní kariéře. Když jste talentovaní, dostanete se snadno navrchol, ale umění zůstává v tom se na vrcholu udržet. Tady musím říci, že Andrej Babiš nedělal velké chyby ve vztahu k veřejnosti, všechny útoky odrážel, aniž byl příliš agresivní, což bylo dobře, protože výraznou agresivitu a zbytečné konflikty veřejnost neocení. Na druhé straně byl i na svůj temperament zdrženlivější, než by se mu chtělo, a to vedlo k tomu, že nechal své politické soupeře dělat chyby, kterých se dopouštěla zejména ČSSD z mnoha různých stran. Takže vlastně strategie aktivizovat voliče na poslední chvíli na podporu ANO a nechat zároveň ostatní, ať se utopí ve svých hrách. Mě zejména mrzelo, že žádné ze zavedených stran nestálo za to zvednout významné politické téma. Kampaň byla stylotvorná, mířila na emoce, byly tam obecné postuláty, což by bylo dobře, ale nikdy nebylo řečeno, jak to strana chce udělat.

Klíčové záležitosti, jako je Evropská unie a co s reformami ve společnosti, strany opustily. Víme, že osmdesát pět procent lidí vyžaduje ve společnosti výrazné změny. Tady je proreformní klima a zároveň malá ochota politických stran dávat různé varianty a konkrétní návrhy. To se zejména neodehrávalo ve volební kampani, která byla poněkud prázdná. Václav Havel by použil termín o naší scéně, že je rozbředlá. Lépe bych to neřekl.

S Andrejem Babišem nechce do koalice nikdo jít. Sám se pokusí o menšinovou vládu s odborníky na postech ministrů. Je pravděpodobné, že by Babiš mohl začít objíždět republiku s postojem: já to chci změnit, ale oni mi to nechtějí dovolit? Pomohl by mu takový tah, nebo spíše ublížil?

Na to není snadná odpověď. Myslím, že by mu to spíše pomohlo, než ublížilo, ale samozřejmě záleží, jakou formou by to dělal. Pokud by využil silného argumentu, že u stran, které se zaklínají, jak jsou demokratické a hrají omezenou politickou hru, vzniká otázka, v čem spočívá jejich demokratičnost? Když upřednostňují zájmy vztahů uvnitř politické třídy a příliš nedbají na veřejnost? Voličům se může nelíbit, že hnutí ANO dostalo tolik hlasů, mohou to vidět jako nebezpečí, ale zříci se dobrovolně zodpovědnosti za potíže této země je problematické. Pokud by to dokázal Andrej Babiš využít, a já myslím, že dokázal, nemohlo by to hnutí ANO ublížit.

Dnes po volbách jsou média zahlcena tím, jak se bude sestavovat vláda, kdo s kým hovoří, nebo nehovoří a zda je, nebo není schopen se domluvit, jako kdyby neexistovala veřejnost, občan, pro kterého je celý politický aparát vlastně služba. Ať volby dopadly jakkoliv, politici mají povinnost dbát na blaho občana země, ale vyjednávání se teď odehrává v kabinetu, jako by na tom voliči nezáleželo. Pokud by to Andrej Babiš využil, tak by ho veřejnost netrestala.

Sám říkáte, že by ho za to veřejnost netrestala. Pokud by nastala tato varianta a došlo k předčasným volbám, Andrej Babišje tím pádem jedním z mála, kdo disponuje dostatečnými finančními prostředky na další volební kampaň. Je možné, že by nakonec ve spojení s taktikou toho, že mu nikdo nechce ve změně pomoci, dosáhl 51 procent ve vládě tak, jak by si to přál?

Velká číselná převaha a třeba možnost dosáhnout přes padesát procent, což není vyloučené úplně, by doprovázelo rozdrobení ostatních politických formací a ta rozdrobenost by nebyla ku prospěchu občana. Občan potřebuje silnou, sebevědomou vládu i opozici. My často zapomínáme na to, že opoziční strany hrají velmi důležitou roli ve formování demokracie. Demokracie je proces, nikoliv dosažený stav. Když se opozice vlastně vzdává opoziční role, jak jsme toho byli svědky v minulém období, demokracie kulhá. Když si představíme jednostranný silný blok, sice věřím, že by ho hnutí ANO využívalo ku prospěchu všech, ale je zde příliš velké pokušení prosazovat příliš mnoho subjektivních prvků do vládnutí, což je pro demokratický systém nebezpečné. Pokud by to strany, které se zaklínají demokracií, připustily, mohlo by to ohrozit naši demokracii.

Takové řešení je velmi nebezpečné a politici jsou povinni se vzájemně dohodnout. Ve výzkumech opakovaně zjišťujeme, že lidé volí, aby se politici domluvili, ne aby dávali ostentativně najevo, že se vzájemně nesnášejí. Mají povinnost se dohodnout zejména v dlouhodobých cílech společnosti. A ta dohoda na strategických cílech není na jedno volební období. Penzijní reforma je na padesát let, jak máme řešit klíčové problémy země, když si politici okopávají kotníky ohledně podružných a malicherných záležitostí a vůbec neřeší koncepční a strategické problémy?

Do sestavování vlády míní hovořit prezident Miloš Zeman, který dostal od Babiše slib, že ANO nenominuje vlastního kandidáta. Senátor Jaroslav Kubera mi hned po volbách v rozhovoru řekl, že Zeman má nyní znovuzvolení jisté. Souhlasíte s tím?

Nevím, jak dalece je silné pouto mezi hnutím ANO a prezidentským úřadem, ale spekuluje se, že je pevné. Je pravda, že dostane-li výraznou úlohu, a ústava mu tu možnost dává a on ji využije, protože je dobrý hráč, tak bude schopen komunikovat vše jako státnickou moudrost. Nahrává mu, jak strany nejsou schopny se domluvit, jak dávají najevo, že s vítězem nepojedou, a v tom cítím nebezpečí zhruba podobné, jaké jsem ho vylíčil před chvilkou. Zeman může zaujmout postoj: aniž do toho vstoupím já s veškerými zkušenostmi, tak společnost stojí na pokraji nebezpečí a rozvratu a já to svojí státnickou moudrostí překonám. Sice jsem postarší člověk, mnohdy unavený, ale dnes potřebujete člověka, který se v politice skutečně vyzná a udělá, co veřejnost požaduje už od Václava Havla. Jak se objeví nebezpečí, prezident je první, kdo přispěchá zjednat pořádek, a tuto roli Zeman bude umět hrát.

Co soudíte o situaci TOP 09? Proč došlo k takovému poklesu hlasů?

My jsme se tím nezabývali nějak centrálně, protože TOP 09 nebyla v ohnisku zájmu a ve výzkumech, když je tak málo příznivců, nejsou závěry ze statistického hlediska spolehlivé. Máme malý soubor jejich příznivců, takže předpověď byla velmi slabá. Ale to, co jsme mohli zaregistrovat, bylo, že TOP 09 se jakoby programově vytratila. Zcela jasně šlo o jedinou pravicovou sílu jednoznačně proevropskou. To byl jejich atribut, nepochybný, jasný a od toho nehodlali uhnout, jak říkali. Ale když jsme se podívali na ostatní stanoviska TOP 09, tak byla nezřetelná a ve stínu programu Antibabiš. Dokonce to vypadalo, že Kalousek byl umanutý Babišem, což do určité míry může vzbudit pozornost veřejnosti, ale jakmile to přeženete, tak se stane obehraným refrénem a nemá motivující sílu.

Platí to o celé naší pravici a slouží jako exemplární příklad, že nestačí voličům říci, co nechtějí. Naše společnost není hloupá, nedovede se vyjadřovat ve vzletných a abstraktních pojmech, ale mají zdravý selský rozum, a když něco nechci, dobře, ale musím také říci, co vlastně chci. Tedy pozitivní program, jak překonáme problémy. Andrej Babiš dělá tohle špatně a je trestně stíhaný. Ale co dál? Co budeme v TOP 09 dělat lépe než dnes Babiš? Nejde o sestavení rozsáhlého epického programu, který nečtou ani funkcionáři strany, leda prolistují, ale musí se ve zkratce vtělit do volební kampaně.

A čím se o voliče připravila ČSSD?

Ta vyprázdněnost programu, koneckonců to opakoval i Paroubek. Nebyli schopni vytipovat klíčové problémy a běželi jen jakousi setrvačností, nedovedli dobře komunikovat úspěchy vlády, ty přenechali hnutí ANO. A protože mezi příznivci ČSSD jsou starší lidé, je potřeba je ujistit v tom, že materiálně nebudou žít v nedostatku, ale to už je dnes málo. Dnes patříme mezi nejbohatší země světa a ujistit lidi, že bude na jídlo a živobytí, není tak podstatné. Daleko podstatnější je nabídnout perspektivu do budoucna. Lidé mají děti, vnoučata, chtějí vědět, ve jménu čeho se budou odehrávat příští politické kroky, a na toto téma jsme od ČSSD neslyšeli nic. Ani snahu o národnostní rétoriku, kterou měl například Tomio Okamura a která se objevila i u ODS. ČSSD měla snahu nic nekazit, zbytečně se do ničeho nenamočit, alibisticky proplouvat na vlně kritiky Andreje Babiše a samozřejmě ránu do vazu dala sociální demokracii vládní krize. Ta byla zbytečná a v té Sobotka u veřejnosti jednoznačně prohrál.

Divím se, že se média zajímají jen o povolební vyjednávání. Média i politici by se měli zajímat o názory společnosti těsně po volbách, kdy z nich plynou nejdůležitější poučení. Jak vnímali volby, co si z toho vzali, tomu se věnujeme na vlastní náklady, protože si to nikdo jiný neobjedná. Není nic staršího než včerejší noviny a není nic zbytečnějšího, než se zajímat o veřejnost po volbách.