„Nebylo toho málo, ale zdálo se mi, že zejména politici ze všech světových stran, a samozřejmě i většina médií, jak by řekl Karel Poláček, „vedli řeči“, aniž se dobrali jejich konců. Protože jsem kdysi navštívil Museum of Anthropology ve Vancouveru v Kanadě, mimochodem s česko-moravskou stopou, zaujalo mne, že se Skotské národní muzeum v Edinburghu rozhodlo vrátit jedenáctimetrový a asi tunový totem pospolitosti Nisga’a, který kdysi koupilo od původního zloděje. Ten jej prý kdysi ukradl už v roce 1855, a protože v té době o Kanadu bojovali Britové a Francouzi, možná i nějaký severoamerický osadník, nemohl to být žádný Rus nebo Ukrajinec. Poznámkou na okraj je, že ke krádeži totemu došlo v době, kdy celý kmen, jehož byl kultovním symbolem, byl na lovu a za potravou. Tajemný zloděj jej pak prodal Skotům někdy okolo roku 1925,“ uvedl politolog Zdeněk Zbořil.

„Svět je zřejmě stále stejný, lže a krade se stejně jako před zjevením biblického Desatera. Lidová slovesnost je proto stále svěží, když upozorňuje na to, že žádná zeď není tak vysoká, aby nešla pytlem zlata přehodit. Anebo jak je v prostém konstatování z indo-čínského světa – je cukr, jsou mravenci! Nejde o nic jiného, než bylo v základech římského práva definováno jako corruptio aneb kažení mravů. Přidejme k tomu novožidovské, že jidášská kapsa není bezedná, a máme hlavní zásady západoevropských hodnot před sebou jako na dlani. Nedivme se proto, že pro někoho nejsou tak přitažlivé, jak jsme si doposud mysleli,“ dodal.

Pak také poznamenal: „Volně se k tomuto tématu vztahuje rozhodnutí ukrajinského prezidenta Vladimira Zelenského odvolat všechny vedoucí náborových kanceláří ukrajinské státní a vojenské správy, kteří za úplatu superarbitrovali potenciální brance. Navíc se rozhodl prohlásit takové činy za velezrádné. Také to není nic neznámého, třeba ze Spojených států, odkud utíkal před nástupem do vojenské služby ve Vietnamu i pozdější prezident Bill Clinton. Ten si o tom tehdy sice nemohl povídat, když tehdy cestou z Moskvy projížděl mj. i Prahou, protože zde se ještě nedisidovalo, ale o několik let později se výhrou nad armádou a dosažením na tzv. modrou knížku pochlubil také jeden z pozdějších českých prezidentů.“

Dále uvedl: „Také trochu odtažitě se k podobnému problému vztahuje podivná a kdekým převzatá zpráva o populační krizi v Japonsku, tentokrát nahrazující podobné zvěsti z Číny. Asi už nejsme na takové informace citliví jako naši předkové, kteří připisovali výrok, zčásti neprávem, o ‚žlutém nebezpečí‘ pruskému králi a císaři Vilémovi a jeho kancléři Bismarckovi, ačkoliv jeho autorem měl být v letech po rusko-japonské válce Rus Jakov Novikov. Psalo a lhalo se vždy a všude, a tak se nemusíme bát ani dnes den staré zprávy, že tajfun zabil v nějaké čínské provincii jednoho Číňana. Podle statistik OSN žije jen v kontinentální Číně 1,3 nebo 1,5 miliardy Číňanů, a tak si budeme muset na další zprávu o zániku čínské populace a z ní k nám hrozícího nebezpečí ještě nějakou dobu počkat.“

Přidává i další slova: „Někomu se ještě dnes může zdát vzrušující výzva papeže Františka k ruským katolíkům, aby nezatracovali svou velkou kulturu, své velké osobnosti, jako byli Petr Veliký a Kateřina II., ale to zřejmě vzrušilo jen ukrajinské prevoschoditělstvo, které se snad rozpomnělo na pogrom ve Vilniusu v roce 1902, a protestovalo přímo na Vatikánu. Asi to po dovolených a letních vedrech ztratí svou naléhavost, ale přece jenom, kdyby chtěl papež František přiletět do Prahy, měl by raději zavolat Jiřímu Pospíšilovi, pražskému kulturtréglovi, a ten by se zase někde optal co s tím.“

„Jinak se podle mnoho názoru nic důležitého nestalo. Vlastně stalo, ale nic takového, co by mohli současným režimem ostrakizovaní plebejci ovlivnit. A tak abychom z politiky úplně nezblbli, připomínám neuvěřitelně statečné vystoupení dnes už hvězdy českého a světového tenisu, osmnáctileté Marie Bouzkové, která v neděli sice prohrála na US Open po statečném boji a elegantním vystoupení. Ale v zápolení, které v naší hysterické společnosti bylo díky její hře a chování něco jako zjevení. Bohumil Hrabal by jí jistě rád věnoval svou povídku – I naše chyby jsou dokonalé.“