Brána k digitální totalitě je otevřená dokořán

Nemá moc smysl vracet se k událostem, které se seběhly minulý týden v americkém Washingtonu. Nechci ani rozebírat, zda a do jaké míry podněcoval Donald Trump demonstranty, aby vzali Kapitol na zteč. Nebudu rovněž spekulovat, jakou roli v celé věci sehrála na místě přítomná Antifa, ani o tom, jak je vůbec možné, že do jindy tak přísně střeženého Kapitolu proniklo tolik demonstrantů. Pravdu o všech těchto jevech vyjeví až čas a navzdory všeobecně vytvářenému dojmu vlastně není až tak podstatná.

Mnohem důležitější totiž je, co následovalo. Hrozba pro demokracii totiž nejsou demonstranti v ulicích nebo v chodbách, kancelářích a zasedacích místnostech parlamentu. Jistě, je to nepříjemné. Jistě, jakékoli zbytečné násilí je potřeba odsoudit. A jistě, je to obrovská šmouha na obraze „té nejvíc nejlepší země na světě s tím nejskvělejším politickým systémem a tou vůbec nejlepší demokracií, kterou je potřeba vyvážet všude do světa“, jak svou zemi mnoho Američanů vnímá. Mnohem větší hrozbou pro demokracii nejen v Americe, ale i v celém světě je však hrozící nástup digitální totality.

Twitter zablokoval Donaldu Trumpovi účet. Později se přidal Facebook. A když (logicky) začali uživatelé prchat na sociální síť Parler, která si zakládá na respektování svobody slova, rozhodli se technologičtí giganti zrušit i ji. Napřed ji Google stáhl ze svého obchodu, potom totéž učinil Apple a vše korunoval Amazon, který Parleru odstavil servery.

Herní vývojář a otec legendárních českých počítačových her Mafia a Kingdom Come: Deliverance Daniel Vávra k tomu na svém facebooku hořkosladce poznamenal, že pokud byste si snad chtěli založit vlastní sociální sít, je to brnkačka: „Jen si k tomu musíte ještě pořídit vlastní operační systém, vlastní továrnu na mobily, vlastní webhosting a vlastní infrastrukturu, přesvědčit banky a další instituce, aby vám to začaly podporovat, aby to bylo použitelné, a pak už jen přesvědčit pár desítek milionů uživatelů, a je to.“

Proč zabanovali Donalda Trumpa?

Údajným důvodem (osobně bych spíše řekl zámikou) pro obstavení Trumpových účtů bylo, že měl porušit pravidla komunity (tedy jakási smluvní pravidla užívání sociálních sítí) a že měl podněcovat k násilí (já jsem mimochodem naopak z úst Donalda Trumpa slyšel v osudný den jen výzvy demonstrantům, aby se z Kapitolu stáhli).

Úřadující americký prezident je tak technologikými firmami cenzurován v situaci, kdy ty stejné technologické firmy dávají na svých platformách prostor například íránskému ajatolláhovi Chameneímu, který pravidelně vyzývá ke genocidě židů a k vymazání Izraele z mapy, a vesele kolaborují s totalitními mocnostmi a režimy, které potlačují lidská práva, vězní novináře a nechávají lidi zmizet. Lepší příklad dvojího metru by snad ani nešlo vymyslet.

Tady ale nejde jen o Trumpa. Své by o tom mohl vyprávět i náš Dominik kardinál Duka, kterému Twitter odstavil účet loni v listopadu. A třeba s Facebookem si své užil youtuber Ondřej Tesárek vystupující pod přezdívkou Bratříček. Trump je jen vyvrcholením příběhu o tom, jak se technologičtí giganti rozhodli diktovat, jaké a čí názory se mohou internetem šířit a kdo musí být umlčen.

Z internetu a sociálních sítí jsou tak vytlačovány názory a lidé, kteří neodpovídají progresivnímu mainstreamu. Ten zplodili neomarxisté na západních univerzitách. (Jsou to zpravidla lidé, kteří opustili dělníky ve prospěch nejrůznějších menšin a kteří svůj boj proti kapitalistickému útlaku vedou od stolu v kavárnách se šampaňským v jedné ruce a s iPhonem, který zaplatil tatínek, v ruce druhé.)