„Protože nejsem jen politologem –  můj hlavní obor studia byla historie, pozoruji nezaujatě a s lehkým úsměvem, co se děje a neděje okolo sestavování nové vlády, respektive seznamování veřejnosti s tím, jaká vláda by mohla vzniknout,“ začíná svůj dnešní Rozjezd politolog Zdeněk Zbořil. Podle něj se ukazuje, že po těch několika letech antibabišovského běsnění nastává čas, který popsal takto: „Nositelé ‚Českého zpěvu nenávisti‘, jak podobnou chásku nazval Václav Bělohradský, chtějí, anebo dokonce musejí říct také něco o sobě a o svých nápadech jak vládnout. Pomalu odchází doba prázdných slov a nastává doba činů, a ty se mi zdají být stále ještě zahaleny v mlhách. Prezident republiky dal kandidátům na členství ve vládě čas a ukazuje se, že hned v tomto prvním neformálním kole si nebyli a stále ještě nejsou někteří kandidáti svou kompetentností jisti.“ Podle Zbořila se zdá, že někteří ještě nedohlédli všech možných důsledků, až jejich CV budou doplněna potřebnými daty a oni sami budou muset říct něco nahlas.

„Nechci se mýlit, ale zdá se mi také, že Petr Fiala se zatím pohybuje nikoliv snad na té ‚struně mezi kolébkou a rakví‘, ale spíše na cestě svých kolegů od domýšlivé arogance k realistickému uvažování obratně a je jedním z těch, kteří si v těchto dnech uvědomují míru své odpovědnosti,“ říká Zbořil.

Dosluhující vláda vydává nařízení o povinném očkování pro některé skupiny obyvatel, nová avizuje, že rozhodnutí zruší. „To není nic neobvyklého. Protože se epidemie a očkování staly dávno předmětem veřejného diskurzu, existují obavy z očekávání, komu se dostane po překonání toho nejhoršího odměny a kdo by měl být shledán odpovědným za vše, co se nepodařilo,“ komentuje politolog. „Není to ale jen problém odstupující a nastupující vlády, ale třeba i odborné veřejnosti, justice a Parlamentu jako celku,“ dodal. Ještě dlouho bude trvat, než se naučí vládní strany vládnout, opozice oponovat a všichni dohromady tak budou činit v zájmu obecného blaha celé obce. „Pokud si stále ještě chceme hrát na demokracii, mohli bychom si konečně uvědomit, že po volbách je třeba nacházet shodu v tom hlavním a nekritizovat své oponenty s úmyslem je zlikvidovat, jak si to představují dnes mnozí demonstranti na náměstích a na rozbouřených a zlobou zahlcených sociálních sítích,“ říká politolog.

Nenávisti se lidé naučili velmi rychle

Dosluhující premiér Andrej Babiš se svým fanouškům na facebooku svěřil, že byl nedávno v ohrožení života, když se jej pokusil napadnout nepříčetný muž se zbraní. „Myslím, že už dávno jsme upozorňovali v PL na skutečnost, že nenávisti se lidé po roce 1989 začali učit brzy a naučili se ji velmi rychle. Od vyhrožování šibenicemi a smrtí, dokonce i nejvyšším představitelům zemí, se kterými jsme udržovali na vládní úrovni diplomatické styky, ale i od obecně neslušného vyjadřování se jeden o druhém, které s takovou vášnivostí šíří veřejnoprávní i soukromá média, jsme se dostali do stavu, kdy zatím jen psychopati a podobně narušení jedinci jsou schopni útočit na kohokoliv,“ popisuje Zbořil. „Nejde jen o Andreje Babiše, ale o kohokoliv, kdo je veřejné známý. Že se to tentokrát týká jen Andreje Babiše, neznamená, že to příště nebude někdo jiný, dokonce i někdo z těch, kteří se svým šířením nenávisti už ‚proslavili‘. Nechci nikoho strašit, ale kdo v posledních dnech cestoval automobilem ve velkých městech nebo v jejich okolí, ví, o čem zde mluvíme. A zdůrazněme, že výmluvy na ‚únavu z covidu‘ jsou dětinské,“ dodává a podotýká: „Je to jen, jak by řekli naši otcové, pokleslá bída mravní, a i když se týká jen menší části společnosti, ve skutečnosti to ohrožuje i tu její část větší.“

V minulém týdnu opět zaznívala slova o kandidatuře na prezidenta. Bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek promluvil o své ambici účastnit se příštího boje o Hrad a jak řekl v rozhovoru pro Právo, rozhodne se do konce zimy. Kalousek si prezidenta představuje nikoli jako národní ikonu, ale jako „dělníka ústavy.“
 
„Pokud si čtenáři PL vzpomenou, psali jsme zde o možném rozhodnutí Miroslava Kalouska k takovému kroku už tehdy, kdy tak zvaně odcházel z politiky a začal se svými diskusemi s majitelem TV Barrandov Soukupem. Už nevzpomínám, kdo se nám tehdy vysmíval. Ale už po roce, kdy se začínají objevovat někdy až neuvěřitelné ‚postavy k podpírání‘ (slovy režiséra Pavla Juráčka), to taková legrace není. A bude hůř!“ komentuje politolog. „Ale Miroslavu Kalouskovi přiznejme, že už nyní, kdy se představuje jako ‚dělník ústavy‘, není daleko k tomu, aby se stal i ‚národní ikonou‘. Když už se připravuje jí být i pan předseda Senátu se svým obdivem k Tchaj-wanu, tak proč ne pan exministr financí se svými složenkami a neustále mu připomínanými padáky,“ dodal.

Merkelová. „Až jí bude Nejvyšší dávat své rozhřešení…“

Ve čtvrtek se armáda rozloučila s německou konzervativní kancléřkou Angelou Merkelovou slavnostní ceremonií. V čele Německa stála šestnáct let. „Dojatý ani smějící se nejsem. Byla jistě úctyhodnou dámou se vztahem k východní Evropě, DDR a naší vlasti. Dokonce bychom mohli prohlásit, že udělala pro tuto část Evropy leccos dobrého. Proto si jí vážíme, a za to, co udělala špatného, ji jistě budeme odsuzovat,“ uvedl politolog. „Až jí bude Nejvyšší dávat své rozhřešení, jistě ji neodpustí, že svou nespornou autoritou způsobila novou německou osídlovací akci v Evropě, a že ji ‚nezvládla‘. Zda bude muset odejít mezi lotry na levici nebo ty kající se a polepšené vpravo, nechme na něm. I on má svou odpovědnost před sebou samým,“ dodal. 

Tento týden by měla začít úřadovat nová německá vláda. „V neděli večer ještě nebyly známé výsledky hlasování Zelených a FDP o koaliční smlouvě. Ale předpokládám, že i ti programově nesouhlasící budou souhlasit, až nastane alespoň několik měsíců trvající napětí v koalici o tom, co sice nebylo napsáno, ale bylo dohodnuto. Že se objeví rozpory okolo Zeleného údělu a válce na Východě, je skoro jisté,“ komentuje politolog. „Ale to ještě neznamená, že se SRN a její ekonomika zhroutí. Ve vládě je hned několik zajímavých osobností, jen někteří mají, jak by se řeklo u nás, až extremistické názory. Ale i tam německé politické zákulisí má své nezměnitelné zásady,“ dodal.

Nová německá vláda se chystá tlačit na změny, které mají vést k větší integraci Evropské unie, směřovat ke vzniku budoucí federace. „Z té ‚větší integrace‘ jde opravdu trochu strach. Předpokládám, že se ale o tom u nás nebude rozhodovat. Snad až někomu a až na té nejvyšší úrovni dojde, co by to mohlo znamenat, tak možná bude někdo kverulovat. Ale po našich tisíciletých zkušenostech se Svatou říší římskou, Državami Domu Habsburského a se současnými Čechy und Moravou to zase ‚budeme muset rádi-y přijmout‘,“ komentuje Zbořil.