Během středeční noci schválil řecký parlament první strukturální reformy požadované eurozónou výměnou za příslib nového mezinárodního záchranného programu. Řecko přijetím reformních zákonů odvrátilo bankrot, protože ty byly podmínkou pro dohodu s mezinárodními věřiteli o nové záchranné půjčce. Jednání parlamentu probíhalo za nepokojů v hlavním městě Aténách a jeho výsledek je nejčastěji hodnocen jako řecká kapitulace, nebo dokonce zavedení jakéhosi stanného práva Evropské unie nad Řeckem. Pod kontrolou evropských dohlížitelů totiž bude zřízen zvláštní fond v objemu až 50 miliard eur, který bude shromažďovat finanční prostředky z privatizace státního majetku.

I přes naprostý ústupek od výsledku nedávného referenda to Řecku nemusí stačit a zcela nepokrytě to dává najevo Mezinárodní měnový fond. Ve svém nejnovějším stanovisku upozorňuje, že přijaté řešení je naprosto nedostatečné. A pokud evropské země Aténám výrazně nesníží dluhovou zátěž, tak se MMF nebude moci podílet na novém záchranném programu pro Řecko. „Mají-li hodnostáři z Mezinárodního měnového fondu pravdu, pak byla všechna ta jednání ‚přes večerku‘ marná a ti nejvyšší z Evropské unie si z nás dál dělají legraci,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.

Evropské rozhodnutí o Řecku způsobí v zemi změnu politického režimu

Domnívá se tedy, že proti řeckému předsedovi vlády pravděpodobně použili nejmocnější zbraně, aby zachránili banky, které řeckému státu v posledních letech nezodpovědně půjčovaly. „Ale zapomněli, že strašit třeba i hlavu státu ještě neznamená, že pod olivami bude mír, nebo se tam dokonce něco urodí. Dostat celou zemi z dluhové pasti tzv. kapitalizací dluhů se pokusili velmoci na začátku třicátých let minulého století a všichni víme, jak to dopadlo. Nemusíme se zrovna strašit Hitlerem, ale rozhodnutí evropských hofrátů způsobí změnu politického režimu v Řecku a možná, že ten nový bude po slíbených letech odkladu horší než ten, ze kterého má EU a eurozóna rudě před očima,“ upozorňuje politolog.

Řecká krize ještě více rozvířila debaty o budoucnosti nejen eurozóny, ale i samotné Evropské unie. Dokonce i takový eurooptimista, jakým je předseda Evropské rady Donald Tusk musel přiznat, že je zpochybňována sama myšlenka Unie a že si někteří myslí, že je třeba změnit všechno, počínaje smlouvami a tradičními hodnotami konče. „Řecká krize budoucnost Evropské unie samozřejmě ovlivní, ale zatím ještě nikdo neví jak. Proto se všichni předhánějí v proroctvích, ale někdy se mi zdá, že už ani nevědí, co ze svých úst tak lehkovážně vypouští. Koneckonců jsou to všechno gážisti, žijí na úkor daní evropských plátců a zdá se mi, že se ‚chovají sami sobě na úkor‘,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.

Mocní v EU pořád mají co tunelovat a bohatnout se dá i na bankrotech

Přístup k řešení řecké krize není tím jediným, s čím si nejvyšší představitelé Evropské unie a jejích členských zemí nevědí rady. „To, jak jsou bezradní a neschopní, předvádějí téměř demonstrativně svými postoji k migrační vlně, o které si myslí, že je jen jakýmsi vybočením z minulých pořádků. Zřejmě je ani nenapadá, že jde o problém nejméně dvou až tří generací, anebo to vědí a uvažují jen od výplaty k výplatě. Ale Evropská unie se samozřejmě nerozpadne, protože ti nejmocnější mají celou řadu možností, jak ji dále tunelovat. Tak proč by ještě nevyužili nějakých větších než řeckých příležitostí. I na bankrotech se přece dá zbohatnout,“ poukazuje politický analytik.