Dlouhou noc zažili na dnešek šéfové států a vlád členů eurozóny, když se snažili najít východisko ze zapeklité situace Řecka, jehož představitelé nakonec po půlnoci kapitulovali a přistoupili na návrhy, za kterých jsou věřitelé ochotni Řecku půjčit přes 80 miliard eur. Dle kuloárních zpráv nakonec Tsiprase někdy až brutálním nátlakem Angela Merkelová a spol. nakonec přinutili přijmout navržené podmínky. Summit byl nad pondělním ránem přerušen a jeho účastníci provádějí konzultace.

„Je to už trapné, jak se dohadují a nejsou schopni se dohodnout. Vypadalo to, že došlo k rozdělení na dvě skupiny. Jednu, která je pod kuratelou Německa a Angely Merkelové, a druhou, která se snaží z toho nějakým způsobem vybruslit. Ale pořád se nejednalo o tom, jak změnit systém, který Řecko do dluhové pasti uvrhl. Řecký model, ač je miniaturní z hlediska ostatních ekonomik, může být předzvěstí hlubšího otřesu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.

Neústupnost Německa vnímá jako pochopitelnou, protože by většinu ztrát nesly bankovní domy, které realizují své zisky na území Spolkové republiky Německo nebo pod jeho státní garancí. „A tak se Angela Merkelová obává toho, že jí někdo bude vystavovat účet, ať už uvnitř Německa, nebo v Evropě za ten řecký malér. Je zřejmé, že si to systém evropského finančnictví způsobil sám. Přece je ten problém strašně jednoduchý. Když někomu půjčuji, musím vědět, že je naděje, že se mi ta půjčka vrátí. Nebo riskuji, že se mi to nevrátí. A nemusí se na to scházet představitelé eurozóny, nebo dokonce představitelé Evropské unie. Zdá se mi proto, že to hádání není vlastně o Řecku, ale o tom, kdo to zavinil a kdo ponese sekundární výsledky toho maléru,“ myslí si politický analytik.

Řada rozhodnutí uvnitř Evropské unie je činěna pod politickým nátlakem

Za další pomoc Řecku se už před jednáním postavily Francie a Itálie. Italský premiér Matteo Renzi prohlásil, že nelze připustit odchod Řecka z eurozóny a že musí skončit ponižování Atén ze strany Německa. „Pnutí mezi členskými státy musíme vnímat nejen jako problém finanční a ekonomický, ale také jako problém politický. To svědčí o tom, že celá řada rozhodnutí uvnitř Evropské unie, natož eurozóny, je činěna pod politickým nátlakem nebo za angažmá nějaké významné politické autority. A že ta neviditelná ruka trhu je vlastně neviditelnou rukou tržiště, nechci říkat rovnou perského bazaru, ale tržiště, které má svoje limity a kde se prosazují nakonec zájmy toho silnějšího. A nemyslím jen finančně silnějšího, ale i politicky,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.