Tuniské letovisko Sousse a šíitská mešita v Kuvajtu se staly v pátek terčem teroristických útoků. K oběma se přihlásila organizace Islámský stát. Týž den zaútočil francouzský islamista na průmyslový závod u Lyonu, když s dodávkou najel do propanbutanových lahví a způsobil explozi. Předtím zavraždil svého zaměstnavatele, kterému uřízl hlavu a pověsil ji na plot objektu s černými vlajkami Islámského státu. Francouzský prezident François Hollande v reakci na hrůzný čin ve své vlasti prohlásil, že atentát byl spáchán jednotlivcem, ale že nelze dopustit vytváření zbytečných bariér mezi lidmi a ani není možné podlehnout nadbytečné podezíravosti. Politolog Zdeněk Zbořil, který situaci ve Francii pozorně sleduje, si všímá toho, že se zatím stupňuje nepřátelská nálada spíš vůči prezidentu Hollandovi než muslimům.

„Podle toho, jak o tom média ve Francii zpočátku referovala, se zdálo, že se jednalo o nějaký spor mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a že šlo o problém, který nesouvisel s terorismem. Ale protože to prezident okamžitě označil za teroristický akt, což samozřejmě může být pravda, tak tím, jak je prezident nepopulární, se začalo veřejné mínění obracet k názoru, že jde o provokaci, která má omezit svobodu a demokracii ve Francii. Obavy z terorismu, ať už motivovaného islámem nebo něčím jiným, ve Francii stále existují, ale teprve v nejbližších dnech uvidíme, zda povedou k prohloubení xenofobních a nábožensky nesnášenlivých nálad,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Obavy z terorismu motivovaného islámem mohou přihrát voliče Sarkozymu

Připouští, že tento teroristický čin může znamenat další nárůst voličů pro Národní frontu Marine Le Penové. „Ale ještě víc očekávám, že poroste popularita nové politické strany Republikáni bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho. Konec konců má podobnou rétoriku jako paní Le Penová a je pro většinu Francouzů přijatelnější. Ať už se jedná o bývalé stoupence prezidenta Chiraka nebo samotného Sarkozyho, který se vyjadřuje obratněji než Marine Le Penová, a navíc má také zkušenosti jako bývalý ministr vnitra. Ale zase je ten jeho pokus teprve v začátcích a nebyl vyzkoušený v žádných volbách, tak to také nelze tvrdit tak jistě,“ upozorňuje politolog.

Přesto si troufá odhadnout, že z potencionálního napětí, strachu a obav by mohlo vytěžit více nové uskupení, které se snaží zformovat prezident Sarkozy, než Národní fronta Marine Le Penové. „Sarkozy se může odvolávat i na svá varování, kdy už před mnoha lety upozorňoval na problém Středozemí a Středomoří, což většinu Evropy nechávalo chladnou. Domnívala se, že má nějaké temné úmysly s dominancí Francie v jedné části světa, tedy ve Středomoří či Středozemí, a nechtěla uznat, že ten problém by se mohl opravdu objevit. Po pádu Kaddáfího a rozpadu Libye se to stávalo aktuálnější a dnes už spousta Francouzů a dokonce i evropských politiků je ochotna uznat, že prezident Sarkozy mohl mít pravdu,“ podotýká Zdeněk Zbořil.

Muslim v Evropě se automaticky ocitá v autu

Před několika dny prohlásil kontroverzní nizozemský politik Geert Wilders, že islám šíří nenávist muslimů vůči západní společnosti. A že je v tom tato ideologie, bohužel, úspěšná, dokládal na průzkumech, podle nichž islámští teroristé, i když tvoří jen zlomek populace, mají podporu většiny. Čtyři pětiny tureckých mladíků žijících v Nizozemsku zase soudí, že násilí Islámského státu vůči nevěřícím není nic špatného. Upozornil také na to, že nezaregistroval žádný viditelný nesouhlas většiny muslimů se skutky teroristů. „V Kodani, Amsterdamu, New Yorku ani Londýně jsem neviděl masové demonstrace, na kterých by muslimové odsuzovali skutky páchané ve jménu islámu. Většina z nich násilí nepáchá, ale ani jej veřejně neodmítá,“ kritizoval Wilders.

Podle Zdeňka Zbořila to však není jen záležitost západní Evropy, ale celého světa. „Má to počátek v latentním antiamerikanismu. Ve chvíli, kdy se Evropa začala spojovat s americkou ideologií střetu civilizací, tak se ten názor objevuje útočně i proti evropské politice. Nesmíme zapomenout, že muslimové jsou v Evropě zneuznanou menšinou, která má být na okraji společnosti bez ohledu na to, jestli se jedná o vrahy, zloděje nebo náboženské fanatiky. Ale když je někdo muslim, tak je postaven automaticky do autu. No tak to přirozeně vyvolává určité negativní postoje z druhé strany,“ vysvětluje politický analytik.

Za úspěchy Islámského státu lze vidět myšlenku chalífátu

A protože muslimové nemohou bojovat proti svým nepřátelům s pomocí letadlových lodí a letadel naváděných z řídícího centra na Floridě, ale mají jen kalašnikovy a výbušniny, tak to vyvolává obdiv k těm, kteří se rozhodli bojovat za věc utlačovaných. „V každé zemi jsou příčiny antiamerikanismu a také antieuropeismu trochu jiné. Hodně ve Francii, ale i v dalších zemích, to jsou sociální příčiny. A to mluvím o době ještě předtím, než se zvedla masová vlna uprchlíků. Už tehdy to tady bylo latentně přítomné. Skutečně mnozí lidé v Evropě potichu s použitím teroristických akcí proti evropskému establismentu souhlasí. A možná že to nejsou jenom muslimové, možná to jsou i ‚vykořisťovaní‘ jiné víry,“ míní Zdeněk Zbořil.

Organizace Islámský stát, která se přihlásila ke dvěma pátečním teroristickým útokům, představuje pro Západ větší hrozbu, než jakou byla militantní al-Káida. „Zdánlivě vypadají podobně. Také al-Káidu stejně jako Islámský stát pomáhaly vytvořit americké speciální služby. Domnívaly se, že ovládnou nějaké teroristické skupiny, které budou úspěšné v tom, že destabilizují určité arabské režimy. To se zřejmě nepodařilo v mezích, jak bylo žádoucí. A Islámský stát je úspěšnější mimochodem proto, že má myšlenku chalífátu. Pořád mluvíme o Islámském státu, ale myšlenka chalífátu je myšlenka říše všeobjímající islámský svět, která se kdysi táhla od zemí na východě Arabského poloostrova přes severní Afriku až na Pyrenejský poloostrov,“ připomíná politolog.

Kuvajt a Saúdská Arábie mohou pykat za financování teroristických skupin

Zatímco al-Káida znamená základnu pro individuální nebo ojedinělou teroristickou nebo vojenskou akci, tak myšlenka chalífátu je myšlenkou vytvoření státu, v němž obyvatele spojuje víra v jediného boha. „V tomto ohledu je myšlenka chalífátu Abú Bakra s odkazem na jméno prvního chalífy samozřejmě atraktivnější pro spoustu lidí. Rozhodně je pro muslimy atraktivnější než myšlenka teroristických skupin al-Káidy. Protože tady už se jedná nikoli jenom o nějaký nástroj mezi sunnity a šíity, ale může to být myšlenka sjednocení muslimů v hranicích, které jsou historicky známé už od konce sedmého a trvající do poloviny třináctého století,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Atentát na šíitskou mešitu v Kuvajtu si nevysvětluje jen věroučně, že jde o konflikt mezi šíity a sunnity. „To může hrát také nějakou roli, ale spíš takovou, aby se zapomnělo na pravý účel. Myslím, že v nearabském islámském světě sílí tendence proti tomu, že některé arabské země financovaly tzv. islámský terorismus za účelem rozbití křehké kontinuity některých států, ve kterých vládli muslimové, a jejichž princip fungování byl postaven také na ekonomických zájmech. A to, že Kuvajt a Saúdská Arábie financovaly některé teroristické skupiny a zároveň spolupracovaly se Spojenými státy, mohlo vyvolat zájem jiných zemí, aby se proti Kuvajtu a Saúdské Arábii postavily se zbraní v ruce,“ domnívá se politický analytik.

V kuvajtské mešitě šlo o útok na jednu interpretaci islámu

Poukazuje rovněž na to, že jde také o země nejbohatší, takže by se tam dalo loupit uloupené stejně jako v Evropě. „Ta událost v Tunisku má pro mě podobu ideologie, řekněme, některých skupin al-Káidy. Ten atentátník si vybírá, přímo se jich ptá, jaké jsou národnosti, a podle toho je vraždí a druhé nechává naživu. Kdežto v kuvajtské mešitě to je skutečně útok na jednu interpretaci islámu, která je vlastní těm islámským autoritám, které působí v Kuvajtu nebo v Saúdské Arábii. A ten neklid okolo Saúdské Arábie je také příkladný. Nechci spekulovat o nějaké konspiraci z jiných částí světa, to je samozřejmě možné, ale k tomu nemáme téměř žádné informace, tak se toho zdržuji,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.