Do nynější atmosféry diskusí o uprchlických vlnách do Evropy zapadají rostoucí aktivity sdružení Islám v České republice nechceme. To se podílelo na vytvoření zastřešujícího občanského spolku Blok proti islámu. Předsedou výkonného výboru byl zvolen Martin Konvička, jenž před 200 zakládajícími členy prohlásil, že šíření a propagace islámu musí být postaveno mimo zákon, stejně jako propagace nacismu. „Islám není náboženství, islám je institucionalizované zlo. Proto je třeba šířit nulovou toleranci k islámu. Aby těchto cílů Blok proti islámu dosáhl, měl by se stát masovou organizací přítomnou v každém městě a vesnici,“ konstatoval Martin Konvička.

Politický analytik Zdeněk Zbořil se nediví, že se iniciativě IVČRN daří získávat čím dál víc stoupenců. „Lidé mají strach z neznámého, nevědí, kdo sem přichází, přitom pohyb obyvatelstva je celosvětový. Když se podíváme do jihovýchodní nebo do jižní Asie, tak tam je pohyb obyvatelstva stejný s ještě většími tragickými následky. A jedná se tam také dost často o příchod prchajících muslimů z oblastí Blízkého a Předního východu nebo i z Filipín, který ale nevyvolává obavu ze střetnutí civilizací. Tam totiž nikdy nezvítězila zrůdná ideologie Samuela Huntingtona o střetu civilizací. My jsme jí zahlceni, přijali jsme ji, ačkoli Evropou procházely odnepaměti tisíce různých národů, etnik a nábožensky i kulturně jinak orientovaných lidí. Ale ty hysterické kampaně tomu pomáhají,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Vyznavači multikulturalismu dohlédnou, aby měli uprchlíci vše zařízeno

Nynější vlnu uprchlíků považuje bývalý náměstek ministra vnitra a nynější ředitel Centra bezpečnostních studií Vysoké školy CEVRO Institut Jaroslav Salivar za dramatické ohrožení bezpečnosti Evropy. Postoje k chystaným kvótám běženců pro jednotlivé země vnímá jako velmi obvyklé dilema politiků mezi tím vyhovět někomu mimo hranice našeho státu a tím být odpovědným k vlastním občanům. Naopak podle socioložky Jiřiny Šiklové jsou lidé, kteří protestují proti přijetí utečenců ze severní Afriky na základě povinných kvót, sobečtí. „Jestliže nedokážeme lidi, kteří přijdou, absorbovat, oslovit a získat pro naše hodnoty, potom asi naše kultura za nic nestojí,“ tvrdí a poukazuje na to, že když k nám přišly desetitisíce uprchlíků v době balkánských válek ze zemí bývalé Jugoslávie, ani jsme to nepoznali.

Na to nepřátelé adaptace různých běženců na místní poměry obvykle argumentují tím, že lidé, kteří přicházejí z Ukrajiny, popřípadě z Balkánu, jsou vyznavači stejných hodnot jako my ve střední Evropě. „Ale málokdy už řeknou, které hodnoty to opravdu jsou. Nedávno jsem vzpomínal pana Schwarzenberga, jak, když byl ještě ministrem zahraničních věcí, mluvil o tom, že Kosovo bude rájem na zemi pro kosovské muslimy. A víme, jak to skončilo. Všem se hezky mluví o tom, zda máme, nebo nemáme někoho přijmout. Ale jakmile jde o konkrétní věc, tak to zůstane v rukou represívních orgánů států, které budou muset zřizovat tábory pro běžence. Tam je budou chodit kontrolovat vyznavači multikulturalismu, jestli je všechno dobře zařízeno a jestli náhodou děti běženců neposíláme do zvláštních škol,“ poznamenává s neskrývanou ironií Zdeněk Zbořil.

Sobotkovo odmítání kvót je na úrovni hesla „Islám tady nechceme“

Evropská unie je podle něj připravená jenom na multikulturalismus hrdel, nikoli činů. „Žádné konkrétní opatření kromě toho, že máme přijmout určitý počet běženců, který samozřejmě bude daleko vyšší, kromě toho, že se dá nějaká minimální částka na to, aby byli někde ubytováni, na úrovni Evropské unie na jejích slavných summitech nepadlo. Chápu obavy lidí, že zase, jako často v minulosti, odnesou rozhodnutí nějakých politiků v hezkých oblecích a kravatách na těch malých místech. A popularita pana Konvičky je úplně klasický projev hledání kompenzace strachu. A to, že protagonisté iniciativy IVČRN pracují s chybnými a neověřenými údaji, není vůbec důležité. Důležité je, že ten strach tady existuje a aby se ti lidé, kteří byli zvoleni jako naši zástupci, těmito problémy zabývali,“ upozorňuje politolog.