Americký prezident na sebe v uplynulém týdnu významně upozornil hned několikrát. Například rétorikou v souvislosti s vyostřením sporu se Severní Koreou. O hrozbě konfliktu byla řeč i v nedělních otázkách Václava Moravce, kde si názory vyměňovali ministr obrany Martin Stropnický a poslanec Alexander Černý. Debata se stočila v podstatě i k obhajobě Ruska ze strany Černého a obhajobě Ameriky ze strany Stropnického. „Shodou okolností jsem debatu obou pánů v OVM sledoval. Asi tak třicet minut a hlavně tu část, který se týkala tzv. Korejské krize. Ačkoli oba mohli diskutovat téměř devadesát minut, nedozvěděli jsme se nic nového. Zřejmě nečtou třeba běžné německé noviny, kde probíhají intenzivní diskuse o tomto problému. V SRN se mnozí autoři politických komentářů dokázali už před několika týdny zbavit černobílého vidění stavu věcí,“ podotýká Zbořil. „Většinou si kladou otázku, jak se může KLDR účastnit nějakého jednání o své bezpečnosti, když její potenciální partneři ‚osvědčili‘ svou důvěryhodnost ve dnech bombardování Jugoslávie, během arabského jara a konečně i ve válce o Sýrii,“ dodává.

„Zřejmě si oba naši dnes diskutující upřímně myslí, že KLDR musí nebo může vyvěsit bílý prapor a že existuje jen jedno definitivní řešení. To si zřejmě ale nemyslí autority KLDR ani KR, a proto bychom se mohli více zajímat, co se o celé krizi říká třeba v Soulu,“ doporučuje Zbořil s tím, že možná bychom byli překvapeni, že ti, kteří žijí celá desetiletí v situaci permanentního válečného ohrožení (jihu, stejně jako severu) uvažují o více možnostech řešení celého konfliktu. „Např. vyjednávajícího modelu 2+3 (KLDR, KR + USA, RF a ČLR), nebo se snaží najít vhodného moderátora takového vyjednávání. A také se zamyslet nad tím, komu to 64 let trvající napětí a konflikt  vlastně vyhovuje. Ve všech těchto pěti zemích, ale i v celém regionu. A také, jaký vliv tento stav má na vývoj mezinárodních vztahů jako celku. Snad by měli naslouchat slovům Angely Merkelové, stále ještě kancléřky SRN, o rozdílných názorech v USA a v Německu na současný ‚řízený chaos‘ v zájmu jedné nebo více velmocí,“ doplňuje Zbořil.