Uplynulý týden byl ve znamení výročí událostí 17. listopadu let 1939 a 1989. Na Albertově si je připomněl prezident Miloš Zeman a spolu s ním několik tisíc jeho stoupenců. „Ve svém projevu opakoval pan prezident mnohé z toho, co od něj slýcháváme. Pokud jde o jeho společnost, není pravda, že si nemohl vybrat. Je to přece jen prezident. Pokud si myslí, že je pan docent Konvička hoden jeho majestátu, pak nás to nemusí těšit. Ale dělat proti tomu můžeme jen to, že mu nebudeme oddaně naslouchat a při různých příležitostech mu budeme dávat najevo, že se nám jeho společnost nelíbí a že pokud se nepolepší, mu to naléhavěji sdělíme v příštích volbách, pokud se již nerozhodl, že se jich nezúčastní, jak to trochu svým chováním v poslední době naznačuje,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Právě za společnost, v níž hlava státu svůj projev přednášela, se na ni snesla kritika z mnoha stran. A nešlo jen o sehrané topkařské trio Schwarzenberg, Kalousek, Ženíšek a poraženého kandidáta z přímé prezidentské volby Dienstbiera, od nichž se to vždy čeká, ale i od členů vlády Pelikána, Jurečky a dalších. Trochu jinak se vyjádřila ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová z hnutí ANO, podle níž prezidentův projev je zneužíván mediálně i určitými skupinami. Když se účastnila vzpomínkové akce u Hlávkovy koleje, viděla tam ústavní činitele, spoustu seniorů, ale jen pár studentů, kteří přišli uctít památku Jana Opletala. „Kde byli studenti? A teď je tu stížnost, že je nepustila prezidentova ochranka položit květinu na Albertov. Přitom prezident má a musí mít ochranku. Myslím si, že to bylo trošku účelové,“ sdělila ministryně.

Hovořit o pomstě za loňský listopad neodpovídá skutečnosti

To se nedá říci o premiéru Bohuslavu Sobotkovi, jenž v rozhovoru pro páteční Hospodářské noviny uvedl, že Miloš Zeman v zásadě legitimizuje šíření xenofobie a nenávisti v naprosto extrémní podobě, což by demokratický prezident dělat neměl. Přitom oba vysocí ústavní činitelé si nedávno začali tykat a pochvalovali si smír, který mezi nimi po letech sporů zavládl. „Nejvíce bych souhlasil s názory a hodnocením paní Šlechtové. Ty tradiční protizemanovské kverulanty sice nemusíme brát vážně, ale když se k nim připojil i premiér a i jindy uvážlivý senátor Bublan, měl by to být signál pro Kancelář prezidenta i prezidenta samotného, že přestřelil a že se počet jeho kritiků může při každé další neomalenosti zvětšovat,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.

Skutečnost, že Albertov obsadili v odpoledním čase Zemanovi příznivci, nebyla po chuti některým politikům či médiím. „Myslím si, že hovořit o pomstě za loňský listopad, jak se o tom píše a mluví v některých novinách a televizích, neodpovídá skutečnosti, i když pana prezidenta popularita tohoto okamžiku jistě potěšila. Ale stejně tak žádná ostuda netrvá déle než týden a nic není staršího než včerejší noviny. Spíše by však pan prezident mohl uvažovat o své tvrdohlavosti a také o tom, že přece jenom již patří mezi ty české politiky, kteří budou vzpomínáni pro svá slova a činy v minulosti, zatímco jejich aktuální postoje přestávají být zajímavé a významné pro budoucnost, i když je tomu tak v některých případech neprávem,“ myslí si politický analytik.

Páni rektoři si vyřizují spory s prezidentem na ulici

Místo loňských pečlivě zorganizovaných protestů proti prezidentovi se letos uskutečnilo několik rozdrobených a málo navštívených akcí, což si odpůrci hlavy státu chtěli vynahradit dodatečným připomenutím výročí o pět dnů později. „Ze strany ‚studentů‘ to bylo trochu pokrytecké, protože letošní 17. listopad byl oproti jiným výjimečný. Jednak se konal v době obav z teroristických útoků, o kterých si většina občanů České republiky myslí, že k nim může dojít i u nás, jednak loňská ‚vajíčková akce‘ dehonestovala, aspoň na čas, prezidentovy kritiky. Při náhradní akci na Albertově se kameramani České televize snažili ukázat, že se jedná o masovou demonstraci, po níž bude následovat dobývání Hradu. Na pány rektory jsem se už nedíval, protože ti si, soudě podle žaloby podané na prezidenta, pokoušejí vyřizovat s ním a na ulici své spory. Někteří z nich nejsou důvěryhodní z mnoha různých důvodů, o kterých se zde nechci rozšiřovat,“ podotýká Zdeněk Zbořil.