Babišem deklarovaná vláda odborníků. Nebude se tím spíše myslet vláda manažerů Agrofertu?

Rozumí se tím chytrý až lišácký tah, který jde dvěma směry. První signál všem dalším osmi politickým stranám a hnutím v Poslanecké sněmovně – pojďme se na něčem rozumném dohodnout, jinak vás veřejné mínění nebude mít rádo a já na tom nebudu tratit tak, jak vy. Protože Češi, Moravané a Slezané mají odborníky rádi, tradičně vláda odborníků nebo doplněná odborníky funguje a oslovuje voliče napříč pravolevým spektrem, nehledě na věk a adresu bydliště.

Andrej Babiš si uvědomuje, že dokud bude před veřejností udržovat akceschopnost, ba vůli vládnout a dělat kompromisy ve prospěch vícera politických stran a konstruktivní vlády, a dokud bude přicházet se strategickou iniciativou a s nabídkami, které „se nedají odmítnout“, třeba právě tím odbornickým rozměrem, tak bude bita zbývající osmička ve Sněmovně. Protože mnozí jim budou připomínat, proč stále ještě nemáme vládu. Že jsme volili, aby se dělo něco pro politiku a nepolitikařilo se. Proč se nedohodnout na kompromisu s Andrejem Babišem, když je ochoten ustoupit v personáliích a dokonce i ve prospěch vašich priorit a témat, která jste měli ve volebním programu. To je samozřejmě pro Andreje Babiše nesmírně výhodné, protože tím dává najevo, že je ochoten se rozdělit o moc s odborníky a zároveň té osmičce ve Sněmovně vzkazuje – místo odborníků byste mohli být vy ve vládě nebo v důležitých funkcích na ministerstvech, a zároveň bude pro vás těžší odmítnout tuto vládu, protože nemůžete říci, že to je jenom Andrej Babiš a je to případně „ANOfert“, vždyť jsou tam i odborníci.

Pro těch dalších osm je to samozřejmě nepříjemná situace, Babišovi to ještě více uvolňuje ruce, dodává mu to ještě intenzivnější podporu od Miloše Zemana, jehož role je v tomto procesu naprosto klíčová. Udržuje mu to sympatie u voličů a není vyloučeno, že mu to přiláká ještě další sympatizanty některých bývalých voličů jiných stran a hnutí. Je prostě aktivní a nevzdává to. Demonstruje, ať i možná falešně – já netvrdím, že to všechno třeba myslí vážně, ale velice pragmaticky, marketingově vychytrale. Prostě, stvrzuje vůli se rozdělit o moc a vymyslet kompromisní variantu, která bude ve prospěch republiky jako celku. Což mu všechno nahrává.

Zatím mu vývoj hraje do karet a daří se mu dodržovat strategickou iniciativu. A samozřejmě dostává pod větší tlak ty zbývající politické strany jak z pohledu veřejného mínění, tak z pohledu některých strategických sponzorů, kteří by je samozřejmě rádi viděli ve vládě. A rovněž z pohledu potenciálních vnitrostranických frakcí, protože nesmíme zapomínat na to, že velká část politických stran bude zanedlouho měnit své stranické vedení nebo přinejmenším obměňovat část týmu a tam se mohou dostat ti, kteří mají větší sympatie pro Andreje Babiše a mohou upozorňovat i na tuto situaci, kdy říkají – podívejte, výsledkem toho našeho tápání a mlčení nebo odmítání je, že jsme oslabili. Proč a z jakých důvodů? Toto všechno si Andrej Babiš uvědomuje a uvažuje jako liška v kurníku – prostě vychytrale.

Z toho, co říkáte, jako by vyplýval do budoucnosti jepičí život politických stran, které ztrácejí kontrolu nad vytvořením vlády...

Strany nyní zažívají určitou vnitřní krizi. Na jedné straně se bojí jít otevřeně do vlády, aby neskončily stejně jako sociální demokraté. Uvědomují si, že Andrej Babiš je politický žralok, politický dravec a v pozici premiéra bude ještě agresivnější a náročnější, a že není výhodné s ním do vlády jít. Je zajímavé, že je to ale nevede k tomu, že by si například vyjednaly nějakou pragmatickou podporu. Chápu, že se bojí mj. opoziční smlouvy, na kterou zejména občanští demokraté velmi výrazně doplatili.

Zajímavé také je, že si strany nevydefinují své představy, že jen neustále hovoří o Andreji Babišovi, ale nemluví o požadavcích. Zatím nepřišel žádný s návrhem – chceme tuto, tuto a tuto prioritu a buď na ni pan Andrej Babiš kývne, anebo nekývne, ale pak pro tuto republiku neudělaly maximum a ten problém je, že Andrej Babiš chce vládnout, ale jen sám, pro sebe a pro své zájmy. A v podstatě by vyzískaly strategickou iniciativu. Teď se ale naopak nechávají Andrejem Babišek extrémně tlačit ke zdi a přitom si vzájemně nevěří. Přitom si uvědomují, že nevýhoda osmi trpaslíků je, že se těžce domlouvají, protože jsou navíc ještě k tomu z různých názorových proudů a ideologických směrů a navzájem si nedůvěřují. Je zajímavé, že se nepoučí. Mnozí vzpomínají opoziční smlouvu v roce 1998.

Zarážející ale je, že se nikdo nepoučí z roku 1996. To jsme zažili první menšinovou vládu – to byla druhá Klausova vláda – mimochodem ve volbách byl velmi podobný výsledek s jeho ODS jako dnes má hnutí ANO. Připojil tam KDU-ČSL a ODA. KDU-ČSL byla náročnějším koaličním partnerem, žádala posílení, chtěla více vyjednávat – rozuměj vydírat Václava Klause. A tehdy sociální demokracie to vyřešila jednorázovou podporou, odchodem ze sálu. Předsedu Poslanecké sněmovny získal tehdy pro sebe Miloš Zeman a začala jeho vrcholná kariéra. Sociální demokracie si to dokázala vyjednat za určité priority a netratila na té jednorázové podpoře. Samozřejmě, že pak byla situace jiná, typu problémů s financováním ODS, ODA a dalších, „sarajevský atentát“, takže situace se vyvíjela jinak a intenzivněji, ale sociální demokracie na tom neutrpěla. Tuto zkušenost si štáby politických stran vůbec neuvědomují a ani si ji nepřipouštějí, natož aby si z ní vzaly určitý model chování.

Oni se prostě potřebují dostat do stejné strategické iniciativy jako Andrej Babiš. Jinak vyjednají buď špatné podmínky, nebo se jejich skupiny uvnitř rozklíží anebo je ve výsledku část voličů odepíše, protože je bude vnímat jako ty, kteří dělají problém ze stability a fungování republiky. Je potřeba, aby tento model chování uzpůsobily, nutně se nemusí vmanipulovat do vlády – není to nezbytně nutné a asi by na tom ani nevydělaly. Avšak stálo by za to, aby strategické vyjednávací týmy si konečně vydefinovaly, co chtějí. Co je atraktivní nejen pro jejich stávající voliče, ale i pro voliče jiných politických stran, protože všechny politické strany tak trochu stojí nad propastí a do budoucnosti potřebují růst, jinak je to může stát existenci. Jednou z možností je právě nyní začít Andreje Babiše „držet pod krkem“. S tím, že si vyjednají podmínky a pak jej neustále mohou tlačit do kouta anebo si to vyřeší tím způsobem, že mu tedy nakonec vyjádří nedůvěru.

A i kdyby se jim nepodařilo zbavit premiéra Babiše, stále již mají jednoznačné a jasné priority, pro jaká témata to dělají a jakými tématy chtějí oslovovat své a potenciální další voliče. V tu chvíli je to atraktivní jak pro strany středu, tak pro strany pravého středu, tak i pro levicové strany. Protože v podstatě všichni voliči jsou to ochotni chápat.