Jak se díváte na snahy premiéra Bohuslava Sobotky zvrátit pád voličských preferencí ČSSD tím, že vymění unavené ministry ve své vládě? Zatím se to nesetkalo s velkou podporou, neoslabí se tím naopak jeho pozice?

Podle mých informací ze zákulisí sociální demokracie neměl ještě nikdy premiér Sobotka tak slabou pozici jak ve vládě, tak v sociální demokracii. Vychází to ze způsobu, jakým reagoval na výsledek krajských voleb, který sice byl špatný, byl za volebním očekáváním, ale současně se straně povolebním vyjednáváním podařilo získat pět hejtmanů, i když zvítězili jen ve dvou krajích, a ve většině krajů jsou v krajských radách. To, co bylo pro většinu členů sociální demokracie nepřijatelné, byla interpretace výsledků voleb. Volební neúspěch předseda ČSSD víceméně svedl na krajské lídry a současně řekl, že ČSSD by se měla orientovat na voliče Pirátů a Zelených, což bylo v té chvíli trochu sebevražedné, protože povolební průzkum ukázal, že Babišovo hnutí se posunulo zprava doleva a vyluxovalo část voličů sociální demokracie.

A vyjádření v této chvíli, že nechceme tradiční voliče, že chceme ještě jiné, vyvolalo velkou nevoli. Potom vyvolal v ČSSD velkou nevoli způsob, jakým premiér reagoval na věci kolem Číny, jedno křídlo mu vytýkalo, že nešel do ofenzívy, druhé křídlo mu vytýkalo, že podepsal dopis čtyř ústavních činitelů. V tom se tedy nezavděčil ani jednomu křídlu, a když viděl, že je v hluboké defenzivě, že se od něj odklánějí nejbližší spolupracovníci, rozhodl se přejít do útoku a veřejně vyhlásil obměnu vlády. Což je věc, která má smysl jedině tehdy, když se dopředu nějak předjedná a je tam ten moment překvapení.

Předjednáno to zřejmě nebylo ani s koaličními partnery, protože šéf hnutí ANO Andrej Babiš i předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek výměnu svých ministrů v Sobotkově vládě odmítli. Černý Petr tedy zůstal na sociální demokracii.

Dva koaliční předsedové se tomu nejdřív vzepřeli a dali najevo, že Sobotku neuznávají jako jedinou vládní autoritu a že vlastně existují tři premiéři a každý si odvolává své ministry. Pak se premiér rozhodl začít odvolávat některé ministry, ale paradoxně musel začít měnit jména, a to z toho důvodu, že třeba za ministra Mládka nenašel žádnou náhradu. Nikdo tam nechtěl jít, takže ho v úřadu musel nechat. Proto si překvapivě vybral ministra zdravotnictví Němečka. Jenže resort zdravotnictví nabídl postupně čtyřem lidem, šéfům fakultních nemocnic v Plzni a Motole, a oba to odmítli. Odmítl to i senátor, vynikající lékař a známý vědec Žaloudík. A takhle to bylo i s dalšími posty. Ukazovalo se, že do jeho vlády nikdo nechce a tím se znovu oslabila jeho pozice. V této situaci nastalo v sociální demokracii hledání jeho nástupce, který by mohl být předsedou sociální demokracie, nebo naopak premiérem a Sobotka by zůstal předsedou. Prostě někdo, kdo by sociální demokracii zviditelnil a řekl něco podobného, co řekl Jiří Paroubek v roce 2005, 2006: Jdeme jiným směrem, má nás smysl znovu volit. Hledá se v kuloárech takový muž nebo žena. Ale není to jednoduché, protože sociální demokracie je v personální krizi.

Jaká je tedy v takové situaci šance někoho vhodného najít a nahradit jím v jedné z těch pozic Bohuslava Sobotku?

Jsou dvě cesty. Buď se stáhnou lidé zvnějšku, ne přímo na předsedu strany, ale tak, aby se ukázalo, že sociální demokracie má širší kádr lidí, v úvahu připadají třeba i nestraníci, padají jména jako šéf odborů Josef Středula, ten by mohl být premiérem ze dne na den, právník Miroslav Jansta nebo Jiří Paroubek, který má zájem se do strany vrátit. Druhou cestou je najít nástupce uvnitř strany. A vylučovací metodou člověk přichází na to, že jediným dynamicky působícím ministrem byl v posledních měsících ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který má tu výhodu, že v posledku by mohl sjednotit ta dvě křídla, která v sociální demokracii stále jsou. Haškovci a Sobotkovci uvnitř strany stále působí a jdou proti sobě. Takže hlavním kandidátem na Sobotkova nástupce zvnějšku je Josef Středula, a číslem jedna uvnitř strany Lubomír Zaorálek. V těchto dnech rozhodně probíhá hledání nástupce, ale je možné, že k němu nakonec nedojde. Ale podle mne pak sociální demokracie směřuje k viditelné porážce.

Skutečně si myslíte, že by přepřahání v čele strany necelý rok před sněmovními volbami ČSSD pomohlo?

Sociální demokracie je v současné době v situaci, v jaké byla v roce 2005, kdy se sešel sjezd ČSSD v Brně, a strana měla kolem deseti procent. Náskok ODS byl obrovský a připomíná náskok, jaký má dnes ANO na sociální demokracii. Pokud chtějí být sociální demokraté důstojným konkurentem pana Babiše, nezbyde jim nic jiného, než dát do čela někoho nového. Je jedno, jestli do čela vlády nebo sociální demokracie, prostě je potřeba ukázat novou tvář, která by zaujala voliče. Jinak je to postup ke spořádané porážce.