Rada ČT je opět v plném počtu, poslanci ve středu zvolil Luboše Xavera Veselého, Hanu Lipovskou a Pavla Matochu. Vybrali poslanci dobře?
Jestli vybrali dobře, to se uvidí. Poměr sil v Radě se očekávatelně a definitivně překlopil. Ale vybrali demokraticky, a to je hlavní. Byla jsem přítomna maratónu veřejných slyšení a vybraná trojice rozhodně patřila k tomu nejlepšímu, co bylo. Názory Pavla Matochy na ČT neznám, tedy mohu teprve čekat, jak bude v Radě pracovat. Redaktor týdeníku Euro, publicista Lidových novin a České pozice… to není extremista.
Hana Lipovská sice v počátku pronesla na adresu médií veřejné služby několik liberálně pravicových 'učebnicových' výroků, s nimiž jako bytostný zastánce veřejné služby nemohu souhlasit, ale už během slyšení se ukázala jako racionálně uvažující ekonomka. Udržela si 'burzovní' chladnokrevnost i tváří tvář senátorům Hilšerovi a Smoljakovi, kteří tam přišli evidentně s cílem ji znemožnit. Znemožnili hlavně sebe.
Vzhledem k tomu, že Lipovská má přednášet u Ševčíka na VŠE, dají se v tomto kontextu vnímat i její názory, odůvodňující nedůvěru k veřejnému blahu a veřejným statkům.
Luboš Xaver Veselý je mediální profík. Pokud s ním má problém Newsroom, je to problém Newsroomu. Všichni si musí zvyknout, že slouží v instituci, jejíž provoz je hrazen veřejností, regulován Kodexem a která je kontrolována demokraticky – zástupci veřejnosti. Pokud se to někomu nelíbí, může jít pracovat jinam.
Část představitelů opozice ihned přišla s prohlášeními typu, že nezávislost České televize je ohrožena či dokonce pohřbena.
Čekal jste něco jiného?
Miroslav Kalousek mluvil o zločinu, Petr Gazdík o hlasovací mašině „komunisticko-populisticko-fašistické” koalice. V čem jsou ti tři noví radní hrozbou?
V ničem. Prostě jen byli zvoleni lidé, jejichž názory nesouzní s názory Kalouska a Gazdíka. Jejich vyjádření jsou výkřiky někoho, kdo je v opozici, v úzkých a nemá východisko. Co jim zbývá jiného, než tohle?
Vláda (zatím) funguje, koronavirovou krizi zvládla dobře, ekonomická krize se doposud přes mnohé snahy nijak zvlášť nerozjela. Ke státnímu převratu se neschyluje, pravděpodobná je dominance volební spokojenosti občanů se stávající vládou. Tak co s tím…? Ale přece to není jen problém dvojice Gazdík/Kalousek. Miroslava Němcová byla také pobouřena. Přitom zapomněla na to, jak se ODS chovala k médiím veřejné služby donedávna. Jak se snažila co nejvíce okleštit rozsah i obsah služby, s ideologickým cílem ji diskreditovat, obvinit z plýtvavosti a následně privatizovat. Jak právě tehdy aktivní členka ODS, rozhlasová radní Dana Jaklová byla jednou z protagonistů aféry „Máš v očích hákový kříž“, kdy antifašistickou píseň vysílanou stanicí Wave označila za fašistickou. Kdy spolu se svými dvěma spoluradními zahájila tažení proti této stanici pro mladé. Jak Rada pod jejím vedením v době politické dominance ODS odvolala v rozporu se zákonem Václava Kasíka, který byl otevřený novým technologiím, digitalizaci a rozvoji rozhlasu. A nedlouho poté Kasík zemřel.
Bylo to na vrcholu vlády Klausovy ODS, kdy byl tehdy čerstvě veřejnoprávní České televizi odebrán program OK3, jehož vysílače dostala pro celoplošné vysílání vznikající „kapitalistická“ Nova. V roce 1994 tak nastal boj o charakter České televize s cílem ji likvidovat. Argumentem byl „nejasný charakter“ veřejného vlastnictví a veřejné služby – přesně dle neoliberální ekonomické teorie, podle které tehdejší zakladatel a předseda Václav Klaus rozjel kupónovou privatizaci majetku státu.
Takže si myslím, že by si pravicová opozice měla sáhnout do svědomí a příliš hlasitě nekřičet.
Sněmovna nebyla ve středu v plném počtu a někteří radní získali víc hlasů, než bylo přítomných poslanců vládního tábora. Museli tak v tajné volbě dostat i některé hlasy opozice. Jak to jde dohromady s plamennými projevy lídrů těchto stran?
Patrně mají někteří poslanci více rozumu, než jejich šéfové.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka