Podle předsedy Českého bramborářského svazu Josefa Králíčka brzy stoupne v obchodech i přímo u farmářů cena brambor, a to hlavně kvůli růstu cen energií. Pane inženýre, domníváte se, že i brambory budou nakonec pro některé lidi v podstatě „luxusní“ zboží? Když se podíváme, jakých cen dosahuje třeba máslo…

Pokládám se už za pamětníka a navíc žiji na Vysočině, ke které brambory odedávna patří. Letošní se zde pěstovaly na ploše 7247 ha, druhé byly střední Čechy s výměrou 5686 ha. Tam jde hlavně v Polabí o rané brambory. Před takovými třiceti lety se brambory na Vysočině pěstovaly na více než 20 % orné půdy a patřily, zejména přes zimu, k základní potravině zdejších obyvatel. Ale abych se vrátil k otázce. Současné ceny brambor jsou v obchodech už na dvaceti korunách za kilo a půjdou dál nahoru. Kdyby to byl cenový trend jenom u brambor, tak budiž, jenomže to se týká všech potravin, to se týká pohonných hmot, to se týká, abych tak řekl obecně, veškerých nákladů na živobytí. Takže ano, brambory mohou být pro některé lidi při tomto vývoji „luxusní“ zboží a mohu zodpovědně tvrdit, že to coby pamětník vidím poprvé.

Josef Králíček také uvedl, že na pokrytí tuzemské poptávky bude potřeba dovézt zhruba 150 tisíc tun brambor ze zahraničí a dalších 100 tun v různých výrobcích z brambor. Letošní úroda bude podle odhadů některých odborníků zhruba o deset až dvacet procent nižší než loňská. Vzpomeňme si, že Česká republika byla dříve nazývaná „bramborářskou velmocí“, proč už tomu tak není?

Byli jsme bramborářskou velmocí, byli jsme cukrovarnickou velmocí, pěstovali jsme velké množství zeleniny. Tak bych mohl probrat jednotlivé komodity polní výroby, to nebyly jenom brambory. Z toho je vidět, že primární sektor, zemědělství, je po listopadu 1989 v české společnosti, ve vládě, politické reprezentaci trvale podceňován, a proto také dlouhodobě snižuje svoji produkci, ač jeho parametry jsou na špičkové evropské úrovni. Přesto je zemědělství vnímáno jako obor, který je třeba transformovat. Obor, kde dominují jacísi „jézeďáci“, „agroferťáci“ atd. Obecná teze, že zemědělství zkrátka není obor, který by byl hoden nějaké pozornosti, k níž jsem při sledování polistopadového vývoje dospěl, platí pro politické reprezentace, pro bankovní představitele ČNB, pro polistopadové vlády. A tak bych mohl pokračovat, ale ona platila a platí i pro hlavy státu bráno od listopadu 1989. Až na chvilkové výjimky. Například Václav Klaus se po blábolech premiéra a ministra Nekuly na letošní „Živitelce“ zemědělců zastal. Všeho ale do času. Po naplnění zničující politiky Zelené dohody hrozí Evropě potravinová krize. To se stane až tehdy, až pro některé lidi budou potraviny cenově nedostupné a některé potraviny na pultech budou občas chybět.

Jan Veleba

Co říci na to, že dnes dovážíme i brambory, kterým se u nás přece vždy dařilo, často stovky až tisíce kilometrů z různých koutů světa?

Každý dobrý hospodář řekne, že to je ekonomický nesmysl. Každý odborník, rostlinolékař, který dohlíží na kvalitu, řekne, že je potřeba zaručit, že vzdálený pěstitel dodržel všechny přísné fytosanitární normy. No a předseda vlády, politolog Petr Fiala v Českých Budějovicích na „Živitelce“ řekne, že domácí produkce nás neuživí a dovoz potravin, tedy i brambor, je dobrý, protože prý pomáhá snižovat ceny pro spotřebitele a udržovat širší sortiment! No a jestliže letos na podzim už během sklizně brambory cenově vzrostly a šéf Českého bramborářského svazu předpovídá další cenový nárůst této – vedle obilí, rýže a kukuřice – základní potraviny rostlinné produkce, pak je to přímý důkaz toho, že premiér Fiala neví, jak se říká, která bije… Jenom vypouští dobře nacvičené signály a fráze, které mají s realitou málo společného. A jeho ministr zemědělství Zdeněk Nekula, připomeňme si, jeho červencové televizní vystoupení, ve kterém rezolutně prohlásil, že ceny potravin půjdou dolů, že máme všeho dost a nepřipustil o tom diskusi. Neklesly, ale stouply a tak na zahájení celonárodní výstavy pak pan ministr raději mluvil o zavřených očích a poděkování za déšť…