Jaké vidíte příčiny vzniku války na Ukrajině, kterou napadlo Rusko?

Ruská představa mocného státu se pojí již od carských dob s jeho velkou rozlohou. Ve 20. století ruská říše, jedno zda carská nebo bolševická (sovětská), více území poztrácela, než nabyla, přičemž ruská představa o vlastním státě coby velmoci zůstala bez změny a právě ona letošní vojenskou agresi proti Ukrajině umožnila. Usnadňující okolností taktéž bylo, že Rusové nazývají Ukrajince Malorusy, tedy za Rusy mluvící vlivem nevzdělanosti místním venkovským dialektem ruštiny. Putinovi pak stačilo ve Velkorusech vyvolat propagandistickými argumenty pocit akutního ohrožení ruské vlasti ze Západu.

Pomáháme jako Západ Ukrajině dostatečně? Například Německo bývá v tomto směru kritizováno, že za rétorickými sliby pak chybí konkrétní činy, zvláště u vojenské pomoci...

Problém je v definici „dostatečně“, protože rozhodující počiny kolem rusko-ukrajinského konfliktu se odehrávají malými krůčky v zákulisí během diplomatických jednání a nejsou veřejnosti známy. Mohli jsme jen vytušit, jak návrhem na zřízení lodního vývozního koridoru z Oděsy Černým mořem svět usiluje zabránit hladomoru obyvatelstva Afriky a Asie nedostatkem ukrajinských obilnin na trhu, což je právě oním příslovečným malým kouskem ledovce nad hladinou, který je vidět. Němci v dodávkách zbraní mohou být kritizováni za své počáteční liknavé tempo, zejména ze strany kancléře Scholze. Dnes se Německo skokově zlepšilo ve svých postojích kdysi vyvolaných svalováním veškeré viny za druhou světovou válku na Německo, které jim vštípilo, že by nemělo podporovat vypuknuvší ozbrojené konflikty. Největším překvapením německé politické scény je, že němečtí Zelení, z principu strana napůl levicově bolševická, se stali největšími podněcovateli ozbrojeného odporu Ukrajiny, kdežto AfD se stala stranou nanejvýš opatrnickou nabádající k neutralitě v tomto konfliktu. Ale pro posouzení činů Německa nám scházejí srovnatelné údaje od ostatních států podporujících Ukrajinu, neboť se tak děje převážně s vyloučením veřejnosti.

Leží na Angele Merkelové, Emmanuelovi Macronovi či případně dalších politicích vina za přílišnou vstřícnost k Rusku? Aneb jaké chyby ve vztahu k Rusku Západ udělal?

Západ se mylně domníval, tedy alespoň Evropa, že platí zásada: „Kdo obchoduje, neválčí“. Teze to byla lákavá, kdekdo jí věřil, od 19. století, od Vídeňského kongresu fungovala. Navíc Bidenova politika po jeho nastoupení do funkce vzbuzovala dojem slabosti USA v globálním měřítku.

Jaké poučení si z této války máme vzít?

Si vis pacem para bellum – chceš-li mír, chystej válku. Bude se muset zcela předělat celý systém bezpečnosti v Evropě i ve světě, dosavadní selhal. A hlavně: Bude se muset mnohem více zbrojit. Ale jedna věc je do budoucna potěšitelná. Rusko si sice časem najde cesty, jak dovozní embarga obejít, ale bude mít ve srovnání před rokem 2022 značně ztíženou pozici. Státy a společnosti si budou napříště více hlídat, aby je nepostihlo tzv. sekundární embargo ze strany USA trestající je zastavením dovozu, odebráním výhod i jinými ekonomickými sankcemi za obchodování s Ruskem nebo za dodávky embargovaných dílů použitých jako součásti ve větších montážních celcích do Ruska. V minulém měsíci ukončily z tohoto důvodu japonské a čínské firmy stavbu velkého komplexu pro zkapalňování zemního plynu na LNG na ruském poloostrově Jamal. Rusko tedy bude muset i v budoucnu vyvážet zemní plyn plynovody. Jenže co pak nastane, když jej Evropa přestane odebírat a stavba plynovodů do Číny a Japonska není pro obrovské náklady reálná? Zavřít plynové vrty (na rozdíl od ropných) je značně nákladná záležitost. Většinu ropy nyní vyváží Rusko do světa loďmi. Jenže jak dlouho bude kvůli hrozbě postihů ze strany USA odběratelům ruské ropy mít zákaznictvo? Co pak Rusko bude vyvážet? Uhlí? Je embargované. Obilí jako Ukrajina? Kde si ruský stát pak bude opatřovat finance na svůj nutný chod?