Dlouhodobě jste používal solární panely, připravoval jste výměnu napájení pecí z plynu na naftu. Přesto i vás jako podnikatele výkyvy v cenách energií dost zasáhly. Jak se vám daří teď reagovat na vývoj trhu?

V současné době je stav stabilizovaný. Samozřejmě nám, velkým podnikatelům, dodavatelé jednoznačně řeknou, že nelze udělat smlouvu na delší období. Jsme nuceni nakupovat „spoty“ na všech komoditách, s kterými pracujeme. Nafta se takto nakupovala i v dřívějších dobách. Mimochodem, říkám tomu nafta, ale jde o LTO pro další využití právě pro topení v pecích. Nikdy nebylo možné říct dopředu, odeberu tolik a tolik a dejte mi cenu. Velikost našeho podniku nebyla tak obrovská, abychom si mohli úplně diktovat. Ostatní suroviny šly nakupovat na rok na dva. Většina z nás díky vývoji, který byl na trhu, nedělala smlouvy dopředu a v daném roce licitovali o ceně na další rok. V roce 2021 se moc nepodařilo nasmlouvat ceny na rok 2022, protože už se trh začal bortit. V současné době vychází vývoj pro nás stále příznivější.

Máme poznatky za měsíc duben. A teď budu mluvit jen o ceně v mé firmě. Rozdíl v nákupu energií milion korun oproti loňskému srpnu. Když vezmu loňský srpen versus letošní duben, za osm měsíců je rozdíl v ceně energií milion korun. To je pro moji firmu při velikosti obratu asi 20 milionů měsíčně docela mazec. Takhle to má ale většina firem v České republice. A jestliže náš ministr průmyslu dnes povídá, že se vše průmyslu dotklo maximálně ve dvaceti nebo třiceti procentech? Absolutní nesmysl. Většina firem se potkala s podobnými problémy jako my.     

Ceny elektřiny klesají, ale nějak se to nepromítá do cen potravin, nebo ano? Co si myslíte vy?

V řadě firem se trend určitě promítá. Firmy si konečně mohou sáhnout na zisk nebo mají na rozvoj. Já jsem si řekl loni v květnu, že musím zdražit, do té doby jsem nezdražil ani o cent. Pak jsem cenu udržel celý rok, i když v září a v srpnu už byla situace panická. Neměli jsme šanci vůbec nic vydělat. Ano, mohl jsem zdražit, ale také bych se mohl stát nekonkurenceschopným.

Kolem se zdražil i život pro naše zaměstnance. Takto to platí ve většině firem. Zaměstnanci byli zasažení zdražením. Politici si to stále nechtějí přiznat, ale že jsme se dostali do fáze obrovské inflace, bylo způsobené jen krátkozrakostí lidí, kteří rozhodují, jestli poskytnou zásadní podporu na poli energetickém. Podpora byla mizerná a pomalá. Další firmy situaci řešily zdražováním produktů.

Cena energií má vliv absolutně na všechno. Zdraží se topení, svícení, doprava, výroba, pak my zdražíme produkt, vy přijdete do krámu jako konečný spotřebitel, musíte nakoupit jídlo a zaplatit i cenu topení v bytě. Logicky se vše promítne do požadavku zaměstnance na zaměstnavatele: Přidej mi na výplatě, nebo to nepřežiju. Koloběh je neskutečný a neukončitelný. Kolo se roztáčí a politické rozhodnutí není.

Nechci nikoho srážet, že blbě rozhodl. Je to dáno tím, že jsme mladá demokracie. Máme málo zkušeností. Do vedoucích orgánů se volí lidé politicky, nikoli odborně. Nechtěl bych žádné odvětví urazit, ale zdravotní sestřička nemůže schvalovat rozpočet. Jenže v Poslanecké sněmovně to tak je. V Poslanecké sněmovně sedí lidi, kteří rozpočet nikdy nedělali. Život je na začátku jen o číslech. Čísla nám umožňují vidět, jestli jsme úspěšní, nebo neúspěšní. Z toho se pak skládají další věci, jestli jsme na sebe hodní a jestli jsme k sobě ochotní. Když nebudu mít na živobytí, chleba, housky, zeleninu, kde bydlet, nebudu si moct doma zatopit? Asi to logicky vyústí v to, že na sebe moc hodní nebudeme.