Pane prezidente, oslavy 17. listopadu přicházejí v situaci, kdy je Česká republika i v západním tisku označována za „nemocného muže Evropy“, v ekonomickém smyslu. Mají občané stále co slavit?

Ekonomicky nemocná je Evropa jako celek. My jsme na tom z řady důvodů ještě hůře – vede k tomu vysoce industriální charakter naší ekonomiky, vede k tomu geografické umístění (bez kontaktu s mořem), vede k tomu špatná energetická základna naší ekonomiky a v neposlední řadě její mimořádná přeregulovanost a byrokratizace. Vede k tomu naše bezvýhradná akceptace všech absurdit zeleného blouznění. Vede k tomu také naší ekonomické úrovni neodpovídající štědrost sociální politiky. Vede k tomu ale i nezodpovědné předání našich bank a našich velkých podniků do rukou zahraničních vlastníků na počátku tisíciletí. Dnes to určitě na slavení není, na připomínání si étosu a základních myšlenek 17. listopadu a na nemilosrdnou analýzu příčin jejich postupného opouštění však ano.

V minulém týdnu byl premiér Fiala přirovnán k Milouši Jakešovi, generálnímu tajemníkovi KSČ. Šlo o srovnávací video stran cen potravin. A zejména a především, důvěra vládě poklesla na čtvrtinu občanů. Jde spíše o vysvědčení Fialově vládě, nebo o vážnější trhliny důvěry občanů v politiku?

Fialovo extempore s nákupním košíkem je skutečně mimořádné a lidová tvořivost se už na něm natolik vyřádila, že není důvod, abych to nějak rozvíjel. 17. listopad znamenal zrod důvěry občanů v politiku, dnes převládá nedůvěra. Fialova vláda stále hraje politiku aAntibabiš, a jen tím se jí daří nemít zcela nulové preference, což by si zasloužila.

Státní orgány titulují občanské aktivity, které vystupují proti členství v EU či NATO či vyjadřují odlišné postoje vůči válce na Ukrajině či v Izraeli jako „antisystémové“. Ukradl dnes někdo termín „systém“?

Členství v NATO a EU není prvkem systémové definice. Je to naše volba, kterou jsme v jisté chvíli vědomě a svobodně udělali. Systém nám nikdo neukradl, systém – jak politický, tak ekonomický –, který jsme vybudovali v 90. letech, „pouze“ výrazně zdegeneroval. Proto jsou jeho výsledky dnes horší. Jeho degeneraci jsme si způsobili sami, i když s vydatnou pomocí Evropské unie a jejích politik, které nejsou politikami svobodného politického systému a volného trhu.

Události 17. listopadu a dalších dějů u nás symbolizuje pád Berlínské zdi, klíčový předěl. Vy máte zásadní výhrady vůči současné podobě Evropy, hovoříte dokonce o „sebedestrukci Západu“. Vidíte nějaký další „pád Berlínské zdi“?

Mluvíte o pádu Berlínské zdi. Něco takového dnes už nemůže být v Evropě cílem. V posledních desetiletích jsme zbourali nejen všechny zdi, ale zbourali jsme i všechny hranice. A tím jsme umožnili masovou migraci, která v dnešní době – spolu se zelenou ideologií – destruuje Evropu. Dnes bych tedy zdi neboural, naopak, zdi (myšleno hranice) bych budoval. To by bylo cestou, jak zabránit sebedestrukci Evropy. Právě o tom je naše nová knížka „Sebedestrukce Západu 2.0 – Pád zrychluje“. Tam je toto všechno napsáno daleko podrobněji a vyargumentovaněji.