Paní ministryně, kdybyste teď skončila v čele resortu a měla zhodnotit, co jste změnila a prosadila, o co hlavně by šlo?

Tak moment, musím se hodně zamyslet, protože je toho hrozně moc, co jsme udělali, výkon ministerstva je obrovský a jde o tolik různorodých agend. Od pohřebnictví přes cestovní ruch, evropské fondy, stavební zákon, veřejné zakázky…

Kdybych měla zhodnotit naši práci, a jsem tady od října 2014, zdůrazním třeba snížení nedočerpání evropských fondů. Za programové období 2007–2013 jsme vyčerpali přes 96 procent! To osobně vnímám jako velký úspěch České republiky a naší vlády, protože rizika byla velmi vysoká. Podařilo se nám rovněž nechat schválit všechny operační programy u Evropské komise, což byl dluh předešlých vlád. Čerpání se rozbíhá, letos očekáváme čerpání ve výši asi 50 miliard.

Dále zmíním zákon o zadávání veřejných zakázek. Potěšilo mě, že získal ocenění v anketě Zákon roku, umístil se na třetím místě. Hodně jsme tím zákonem ulehčili zadavatelům. Dali jsme tam i to, o co nás žádali starostové. Třeba že od nynějška může být daný uchazeč komisí z výběrového řízení vyřazen kvůli dluhu z jiné, starší zakázky.

Co komunikace ministerstva s regiony? Na to dříve byly stížnosti.

Než jsem nastoupila do funkce ministryně, byl tady bojkot ze strany krajů, starostové si také stěžovali a všechno bylo strašně roztříštěné. Možná je to takový abstraktní úspěch, ale určitě jde o úspěch, že jsme dali dohromady stát, kraje a obce. V tuto chvíli má MMR velmi dobré vztahy s kraji, naslouchá potřebám obcí a naše dotační programy se tomu přizpůsobují.

Nicméně cílem by podle mě mělo být, aby se postupně dotace snižovaly a stát pomáhal tam, kde je potřeba. Velmi mě překvapilo, že naše ministerstvo, které je zodpovědné za bytovou politiku, vůbec nedávalo investiční dotace na komunitní domy pro seniory. Dáváme malé dotace na pečovatelské domy, ale aby vznikl komunitní dům pro seniory, to tu vůbec nebylo. Takže jsem nastavovala věci, které bych jako občan od státu očekávala.

Na politiku si nehraji. Snažím se to dělat tak, aby lidé měli dobrý pocit. Pocházím z dělnických poměrů – mám hypotéku, mám malé auto – ale řídím kus státu a dělám to pro občany. Když to někde říkám, spousta lidí si klepe na hlavu a říká, že jsem blázen nebo naivní. Tak to není. Pokud tu nikdo takový nebude, lidé úplně ztratí o politiku zájem, nebude je nic zajímat. Stejně tak je důležité jezdit ven, mezi lidi, bavit se se starosty, s občany, naslouchat jim. Dělám to od nástupu do úřadu, nejde o žádnou kampaň. Ministři to moc nedělali a já myslím, že je to součástí naší práce.