Jak se v minulém roce promítla do médií skutečnost, že „jsme ve válce“, což při každé příležitosti opakuje premiér Petr Fiala?

Na úvod si pomohu citací části článku Čtyři minuty neředěné pravdy na mainstreamové televizi, z produkce kalifornského média The Unz Review ze dne 8. prosince 2022, které o produkci jakékoliv zdejší televize nemá tušení, a přesto evokuje dojem, že analyzuje pořady ČT, Novy i CNN Prima News dohromady:

„Poslední věc, kterou byste čekali, že uslyšíte na mainstreamovém zpravodajském kanálu, je pravda. Ale ač se to může zdát divné, přesně to se stalo ve středu večer v pořadu Tuckera Carlsona. Carlson vyzpovídal novinářského veterána Glenna Greenwalda ve čtyřminutovém segmentu, který poskytl nejlepší ‚srozumitelné‘ shrnutí války na Ukrajině, jaké můžete kdekoli slyšet. A co bylo na rozhovoru tak šokující, bylo to, jak nenuceně oba muži odbočili k tématům, která jsou zásadní pro pochopení toho, ‚jak jsme se dostali tam, kde jsme dnes‘, ale která jsou na všech ostatních kabelových zpravodajských kanálech zcela zakázána. Nesmíte se například dozvědět, že Rusko bylo ‚vlákáno do konfliktu na Ukrajině‘. To nezapadá do scénáře, který byl předán z Bidenova ministerstva zahraničí jejich poskokům v kabelových zpravodajských stanicích. Nesmíte také vědět, že USA nevedou války ‚za účelem šíření demokracie‘ nebo že ‚USA nemají na Ukrajině žádné životní zájmy‘ nebo že ‚Rusko ve skutečnosti není naším nepřítelem‘. Všechna tato témata jsou verbální. O těchto věcech nesmíte ani přemýšlet, což je důvod, proč byla z velké části z jakékoli diskuse o zahraniční politice v korporátních médiích zcela vymazána.“

Tolik server americké alternativní scény, jejíž aktéři jsou terčem znevažování a nálepkování různých exotů účelového pohledu na svět optikou globalistů. Tito manipulátoři s unikátním citem pro odčerpávání peněz z veřejných zdrojů zapustili kořeny i v Bruselu a v členských zemích EU. Stejně jako v USA ovládli mediální mainstream coby razící štít tunelování veřejného zájmu občanů, kteří odmítají jakékoliv války včetně vraždění civilistů.

Zvrácenou logikou je pochopitelné, že hybridní válka NATO s Ruskou federací sjednotila tuzemské mediální oligarchy, kteří krom Babiše cítí příležitost participovat na ziscích vojenskoprůmyslových korporací coby odměnu za vnucování absurdit veřejnosti typu humanitární bombardování Srbska, zbraní hromadného ničení v Iráku, obrany demokracie v Afghánistánu a mnoha dalších, které analyzovalo kanadské Centrum pro výzkum globalizace.

Tak, v Česku se to po začátku války na Ukrajině řešilo zablokováním médií, od nichž se předpokládalo, že by mohla narušit jednotu informování. Postačilo toto varování všem ostatním médiím, aby si uvědomila, co si mohou dovolit?

Vše naznačuje, že pozice charakterních novinářů v médiích hlavního proudu, jichž je mezi pohrdači veřejností jako šafránu, se po zablokování několika alternativních médií zhoršila. Michala Klímu v roli premiérova poradce pro média a tzv. strategickou komunikaci, což jsou vzletné termíny pro bezbřehou manipulaci a klamání veřejnosti, totiž cenzura vybraných webů neuspokojila, tudíž veřejnost vyzval k udávání spoluobčanů na policii už na základě podezření, že šířili dezinformace. Veřejnosti tak připomněl nejen cenzuru v monarchii, jejíž důsledky v praxi barvitě popsal Jaroslav Hašek, nýbrž i méně vzdálenou realitu heydrichiády. Klímovy charakterové typy nepochybně působily i v reálném socialismu, avšak ani mezi členy ÚV KSČ nedokázaly obdobné výzvy prosadit do praxe.

Nicméně, duchem svobodnějším novinářům postrádajícím aktuálně správné ideologické přesvědčení nezbylo než nahodit aktivistickou masku globalistů, včetně aktivní autocenzury. Prostě klasická pracovní metoda typická pro tvrdou i měkkou totalitu. Přes to všechno jsem byl přesvědčen, že sportovních novinářů se to netýká, že vůči zatuchlé autocenzuře jsou imunní. Opak je však pravdou.