Prezident Miloš Zeman už při svém projevu při jmenování generálů 28. října na Pražském hradě označil migrační krizi za organizovanou invazi. Před delegáty SPOZ v sobotu pak také řekl: „Migrační krize je invaze ve vojenském smyslu. Je to diagnóza, a proto je třeba nasadit vhodnou léčbu.“ Je podle vás migrační krize invaze a diagnóza?

Já bych to určitě takhle nenazval. Obecně si myslím, že to zapadá do vyjadřování prezidenta Zemana, kdy nedávno řekl, že uprchlíky nikdo nezval, či že si nezaslouží soucit. Nedávno jeho mluvčí mluvil o tom, že se jedná o kampaň. Nebyl schopný vysvětlit kampaň koho a za co. Tyto výroky pana prezidenta považuji za velmi nešťastné a myslím si, že daleko rozumnější postup zaujmul naopak slovenský prezident.

V jakém smyslu rozumnější?

Že místo toho, aby rozfoukával oheň, místo toho, aby nějakým způsobem vytvářel strach ve společnosti, tak naopak se snaží sjednocovat. Prezident Miloš Zeman, když zahajoval to prezidentské období, tak říkal, že se bude snažit sjednocovat. Jestli sjednocuje, nebo ne, to si může každý udělat obrázek sám.

Když jsme u prezidenta Zemana, v nedělní Partii prohlásil europoslanec Pospíšil mimo jiné, že prezident ponižuje vysokoškolské vzdělání. Souhlasíte s tím?

Já bych klidně s panem Pospíšilem souhlasil. Myslím si, že kroky pana prezidenta ať už vůči akademické obci, nebo vůči obecně vysokoškolákům nejsou vstřícné. To, že nezve vybrané rektory, protože ho nepodpořili ve volbách, nebo protože se nějakým způsobem dokázali vymezit vůči jeho názoru, tak to si myslím, že nejsou gesta, která by byla vstřícná vůči akademické obci. A teď to zažíváme nově, další tři profesoři, kteří nejsou jmenovaní. Pan prezident zřejmě určitě ví, proč to dělá. Nicméně, nedomnívám se, že to je šťastné, naopak to jednoznačně prohlubuje příkopy mezi akademickou obcí, to znamená vysokoškolských světem a mezi prezidentským úřadem.

Pospíšil zmínil i vzkaz Zemana vůči Karlu Schwarzenbergovi, „ať si uprchlíky vezme na Orlík“ a řekl, že třeba v Německu by si toto prezident nedovolil, že by z toho byl velký skandál.

Tak Německo nepochybně je někde jinde než my. Nepochybně je dál. Německý prezident je pro mne osobně velký muž, kterého si nesmírně vážím. Myslím si, že k těmto slovům by se nikdy nesnížil. Když odkrýváme ta slova, tak se obávám, že je tam spíš snaha urazit, než vyjádřit nějaký názor. Je to samozřejmě věc pana prezidenta, jak se vyjadřuje. Nicméně, jak jsem zmínil, není to jen na adresu Karla Schwarzenberga. Je to na adresu řady lidí. A ty výroky: „nikdo vás nezval“, „většina uprchlíků si nezaslouží soucit“, „jedná se pouze o mladé hochy s iPhony a tisíci dolarů v kapsách“, „islám je náboženství nenávisti“… Tak asi každý cítí, že pan prezident má potřebu vymezit se nějakým způsobem vůči cizím lidem. Zajímavé je, že pan Ovčáček několikrát uvedl, že pan prezident musí hájit zájmy českých občanů a nepřímo z toho bylo vidět, že hájit zájmy českých občanů znamená nepomáhat komukoliv jinému. To si myslím, že není cestou. Myslím si, že se musíme bavit o tom, jak tu imigrační krizi řešit, nikoli, jak začít stavět barikády.

Před několika dny se sešli v Rumunsku představitelé devíti států a žádali posílení kolektivní obrany NATO, a to i kvůli údajně agresivním postojům Ruska. Vidíte v současné době ze strany Ruska nějaké aktuální nebezpečí, a pokud ano, tak jaké?

Z pozice Ruska vidím velké nebezpečí. Nejen události na Krymu, ale i události v Gruzii ukazují, že Rusko si do jisté míry v mezinárodní politice dělá, co chce a bohužel tady chybí jasný a tvrdý postoj vůči jeho naprosto bezprecedentním krokům, kdy porušuje mezinárodní právo. Takže si myslím, že ta obava z Ruska je na místě.  A je potřeba bavit se o tom, jaké k Rusku zaujmout stanovisko. Je důležité, aby v tomto postoji byla Evropa jednotná a je samozřejmě na místě hledat vhodné partnery pro řešení této situace.

A souhlasíte tedy přímo s tím posílením obrany NATO?

Ano. Já osobně bych jednoznačně uvítal, kdyby v Evropě posílilo NATO směrem k nebezpečí, podle mne vzrůstajícímu, které z Ruska vnímám.

Objevily se ale i názory, které podpis této „žádosti“ v Rumunsku přirovnaly ke zvacímu dopisu z roku 1968…

Tak to je samozřejmě rétorika toho bolševického křídla, které tady bohužel je stále silné, to všichni asi vidíme. Je rozdíl mezi rokem 1968, kdy Vasil Bil‘ak podepsal zvací dopis Sovětům, kteří nás regulérně přišli okupovat a rozdíl mezi dneškem, kdy můžeme diskutovat, jestli je vhodné, abychom tady měli základnu NATO. Nicméně patříme do nějaké struktury, naše armáda patří do aliančních vojsk a myslím si, že je naprosto na místě, pokud jsme s někým partnery, abychom se s nimi bavili. Je standartní, že tady organizují cvičení. A pokud se bavíme o společné obraně, tak si myslím, že je na místě, aby příslušníci armád zemí NATO byli na našem území.

Podle některých informací se k „sestřelení“ letadla, které letělo z Egypta do Ruska, měl přihlásit Islámský stát. Mělo jít údajně o odvetu za to, co Rusko podniká v Sýrii…

Takzvaný Islámský stát se profiluje tak, jak se profiluje. Zapojení Ruska v Sýrii je do jisté míry kontroverzní, ale nejenom Ruska, to si musíme říci otevřeně. Protože ten konflikt v Sýrii je velmi složitý. Je zjevné, že Rusko podporuje prezidenta Asada, protože nějakým způsobem bombarduje mimo jiné i umírněnou opozici. Do toho je v Sýrii Turecko, které nějakým způsobem zjevně hájí své zájmy. To znamená, postupuje tvrdě proti Kurdům, kteří také bojují mimo jiné proti Islámskému státu… Takže nejen v Sýrii, ale v celé té oblasti kolem takzvaného Islámského státu je situace velmi složitá. Pokud je pravdou, že Islámský stát sestřelil ruské letadlo, tak samozřejmě je třeba se začít velmi intenzivně bavit o nějakých opatřeních. To je věc, která je velmi nebezpečná, musíme se bavit o tom, jak takovým událostem předejít.

Už příští týden tady máme opět 17. listopad. Co máte na tento den v plánu?

Zúčastním se pietní akce, která se bude konat ve Vodňanech. Jedná se o uctění 17. listopadu jakožto dne studentstva.  Plánujeme květinou uctít tento den, který je pro mne jeden z nejvýznamnějších státních svátků.

Myslíte si, že budou po republice nějaké velké demonstrace a za co bychom podle vás měli v současné demonstrovat?

V médiích je pravidelně přetřásaná takzvaná imigrační krize. Co jsem zaregistroval, tak pravděpodobně bude Blok proti Islámu demonstrovat v Praze. Nemyslím si, že je to úplně nejšťastnější. A popravdě, neshledávám nic, za co bych chtěl tento 17. listopad jít do ulic a protestovat. My jsme vlastně před třemi roky šli do ulic, jako studenti tady v Českých Budějovicích, kdy jsme považovali za důležité sdělit náš názor, že není vhodné, aby se tenkrát sociální demokracie spojovala s komunisty. Považovali jsme to rozhodnutí za necitlivé a nemorální. Dnes nevidím důvod, proč jít demonstrovat, konkrétně v tento den, v tento rok.

Jak si vysvětlujete, že i v dnešní době má komunistická strana Čech a Moravy ve volbách stále poměrně velký úspěch, který v některých krajích navíc i roste?

Myslím si, že je to nějakým způsobem spojeno s nedůvěrou v politiku obecně, s nedůvěrou – a teď nemyslím tu stranu – s nedůvěrou ve věci veřejné, v možnosti se nějakým způsobem angažovat. To, co se dělo v devadesátých letech, ta divoká privatizace, k tomu bohužel nepochybně přispělo. Nicméně, myslím si, že to co v nás zanechal ten čtyřicetiletý útlak, to období 40leté totality, tak to bylo mimo jiné to, že lidé se domnívají, že nemá smysl se angažovat, že se nedají věci změnit. Že je lepší mlčet, sklapnout podpatky a dělat to, co ten konkrétní diktátor zrovna říká. Myslím si, že když národu toto 40 let vtloukáte do hlavy, tak zkrátka ten národ to v té hlavě prostě má. Já jsem ale optimistou, věřím, že ty generace se do budoucna „očistí“. To, že komunisté mají dnes nějaké preference, z toho mají nepochybně radost. Já jsem ale naprosto přesvědčen, že tato ideologie, která stojí na marxismu-leninismu, otevřeně se k němu hlásí, nemá budoucnost. Je otázkou času, kdy lidé pochopí, že je důležité se zapojit, kontrolovat politiky, ale není cestou volit extrémistické strany.

Jak hodnotíte 26 let od revoluce. Co se nám povedlo a co jsme naopak podle vás pokazili?

To je nepochybně složitá otázka, na delší zamyšlení. Myslím si, že to co se povedlo, je nějakým způsobem přechod k demokracii, která nepochybně není ideální, ale myslím si, že každý, kdo je jen trochu rozumný, vidí výdobytky dnešní doby. Můžeme svobodně vyjadřovat svůj názor, můžeme svobodně cestovat. A když chceme překročit hranice, tak nás nestřílí vlastní lidé, což se reálně dělo. Bohužel v rámci divoké privatizace v devadesátých letech, divokého přesunu z totalitního režimu na ten demokratický v rámci „sametové revoluce“, tak se samozřejmě řada věcí nepovedla. Spousta lidí na tom neférově zbohatla. Ty příběhy známe asi všichni. To se určitě nepovedlo. A možná se nepovedlo dostatečně aktivizovat společnost a vnuknout jí myšlenku, že pouze ta sama společnost je odpovědna sama za sebe. Není to tak, že se „někdo“ postará, že já se nemusím starat o nic. To prostě tak opravdu není. To si myslím, že na tom je ještě obrovský kus práce – musíme si uvědomit, že odpovědnost je na nás všech.