Jste předsedkyní Rady seniorů ČR, ale také pracujete stále v poradenství, takže jste v kontaktu se seniory, víte, co je nejvíc trápí. Teď možná přibylo dotazů i v souvislosti s valorizací penzí, případně s důchodovou reformou. Je to ožebračování nejslabších, nebo spravedlivé rozhodnutí? Jak to vlastně je?

Nejdřív se zaměříme na valorizace. Vnímáme jeden obrovský zásadní problém, kvůli kterému se vůbec tato debata vede. Problém všeho začal s mimořádnými valorizacemi a s velkou inflací. Nikdo nepředpokládal, a pravděpodobně ani ti, kteří zákon o mimořádné valorizaci kdysi psali, že by byla tak obrovská inflace, že by valorizační mechanismus byl spuštěn třikrát během roku. Poukazovali jsme už v březnu na to, že je to problém.

Samozřejmě jsme sledovali ty nejzranitelnější seniory, kteří mají důchody nižší. Tím, že se mimořádná valorizace týkala procentní výměry, ovšem došlo k tomu, že ti, co měli nadprůměrný důchod, nebrali proklamovaných dva a půl tisíce, ale výrazně více. Ti, co měli podprůměrný důchod, ve finále během roku dostali třeba jen tisícovku, a nůžky se rozevřely.

Zásadní problém ale byl v nastavení mechanismu tak, že v podstatě každé přidání se automaticky započítalo do základu penze. Při každé další valorizaci se pak vše počítalo z vyššího základu. Tím došlo k výraznému zvýšení během jednoho roku, které se pak promítlo do všech následujících valorizací. Oproti všem předpokladům výrazně narostly penze i do let budoucích.

Kdyby se na to reagovalo v době, kdy jsme to už my říkali, možná by nebyly dvě nebo tři mimořádné valorizace, ale třeba jedna nebo dvě. Už mohl být vydiskutovaný mechanismus pro valorizaci mimořádnou v letošním roce a mohly být jasné parametry. Za nás je samozřejmě správně, že část jde do základu a část do procentní výměry, protože se tolik nerozevírají nůžky.