„Místo toho, aby občané vládli prostřednictvím volených zástupců, tak psychopati, ve službách podnikatelských skupin, ovládají občany.“ To je váš výrok z deset let starého rozhovoru pro Českou pozici. Nevzpomněl jste na tato slova v souvislosti s kauzou Dozimetr, která zatím jen poodkryla, jak to chodí mezi předními politiky hnutí STAN?

Kauza Dozimetr moje tehdejší slova jen potvrzuje. Místo demokracie tady máme patokracii. STAN je jejím tvůrcem i obětí. Naběhli si na vlastní vidle. Nadvládu psychopatů a její důsledky na život občanů jsme s Michalem Třískou popsali v knize „Všichni jsou psychopati, jenom já jsem letadlo“. K pochopení stavu naší společnosti povinná četba.

Bývalý ministr za STAN Jiří Besser v rozhovoru pro Seznam Zprávy tvrdí, že toto hnutí bylo od začátku two-men show pánů Polčáka a Gazdíka. Za nimi ovšem stál Krejčířův bývalý spolupracovník Michal Redl, jemuž to prošlapal táta, který STAN významně podpořil penězi. Co okolnostem vzniku nakonec tak „úspěšného“ hnutí říkáte? Jak se mohlo podařit, že se tento projekt tak dlouho dařilo před veřejností prezentovat jako hnutí čestných skautů typu Petra Gazdíka – a lidé tomu uvěřili a svými hlasy udělali ze STAN druhou nejsilnější vládní stranu, když ty základy byly od počátku prohnilé?

Současná politika je založená na manipulaci a na lži. Politik musí lidem slibovat: „Ano, my to zařídíme, bude líp.“ Kdyby jim říkal: „Máme tady velký problém, tak jako dosud už žít nemůžeme, líp už bylo...“, tak by ho nevolili. Lhal a manipuloval Babiš, Schillerová, Hamáček… Lže a manipuluje Fiala, Pekarová, Rakušan... Nemohou jinak. Myslí to upřímně. Jako Stanislav Gross.

Pánové Polčák s Gazdíkem jsou jako malí kluci. Mají nevinný kukuč, pomněnkové oči. Kují pikle na tajných schůzkách s nesvéprávným podnikatelem, svůj k svému, používají kryptografické mobily, možná nosí i pistolky. Když to praskne, jako malí kluci se diví a říkají: „Na dovolené jsem s Redlem nikdy nebyl, jen jsme lyžovali... je možné, že jel okolo a zastavil se... vlastně ho vůbec neznám, žádné kšefty jsme nedomlouvali... ani nevím, kdo za mě platí kryptografický mobil... já nic, já politik.“

To není nic nového. Divím se, že se tomu ještě někdo diví. Za mimořádně nebezpečnou považuji lehkost, s jakou informace z odposlechů pronikají do médií. Ještě dřív, než policie vyšetřování ukončí a než soud vynese verdikt o vině, proběhne soud – spíš lynč – mediální.

Lidé před volbami uvěřili, že s Fialovou vládou přijde do politiky změna, kterou jim pětice koaličních stran slibovala. Vidíte po sedmi měsících jejího vládnutí něco, co by se dalo v domácí politice vnímat jako krok k lepšímu?

Fiala mluví spisovněji než Babiš, Pekarová vypadá líp než Schillerová, Rakušan líp než Hamáček. Jinou změnu k lepšímu jsem nezaznamenal. SPOLU jede stejný narativ jako ANO a spol. Dva roky jsme byli obětí drsné mediální manipulace.

Veřejný prostor ovládlo téma boje proti koronaviru. V zájmu jeho poražení jsme obětovali školství, kulturu, podnikání, právo, zdravotnictví… budoucnost našich dětí. Z mediálního prostoru se úplně vytratilo téma zdraví. Rozkaz zněl jasně: „Nic nedělejte, seďte doma, s nikým se nestýkejte, nehýbejte se, buďte on line, čekejte na vakcínu!“ Každý, kdo si dovolil zpochybnit nebezpečí viru a jediné možné řešení vakcínou, byl obratem vymazán, cenzurován, označen za zlehčovače, popírače, dezinformátora, vraha seniorů.

Viry s námi ale vždy byly a budou. Nelze je porazit, jen za cenu sebezničení. Tak se i stalo. Následky proticovidových opatření násobně převýšily škody způsobené virem. Protagonistům covidu se podařil husarský kousek. Vytvořili takový chaos, že dnes už nikdo nezjistí, kdo zemřel na covid, kdo na jiné základní onemocnění, kdo na zanedbání včasné lékařské péče, kdo na stres z vládních nařízení, kdo na vakcínu. Oficiální a jedině povolená verze zní: „Za vše může covid.“