I letos pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. Na druhou stranu rostou ceny potravin, ceny bytů v Praze jsou v poměru ke mzdám prý jedny z nejdražších v Evropě. Navíc tady máme velký počet exekucí. Jak se nám třicet let po revoluci žije? Domníváte se, že budou 17. listopad nadšeně oslavovat třeba i lidé v Moravskoslezském kraji, nebo ve Slaném, kde žijete, senioři, samoživitelky?

Je pravdou, že v mnohých regionech se 17. listopad asi zrovna bouřlivě slavit nebude. Na vině jsou zejména chyby při restrukturalizaci našeho průmyslu po roce 1989. Dobrým příkladem je likvidace našeho zbrojního průmyslu. Musíme si přiznat, že vše mohlo proběhnout mnohem lépe, musíme si také přiznat, že to mohlo být i mnohem horší. Zpětně soudit je mnohem snazší, než se rozhodovat v reálném čase. Nemá ale cenu se příliš ohlížet, musíme se dívat především dopředu. Hrajeme s kartami, které máme, ne s těmi, které jsme mohli mít.

Západ jsme, co se týče životní úrovně, ani za těch 30 let očividně nedohnali, ačkoliv někteří politici slibovali, že se to podaří už za několik let po revoluci. Co nás nejvíc brzdí, a je něco, co nám může Západ naopak závidět?

Západ nám může závidět zdravou skepsi občanů k „těm nahoře“, tedy k politikům a k médiím. Zdá se mi, že jsme obecně mnohem obtížněji manipulovatelní, než lidé na Západě. Platí to především o generaci, která ještě přišla do styku s totalitním režimem. Ta umí, jak se říká, číst mezi řádky a slepě nevěří všemu, co se jí tvrdí.

Co nás brzdí nejvíce, je, podle mého názoru, nezvládnutá sociální politika, přílišné zdanění práce a rozbujelá byrokracie. S tím vším se bojuje velmi obtížně. Podle mého názoru například není šťastná současná podoba služebního zákona, kdy politik nese 100% zodpovědnost za svůj resort a zároveň má velice omezené možnosti vybrat si své spolupracovníky. Mnozí úředníci jsou mistry v zabetonování se ve vlastní pozici a zároveň v nečinnosti. Takto „schopný“ úředník skutečně dokáže ochromit fungování úřadu na jakékoli úrovni.

Jak vidíte postavení České republiky v Evropě? Máte pocit, že nás naši sousedé vnímají lépe než před čtvrtstoletím? A pokud ano, kdo se o to podle vás nejvíc zasloužil?

Česká republika je určitě vnímána stále lépe. I když mnozí politici toto zlepšování rádi vysvětlují vlastní činností, tak skutečností je, že je to především zásluhou našich občanů. Jsme pracovití, vynalézaví a  nekonfliktní.

Mimochodem, jak dnes, s odstupem těch třiceti let, vidíte Václava Havla? Změnil se nějak váš pohled na něj? A co říci na to, že označení „havloid“ se dnes používá spíše jako nadávka?

Václav Havel byl symbolem změny, která byla, ve svém celku, pozitivní a měl by proto být vnímán pozitivně. Bohužel za svoji politickou kariéru udělal mnoho chyb, které mu mnozí, zcela právem, vyčítají. Příkladem může být třeba již zmíněná likvidace zbrojního průmyslu, nebo nadšení s bombardováním Jugoslávie. To bylo nejen hanebné, ale stále více se ukazuje, že navíc i nemoudré. Dnes si s Kosovem a jeho problematickým vlivem na bezpečnostní situaci v Evropě vlastně nikdo neví rady.

Václav Havel velmi často veřejně mluvil o morálce, a to tak často a tak usilovně, že to až hraničilo s poučováním či mentorováním. Protože ale byl symbolem změn, z nichž byli tehdy lidé nadšení, tak to většina veřejnosti nějak zvládla.

Dnes už jsou lidé nadšeni, často oprávněně, mnohem méně, a ti, kteří se urputně hlásí k Havlovu odkazu, jsou často především symbolem arogance a elitářství. A ve svém poučování jsou navíc agresivní a každého svého oponenta kádrují s horlivostí nadšených svazáků (ostatně, často o bývalé nadšené svazáky skutečně jde), tak se stal výraz „havloid“ nadávkou. Myslím, že je to vůči Václavu Havlovi nespravedlivé, protože, ať už si o něm myslíme cokoli, tak on k agresivitě a kádrování nikdy nesklouzl. Alespoň ne veřejně.