Mike Pán (dříve Mikael Oganesjan) je svéráznou figurou centra Prahy. Asi nejlépe ho znají městští strážníci, které soustavně provokuje. Na kameru zaznamenané incidenty, kdy Mike cituje strážníkům paragrafy a přesvědčuje je o tom, že je v právu, následně nahrává na svůj YouTube kanál.

Mnohé jeho chování dráždí. Mikovy kontroverzní aktivity ale fungují jako marketingový poutač na jeho podnikání – tzv. pojišťovnu proti pokutám. Mike a jeho kamarád Kocourek vás ve své pojišťovně zkrátka pojistí proti pokutám za dopravní přestupky, kterých se dopustíte, a u soudu vás z problémů mají vysekat jejich právníci. A Mike sám slibuje stoprocentní úspěšnost. Před podnikáním tohoto druhu ale předloni varovala i Česká národní banka.

Mike se rád pochlubí. Když předvádí svůj nový automobil polepený ve stylu německé Polizei, několikrát si mocně odplivne, zřejmě jako symbol mužnosti. Neopomene ani předvést svůj mobilní telefon s fotkami z dovolené a vnadné přítelkyně v plavkách, se kterou se pochlubí hned několikrát.

• PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ROZHOVOR S MIKEM PÁNEM NA SERVERU PARLAMENTNÍLISTY.CZ

ParlamentníListy.cz čtenářům nyní přinášejí zcela exkluzivní rozhovor s Mikem Pánem v souvislosti s odvysíláním zábavného pořadu České televize Zlatá mládež, ve kterém Mike vystupuje jako jeden z hlavních protagonistů. Pán v něm na českou veřejnoprávní službu leccos prozradí – například to, jak ho lidé z Kavčích hor nechali vydělat nebo jak ČT podpořila jeho vlastní byznys prostřednictvím bezplatné a skryté reklamy.

Brali jste jako protagonisté Zlaté mládeže nějaké peníze? Kolik to bylo?

Obecně k té věci jde říci, že rozpočet na ten pořad byl osm milionů korun bez DPH. Ostatní média v té věci nemluvila pravdu, když říkala, že to stálo tři miliony. Jako soutěžící jsme každý bral honorář za přibližně 40 natáčecích dnů, které jsme v minulém roce absolvovali. Obecně mohu říci, že jsem dostal nejvíce peněz ze všech, ale vzhledem ke své mlčenlivosti, kterou mám ve smlouvě, to přesně říct nemohu. Já to za účelem peněz nedělám. Kdybych těch 40 dnů seděl doma v Praze, tak si za tu dobu vydělám víc.

A když bychom to porovnali s průměrnou mzdou třeba za měsíc?

Já upřímně nevím, kolik je průměrná mzda. Jednalo se ale o několikanásobek toho, co si běžný člověk v Česku vydělá za měsíc.

Takže to byly dobré peníze…

Jo, ale já si jako nestěžuji ani takhle, když jsem v Praze. Ale samozřejmě pro některé protagonisty samozřejmě dobré byly, jeden například pracuje jako uklízeč v kanceláři v Praze a vydělá si 25 tisíc korun měsíčně. Takže pro něj to byl extrémně dobrý byznys. Mně osobně je to jedno, kdybych seděl doma, tak si vydělám víc. Dělal jsem to kvůli zkušenostem a zábavě.

Mohlo to být třeba padesát tisíc?

Ne, nemohlo. Bylo to totiž víc. Bylo to několikanásobně, čtyři až vícekrát více, než co jste říkal vy.

200 tisíc za měsíc natáčení?

Pro mě to není zajímavé. Já si osobně vydělám tři nebo čtyři kila měsíčně. Takže si spočítejte, kolik mi asi museli dát, aby to pro mne bylo atraktivní.

Když se řekne „zlatá mládež“, tak si člověk představí mladé lidi, kterým věci platí rodiče a kteří se nemusí takříkajíc snažit. Řadíte se k zlaté mládeži dle této představy? Jak jsou na tom v tomto ohledu ostatní protagonisté?

Obecně jde říct, že v tom pořadu není žádný z protagonistů touto typickou zlatou mládeží. Všichni máme nějaká svá běžná zaměstnání. Co se týče Šarloty, tak tu znám z dětství a pamatuju si, jak na sobě dřela. Pamatuju si její první písničky. Takže ona žádnou zlatou mládeží není. Renata neznám. A Klára pracuje, pokud vím, v nějakém baru.

Takto si polepit auto je prý v Česku zakázané. Miku Pánovi to zatím prochází (Foto: Jonáš Kříž)

Co se týče mě, tak někdy čtyři roky zpátky jsem pracoval na stavbě za 800 korun za den na brigádě. Pak jsem pracoval jako telefonista, pracoval jsem ve skladu. Tak jestli vám tohle připadá jako zlatá mládež, pak ano, jsem zlatá mládež. Mně to tak ale moc nepřipadá. Jediné, co mi můj otec dal, bylo vychování. A ano, přestože jsem vyrůstal mezi rozmazlenými lidmi, kteří byli zvyklí jezdit na střední školu v poršeti nebo ve ferrari, tak já jsem si svoje první auto koupil za třicet tisíc korun, které jsem si vydělal po víkendech. Já jsem ale tu školu nikdy nedostudoval. Mám základní školu.  

Proč si vás Česká televize vybrala?

Nevím, proč si vybrala ostatní. Ale mě si vybrala kvůli videu, ve kterém jsem autem přejížděl Karlův most. To jim údajně přišlo zajímavé, a takhle mi to bylo řečeno. Nevím, kde je pravda, ale realita byla taková, že mi prostě napsali e-mail. Já jsem to nemyslel ani moc vážně, protože jsem Českou televizi nikdy neměl nijak zvlášť v oblibě. A moje první reakce na jejich e-mail nebyla ani dobrý den, ani děkuji. Napsal jsem jim prostě „Pohoda, kdy točíme?“ a vlastně jen tak ze srandy, protože jsem si myslel, že si ze mě dělají legraci.

Co si myslíte o tom, že takový pořad s řekněme lehčí, zábavnou až bulvární tematikou – a možná by leckdo namítl, že by slušel více komerčnímu kanálu – natáčí za veřejné peníze právě Česká televize?

Já s tím asi problém nemám. Pokud by to dělala komerční televize, tak bych do toho asi ani nešel. Já jsem do toho šel částečně i z toho důvodu, že pokud by kdokoliv kdykoliv mohl cokoliv namítat, že ten pořad není dobrý, tak se ho zeptám: „Platíte televizní poplatek, který je povinný?“ A každý vám odpoví, že ano, a v takovém případě mu stačí poděkovat: „Děkuji, že jste mi zaplatil dovolenou za 8 milionů korun. Nemám s tím problém.“ Takže asi tak.

Samozřejmě je to i skvělá reklama. Já jsem v té České televizi promoval i naše pojištění na pokuty i moji kolekci oblečení, které prodávám. Je to reklama zadarmo a od doby, co běží ten pořad v České televizi, se mi zvedly o nějakých dvacet procent prodeje oblečení a tržby pojišťovny o deset procent. Takže já jsem vděčný za to, že mi Česká televize zaplatila a udělala mi zdarma reklamu, za kterou bych jinak musel platit.

Jak je to ale možné? Česká televize musí skrytou reklamu a rovněž takzvaný product placement, tedy promování jednotlivých produktů, hlídat….

Já vám řeknu, jak jsem to přesně udělal. Ono to bylo tak, že já jsem měl mikiny Pohoda, a oni věděli, že je to moje značka. Takže ty mi zakázali nosit. A já jsem si udělal jiné oblečení a začal jsem ho tam nosit a oni se podívali na e-shop a zjistli, že ono tam není, takže mi ho povolili. Jenže já jsem ho nahodil na e-shop až teď, když je to zveřejněný a sestříhaný. Samozřejmě to moje značka byla a oni už s tím nic neudělají.