Poté, co se novým prezidentem stal Petr Pavel, ozývá se od jeho odpůrců kritika vůči českým médiím s tím, že ho otevřeně podporovala a upřednostňovala. Měl jste stejný dojem, nebo jde jen o zhrzenost poražených?

Předně je nutné zdůraznit, že naše systémová média už dávno nejsou hlídacími psy demokracie, jelikož nahradila své informační poslání produkcí účelově manipulativní virtuální reality. Proto není namístě konstatování o tom, že média v průběhu prezidentské kampaně selhala. Realitou je pravý opak, protože mainstream své zadání bezezbytku naplnil. Média hlavního proudu totiž cíleně a synchronizovaně podporovala Petra Pavla za účelem navození efektu takzvaného skupinového myšlení. Mediální synchronizace alias mediální kampaň je proces, jímž se v nějaké kauze dosáhne shodného stavu drtivé většiny mediálních výstupů. Tato metoda se používá všude tam, kde by neorganizovaná činnost jednotlivých aktérů ovlivňování veřejného mínění nevedla k vytyčenému cíli. Tím bylo v tomto případě zvolení generála Petra Pavla prezidentem a vrchním velitelem Armády České republiky. Média proto bezvýhradně podporovala Petra Pavla stejně jako předtím Jiřího Drahoše či Karla Schwarzenberga. Jejich soupeře Miloše Zemana to však na rozdíl od Andreje Babiše nejen nerozhodilo, nýbrž posílilo.

Jak si podle vás jednotlivé televize vedly v debatách prezidentských kandidátů?

V podstatě všechny stejně. Žádná televize nesměla na generála útočit, aby ho v případě vypjaté debaty přiměla k duševnímu striptýzu stejně, jako to dělaly s Babišem. Pavel moc nemluvil, jelikož věděl, že jednotliví moderátoři na něj tlačit nebudou, jen aby si vystačil s naučenými frázemi. Nelze mu však upřít, že v neverbální oblasti bodoval, jelikož řeč těla většina lidí spojuje s charakterem dotyčného, jenž díky vojenskému drilu působil klidně, rozvážně a dominantně. Nicméně na zkušenější část voličského spektra působil dojmem uspávače hadů. Jeho působení v Severoatlantické alianci zůstalo pro veřejnost zcela utajeno, jelikož generál neobdržel možnost veřejně analyzovat nejasnosti kolem operace, která byla podle Wikipedie zaměřená na vyproštění francouzské vojenské jednotky. Ta prý byla pod minometnou palbou „chorvatské“ fronty.

Není tudíž jasné, jestli šlo o klasické ženijní práce a následný poklidný transport Francouzů do bezpečí, anebo se jednalo o chrabrý a neohrožený boj českých a slovenských vojáků pod velením tehdejšího podplukovníka Pavla s chorvatskými, potažmo srbskými nebo blíže nespecifikovanými nebezpečnými bojovníky. Pan generál rovněž nedostal možnost charakterizovat takzvané humanitární bombardování NATO a zejména veřejnost obeznámit s principy vrchního velení a euroatlantickými hodnotami, na jejichž půdorysu se pak generálové NATO rozhodují mezi užitím humanitárního či klasického bombardování nepřátelské země a jejich obyvatel včetně dětí. Jinak řečeno, žádná televize nevyužila možnost poskytnout Petru Pavlovi prostor k obhájení jeho image významného hrdiny.