„Úporná snaha pana Babiše zachránit si svou vlastní kůži nás přivedla k tomu, že v posledních dnech, kdy hnutí ANO vyjednávalo možnou fungující vládu se sociální demokracií, a ta si pro vstup do vlády kladla podmínku zisku křesla ministra vnitra a hnutí ANO tento požadavek smetlo, tudíž sociální demokracie naprosto správně odmítla vstoupit do vlády. To, co se stalo sociální demokracii, je dalším důkazem toho, o co panu Babišovi jde,“ konstatoval Miler. Další věcí, která se s těmito událostmi protíná, jsou podle něj výslechy tří investigativních novinářů policií. „Sabina Slonková, Jiří Kubík a Janek Kroupa byli z neznámých důvodů vyslýcháni policií. Je to snad zdvihnutý prst, symbolický výstražný výstřel ze strany hnutí ANO – nechte toho, nebo bude zle? Je přípustné, aby se toto dělo novinářům v demokratickém státě? Jak dlouho to bude trvat, než nějakého novináře najdou zastřeleného jako Jána Kuciaka na Slovensku?“ otázal se.

Česká republika si zaslouží něco lepšího než podivnou polototalitu

Poté upozornil na avizovaný konec ministra spravedlnosti Roberta Pelikána v politice. „Oficiálně to zdůvodnil tak, že se rozchází názorově s většinou v hnutí ANO. Ale je to skutečně pravda? Všichni dobře víme, že se pan ministr několikrát ostře vyslovil proti spolupráci hnutí ANO s hnutím SPD Tomia Okamury. Možná to značí to, že se pan Babiš rozhodl překročit onen symbolický rubikon a potvrdit to, co všichni víme od ustanovení Poslanecké sněmovny. Že tu existuje tichá koalice s SPD a KSČM. Tyto dvě strany se téměř třicet let od sametové revoluce derou do vlády a evidentně chtějí alespoň částečně omezit demokratické zřízení v České republice,“ domníval se.

„Každý z nás si musí položit otázku: Co s tím můžeme udělat? Mnozí z nás jsou členy nějaké demokratické strany. Ale to nestačí. Demokratické strany se ocitají v těžké defenzivě. Musíme v těchto stranách pracovat na tom, abychom vytvořili smysluplnou vizi, která bude stát proti vizi státu řízenému jako firma. Je to povinností demokratických stran. Je potřeba odložit ideologické rozpory a začít konečně spolupracovat. Jde tu o Českou republiku, která si určitě zaslouží něco lepšího než podivnou polototalitu, která se zahalí do pláště pokřivené demokracie,“ hřímal do mikrofonu Vojtěch Miler.

Demokracii za koblihu? Foto: Oldřich Szaban

Poté se jal řečnit další z organizátorů Kamil Jan Svoboda. „Nechceme porazit voliče Andreje Babiše. Chceme porazit Andreje Babiše. Pojďme se naučit komunikovat s jeho voliči, naslouchat jim, neurážet je. Pojďme se s nimi slušně bavit a vysvětlovat jim, proč je důležité nevolit Andreje Babiše a jeho lidi. Věřím, že se nám nakonec podaří, že nebude mít tolik hlasů, aby mohl sestavovat vládu. Je to úkol pro nás pro všechny vysvětlovat, proč ho nevolit. Protože byl v StB, je to kariérní komunista, je za ním velmi neetické přebírání některých firem a pár nevyjasněných zemřelých. Je to náročně a nikdo to za nás neudělá,“ řekl.

Doplnil ho liberecký lékař Ivan Brabec. „Když byla akce Vyjdi ven, tak mnoho lidí reagovalo tím způsobem – co ty mladý zase blbnou, flákají se, nechtějí se učit, tak začali stávkovat, nemají žádné zkušenosti, ať je nejdříve získají a pak teprve se snaží něco změnit. Tady bych si dovolil jednu historickou poznámku. Za druhé světové války vznikla odbojová skupina Zpravodajská brigáda. Tuto odbojovou skupinu po celou válku nedokázali nacisté infiltrovat. Založili ji kluci mezi šestnácti a osmnácti lety. Ať mi nikdo neříká, že starej osel hýká víc. My starý jsme omlácený, nemáme mnohdy dostatek odvahy. Tak nedržkujme, když za nás mladý napravujou, co jsme za těch třicet let podělali,“ uvedl a sklidil největší potlesk podvečera. Na závěr přítomní zazpívali hymnu a někteří podepisovali petici na podporu České televize a Českého rozhlasu.

Demonstrace v Liberci. Foto: Oldřich Szaban

Demonstrace v Liberci. Foto: Oldřich Szaban