Řekl jste pro server Info.cz, že Istanbulskou úmluvu považujete nejen za zbytečnou, ale také za nebezpečnou a vidíte v ní ohrožení svobody a demokratických principů zemí. V čem by mohlo dojít k ohrožení svobod a demokratických principů?

Ta úmluva je absolutně zbytečná, protože my řešíme domácí násilí v našem právním řádu poměrně dobře a možná by stačilo to jen nějakým způsobem vylepšit. Nebezpečí vidím v tom, že každá lidskoprávní úmluva – ať už máme deklaraci o lidských právech, deklaraci k právům dětí, nebo co se týká diskriminace žen, máme dokonce dokument OSN, který se zabývá diskriminací žen, a Evropský soud pro lidská práva – tak vždy se jedná buď o organizace, nebo úmluvy a mezinárodní dokumenty, které spojují lidi a lidé jsou v tom jednotní. Ale tato Istanbulská úmluva naopak lidí velmi rozděluje – a vidíme to nejen na diskusi, ale i uvnitř úmluvy, kde jsou rozdělováni muži od žen.

My dokonce máme úmluvu o právech dítěte, a ta platí pro všechny stejně. Dítě je chlapec, dítě je dívka. Ale v Istanbulské úmluvě je bod, že se máme zaměřit ohledně násilí pouze na chlapce a muže. Všechny tyto věci se mi nelíbí, protože společnost rozdělují a mám pocit, že jsou nebezpečné... Protože nám do budoucna i skrze tuto úmluvu mohou různí aktivisté mluvit do našich osobních životů v tom, jak máme vychovávat děti, mohou nám zasahovat do osobních životů partnerských, manželských a tak dále. Myslím, že v tuto chvíli dokážeme vše, včetně domácího násilí, řešit přes zákony v České republice.

Vadí vám tedy i obsah úmluvy v genderovém smyslu, který by měl zasahovat do vzdělávání a do výchovy dětí?

Samozřejmě, protože náš právní rád vlastně vůbec nezná pojem gender. Museli bychom ho nějak zavést, a z hlediska definice se jedná o sociální konstrukt. Protože v našem právním řádu řešíme biologický stav osob: jsou muži a ženy. Máme biologické rozdíly, a ne sociální konstrukt, který je plovoucí, to znamená, že dnes se mohu cítit mužem, zítra se mohu cítit ženou a pozítří se budu cítit jinak. Prý je několik desítek pohlaví a může v tom vzniknout velký chaos, kdo, kdy, kde a jaká práva bude vymáhat. Jde i o útok na to, svobodně si říkat co, kde a jak chceme. Tyto lidskoprávní věci, které s Istanbulskou úmluvou souvisí, nesou problémy. Už i moji přátelé na Západě říkají svým dětem to, co my jsme zažili v průběhu 40letého komunismu – prosím tě, neříkej tyhle věci ve škole, jinak to může být pro tebe nebezpečné.

Obáváte se, že by zásahy, o nichž mluvíte, měl na starosti nadnárodní orgán GREVIO?

Nadnárodní orgán GREVIO je nikým nevolený orgán a úmluva nezajišťuje, pokud se podíváte na text, České republice žádné místo v tomto orgánu. Nebudeme tam mít nikoho, kdo by hájil naše zájmy. Je to orgán, který je desetičlenný, z toho je nevyvážený už poměrem mužů a žen. Jsou tam pouze tři muži. A to vůbec nemluvím o nějaké názorové pluralitě.

Jedná se o lidi s jedním názorem na danou věc, a vidíme to i na šetřeních, která se udála v Rakousku, kde GREVIO bylo, a jaké dalo doporučení mateřským školám v Rakousku. Vidíme to v Dánsku, kdy se Dánsko velmi ostře vymezilo proti závěrům tohoto kontrolního orgánu. Říkali, že všichni jsou si naprosto rovni, muži a ženy, ať je nikdo nerozděluje, jsou si rovni i ve formě obětí, i ve formě pachatelů. Nemůžeme je genderově ohraničit, což samozřejmě bylo doporučováno GREVIEM.

To nebezpečí vidím i ve smyslu reputace – tyto nevolené složky útočí na reputaci států. A například Dánsko je opravdu etalonem lidskoprávních deklarací, které plní. A najednou se tato demokratická země ocitne pod palbou, kde ji péruje jakýsi nevolený orgán z hlediska genderu...

Dostali jsme se k výroku, že tu úmluvu považujete za zbytečnou. Nejste sám, kdo to říká, spousta politiků tvrdí, že vlastně nic nemění. Proč si tedy myslíte, že ostatní státy ji přijímají, nebo případně, odkud plyne vůle takový dokument uzavřít? Vidíte za tím nějaký účel?

Sám se tomu divím. Myslím, že jde o opravdu o jedno názorové levicové tažení západní Evropou napříč univerzitami, kde převládá jeden názor.

Když se podíváme do historie, jaký způsobem byla Istanbulská úmluva přijímána, se zpožděním po letech a tak dále, tak už tohle je diskutabilní. Důvodová zpráva byla přijata narychlo a zápis z tohoto jednání je na jednu stranu A4. Istanbulská úmluva je dokument opravdu velmi technicky špatný, protože je amorfní. Každý bod, a bude to vždycky jablko sváru, můžeme vykládat úplně jinak. To mi strašně vadí, protože potom se budeme hádat a osočovat.

Když je náš názor neratifikovat Istanbulskou úmluvu, jsme označování druhou stranou za extremisty, nácky a že jsme pro domácí násilí. Absolutní nálepkující nesmysly, ale ta situace a diskuse je tak vyhrocená, že i z tohoto hlediska bychom tento kontroverzní dokument neměli přijímat.

Podle Patrika Nachera (ANO) vznikla zcela nesmyslná linka, která zneužívá problém domácího násilí a říká, že „když nesouhlasíš s Istanbulskou úmluvou, tak ti nevadí domácí násilí“. Upozornil na snahy pod pláštíkem pandemie pokoutně úmluvu prosadit. Má pravdu?

Ano, já si myslím, že právě pandemii zneužívají extrémní feministky, které se dlouhodobě snaží Istanbulskou úmluvu prosadit. Ale proč? Odpovědí možná je, že to dělají z finančních důvodů, aby jim Istanbulská úmluva otevřela finanční kohoutky v rámci státního rozpočtu, tu na výstavbu chráněných lůžek, tu na nějaké školení ve školách pro chlapce, na školení ve firmách či ve státních organizacích pro muže.

Apeluji, abychom nerozdělovali muže a ženy v rámci této důležité problematiky, což je ono je domácí násilí – ale to se právě v rámci všech těch článků o genderu v úmluvě ztrácí. Například nedávno jsem četl dva články o domácím násilí, a vždy to domácí násilí dělaly ženy. Jedna se ho dopouštěla na miminku a druhá týrala v jedné domácnosti matku a svého šestiletého syna.

Rozumím, že tomu může být většinou jinak, ale nedělejme toto diskriminační dělení na to, že muži jsou násilníci, a ženy jsou oběti. Absolutně to odmítám a chci řešit domácí násilí obecně – tedy nejen vůči ženám, ale i vůči seniorům, vůči dětem, a dokonce i vůči mužům.

V čem je rozdíl východní a západní Evropy, když západní Evropa vyjma Británie smlouvu ratifikovala, zatímco Maďarsko, Slovensko a Česko nechce. Polsko chce teď odstoupit. Čím to je?

Rozdíl je v té zkušenosti. Tyto státy jsou někdy nálepkovány, že mají deficit demokracie. V žádném případě, my žádný deficit demokracie nemáme, naopak tak mluvíme o západní části Evropy, protože my máme 40letou zkušenost s velmi tvrdou totalitou, s komunismem toho nejtvrdšího ražení – a naše zkušenosti nám daly jakýsi šestý smysl upozorňování na to, co může být právě z hlediska ztráty svobod a demokracie špatně.

A Istanbulská úmluva všechna tato varovná světýlka rozsvěcí – napříč politickým spektrem, napříč demografií v České republice, ať se jedná o starší lidi, o věřící, nevěřící... jednoduše jsme na to citliví, protože jsme to prožili.

Vidíme však, jak oni tu zkušenost nemají, ale zároveň té naší nejsou schopni naslouchat. A mně je osobně líto, když čtu, jak jsou  lidé vyhazování z práce, profesoři z univerzit, novináři z redakcí... jen proto, že mají jiný názor.

Například odvolání několika podpisů významných intelektuálů a vysokoškolských pedagogů pod petici o svobodě slova Joanne Rowling nám budiž varováním, že je potřeba na svobodu, demokracii a pluralitu názorů neustále myslet a upozorňovat na ni.