Ukrajinský prezident zveřejnil tzv. plán vítězství, jehož první bod počítá s členstvím země v NATO, které ostatně bylo už dříve Ukrajině slíbeno. Do jaké míry se to stane realitou, ať už dříve, nebo později?

Je to těžko představitelné. Členství Ukrajiny v NATO je jednou z věcí, které jsou pro Rusko nepřijatelné. A pokud se začíná mluvit o tom, že se bude s Ruskem jednat, tak to sice neznamená přijetí všech představ protivníka, ale ten má jistě určité představy, ze kterých ustupovat nebude, a Ukrajina v NATO nebude. Považuji proto otázku členství v Alianci za nereálnou debatu. Činovníci NATO se samozřejmě cítí vázáni tím, že opakují věci, o kterých vědí, že nejsou pravdivé. To není nic nového. 

A co se týče členských států NATO? Pokud by to bylo pouze o tomto, budou všechny pro?

Určitě ne. NATO by v tomto bylo rozdělené. Nyní vidíme u některých států pozice, které jsou těžko pochopitelné, jako v případě Francie. Prezident Macron aktuálně volal po ukrajinském členství v NATO, ale ti, kteří se nespokojí s rétorikou a vědí, že pokud něco řeknou, tak to musí mít praktické důsledky, dobře vědí, že je to něco, co by svět přivedlo do třetí světové války. Mezi představiteli států NATO několik takových určitě bude.

Prezident Zelenskyj si stěžuje, že mu nechtějí spojenci dovolit použít zbraně dlouhého doletu k útokům do hlubokého vnitrozemí Ruska, což vylučuje další bod jeho plánu, tedy přenesení bojů na ruské území. Nevnímá světovou politiku realisticky, pokud prosazuje takový „vítězný plán“? Nebo čím to je?

Je to spíše psychologická otázka, protože jeho plán je samozřejmě na první pohled nesmyslný. Je to plán, který nemá žádnou oporu v realitě. Jak může Ukrajina mluvit o vítězství, když prohrává? Prohrává na celé čáře. Kdybychom to vzali z tohoto hlediska, nemá vůbec smysl o Zelenského plánu jakkoli uvažovat nebo ho hodnotit, protože je natolik vzdálen všemu, co se na bojišti i v rámci reálného rozložení sil odehrává, že to není skutečný návrh.