Můžeme se zeptat úvodem poněkud netradičně, čím vás Ivo Valenta nejvíce zaujal?

To je jednoduché. Napřed svým životním příběhem. A tím rozhodně nemyslím to, že se stal bohatým člověkem, takových lidí je v Česku víc, a můj respekt nemají. Ivo Valenta ano, protože jeho příběh je o cílevědomosti, pracovitosti, odvahou obklopovat se schopnými lidmi bez ohledu na své ego, ale také o moudrosti, s níž si zachovává rodinné vazby, a jak lpí na své rodině. Co mne pak překvapilo později, když jsme se blíž poznali, byla jeho normálnost (úsměv).

Což taky nebývá u lidí mající takové světské statky běžné. Nosí nosánky nahoru a lidi si drží od těla – to Ivo Valenta je úplně jiný případ. Mezi lidmi je jako ryba ve vodě, a o nosánku nahoře se vůbec nedá mluvit. Naopak – nejlépe se cítí mezi normálními lidmi. Vždy se s ním proto ráda setkávám, protože normálně „pokecáme“. Protože s ním se dá mluvit o všem. O politice i o dětech. Navíc je patriot jak blázen – jako já. Takže si notujeme.

Takže hovoříte také o politice…

Samozřejmě že i o politice. Jak jinak. Oba nás veřejný prostor zajímá. A štve. Jsme naladěni na stejnou vlnu, a moc jsem se v minulých měsících nasmála jeho blogu o tom, že pokud někdo neví, zda je žena nebo muž, ať se podívá do kalhot.

Podobně se shodujeme v názorech na migraci, na coronavir a třeba na dotace. Odmítáme je oba, protože narušují ekonomickou rovnováhu a spravedlnost v podnikání. Nehovořím samozřejmě například o dotacích zemědělských, ale o všech těch podivných pobídkách, kdy se z neznámého důvodu sypou veřejné peníze do soukromých projektů.

Ale zatím je nám to houby platné. Proto tvrdím, že lidé s těmito názory mají v Senátu být, aby se tyto věci daly jednou v budoucnu do pořádku. Nebo aby se na ně alespoň hlasitě upozorňovalo. Což jde s mandátem senátora rozhodně lépe. Proto bych si přála, aby ho Ivo Valenta dál měl, protože je spojenec normálnosti na půdě ne vždy normálního Parlamentu.