Vláda přichází s komplexním návrhem Státní hygienické služby. Novela zákona má zřídit centrální hygienický úřad, který získá řadu kompetencí – například sledovat mobilní komunikaci obyvatel nebo rozhodovat o uzavírání provozoven či dokonce omezení práva vycestovat. Sdílíte obavy, zaznívající v posledních hodinách, že by návrh v této komplexní podobě byl ohrožením ústavního systému?

Návrh vlády na novelizaci zákona o Státní hygienické službě, který samozřejmě nemáme v originálním znění k dispozici, připomíná či dokonce překonává svojí absurditou dramata významných autorů Samuela Becketta, Eugène Ionesca, Friedricha Dürrenmatta a ne v neposlední řadě Václava Havla či France Kafku. To jest, staví nižší orgán státní správy nad instituce, které ústava obdařila výkonem moci, jejichž legitimita a pravomoce, jsou de facto výsledkem demokratických parlamentních voleb.

V okamžiku, kdy vláda si „zařídí“, řekl bych až alibisticky, další instituci, která nevzešla ústavou stanovenými pravidly, dojde k narušení dělby moci a k ohrožení ústavou a mezinárodními pakty garantovaných občanských a lidských práv. Zůstává otázkou, kdo bude kontrolovat jedinou centrální hygienickou instituci, která bude disponovat pravomocemi brutálně zasahovat do práv občanů, kterými ani nyní nedisponují mnohá ministerstva.

Státní hygienická služba by měla mít rozhodovací pravomoci v otázkách obrany proti epidemii na úrovni celoplošných opatření, která nyní schvaluje vláda. Po zkušenosti s letošní pandemií – je podle vás nezbytné takto zásadně měnit pravidla státní správy za pandemie?

Je to stále stejný problém. Plíživé přibližování se k sofistikovanému policejnímu a všemocnému státu, ke kontrole občanů a brutálnímu zasahování do jejich životů. Pokud si vláda nevystačí se stávajícími zákony a předpisy, měla by rezignovat, protože její chaotické a nekoncepční jednání i rozhodnutí zapříčinilo stávající situaci. Za koronavirus opravdu nikdo nemůže, avšak za nezodpovědné jednání můžou ti, kteří nejsou s to připustit, že pochybili a že je na čase, aby odešli, a ne aby vyráběli při kdejaké „těžkosti“ nové zákony a nové instituce, na které budou moci v budoucnu selhání systému svést.

Jako hlavní důvod novely vláda uvádí, že letošní pandemie prokázala, že opatření proti ní byla nejvíce limitována roztříštěností hygienických stanic a rozhodujících úřadů celkově, a právě proto je nezbytné rozhodování centralizovat. Myslíte, že právě roztříštěnost úřadů byla hlavním problémem toho, jak stát na pandemii reagoval?

Nikoli, nemyslím si, že jde o roztříštěnost hygienických stanic. Jde evidentně pouze o nekoncepčnost a nekoordinovanost, což mělo zajistit ministerstvo zdravotnictví, potažmo krizové orgány, které byly ustanoveny k řešení problémů a jejich komunikace nejen s hygienickými stanicemi. Navíc, hygienické stanice jsou blíž konkrétnímu spádovému území a mohou bezodkladně reagovat na danou situaci. To, zdali se tak nedělo, neumím posoudit, určitě však se ukazuje, že selhalo ministerstvo zdravotnictví díky tomu, že je to byrokratický moloch plný zbytečných lidí.

Centralizace, tj. jeden celostátní orgán, je přesně to, čím se stát vzdaluje od lokálních problémů, místo aby vznikl koordinační orgán složený z lokálních institucí. Obzvláště dnes, kdy máme digitální instrumenty ke komunikaci, přenášení dat a informací.