Pane předsedo, vláda měla na pondělním programu vlády schválení Istanbulské úmluvy, náhodou se to předem zjistilo, vzedmula se silná mediální i občanská vlna odporu a premiér to nakonec z jednání stáhl. Jak tomu rozumíte?

Můj názor je ten, že u premiéra Babiš bohužel stále zřetelněji vídáme, že nakonec protlačuje všechny věci, které ohrožují naši svrchovanost, normální svět, naše zákony a pravidla, je ochoten tyto zaběhnuté normy a zvyklosti obětovat. Takto tomu já rozumím. 

Na druhou stranu se premiér chová marketingově velice zdatně, takže různě lavíruje, verbálně to všechno kritizuje, ale nakonec to v Bruselu odhlasuje. Tohle je podobná věc jako kvůli tomu obřímu evropskému dluhu a společným daním. Nepřišlo jim asi šťastné, aby to rovnou schválili na vládě, tak se to jakoby odložilo. Nedělám si iluze, že jakmile přijde nějaká situace s koronavirem nebo něčím dalším jiným, co odláká pozornost veřejnosti, že se to pokusí schválit a předložit do parlamentu.

Lze tedy podle Vás říci, že se Andrej Babiš zalekl té vlny, která se proti “Istanbulu” zvedla?

Poměrně silná část veřejnosti je silně kriticky naladěná vůči všem těmto věcem, které Istanbulská úmluva zastřešuje nebo i v něčem symbolizuje. Odpor vůči tomu je dlouhodobý. Ať už ze strany konzervativních kruhů nebo běžných občanů, spolků, náboženských uskupení atd. Čeho se pan premiér lekl, to skutečně nevím, ale je samozřejmé, že jde o velice nepopulární krok pro většinu českých občanů, takže se to snaží schválit za jejich zády. Bude nejspíš čekat na vhodnou příležitost.

Pokud se premiér nebo vláda bojí reakcí veřejnosti, proč to prostě neodmítne podobně jako Slováci a místo toho to potichu dává na program? 

Nerozumím tomu. Poměrně jasné stanovisko slovenského parlamentu jsem sledoval a s povděkem ho komentoval. Nejsem si jistý, zda by až tak zásadní a jednoznačné odmítnutí přišlo i v českém parlamentu, ale rozhodně je to téma pro politickou debatu a souboj mezi těmi, co si tyto věci, likvidující naše zvyky a tradice, přejí dávat do našeho právního systému a mezi těmi jako je Trikolóra, kteří si to nepřejí. Určitě to součástí politického souboje bude a uvidíme, jak to dopadne. 

Postup je ale víceméně klasický. Když jedná o něco zeleného, tak to Babiš prohlasuje s Kalouskem, něco prohlasuje s Piráty, něco se socialisty a komunisty, když jde o zvyšování daní apod. a takhle vlastně vyhrává jedno hlasování za druhým. Vždycky si dokáže najít část politického spektra, kterou na tuhle věc uloví a hlasuje s ní. Zdaleka to vždycky není vládní většina.