Předně, dá se balíčku představenému ve čtvrtek 11. 5. říkat reforma? Představené změny jsou spíše změnou parametrů, eliminací výjimek, zjednodušením, ale ne změnou systému.

Vládou představený balíček tzv. Česko ve formě pro stabilizaci veřejných rozpočtů s názvem „Ozdravný balíček 2024/2025“ by se měl spíše jmenovat „Otravný balíček“, a to ve smyslu slova, že bude otravovat jednotlivce, domácnosti, firmy a prakticky celou společnost a mohl by se použít i ve smyslu slova, že dokonce někoho může otrávit.

Jedná se vlastně o jakýsi „Soubor opatření“, které jsme tady zaznamenali za kolektivistických vlád v období budování socialismu a komunismu. Jestli si dobře pamatuji, tak se to jmenovalo „Soubor opatření ke zdokonalování soustavy plánovitého řízení národního hospodářství“, a ten je už více než 40 let starý.

„Stávající soubor opatření“ není v žádném případě systémovým řešením dluhové pasti, respektive téměř dluhové propasti, do které se naše Česká republika dostává nezodpovědnou rozpočtovou politikou především současné vlády. Je nutno připomenout, že to byla tehdejší opozice, což je dnešní vláda, spolu s tehdejší vládou, které způsobily pomocí opatření v rámci tzv. boje proti covidu deficit za rok 2020 a 2021 v celkové výši 787 miliard Kč. Dneska konečně i např. ministr Válek ze současné vlády, ve svém rozhovoru z poloviny května pro Novinky, přiznává, že „restrikce nebyly optimální řešení. Některé byly úplný nesmysl – jako zavírání škol nebo zavírání okresů.“ Akademici z Národohospodářské fakulty na to upozorňovali již v době zavádění těchto nesmyslných, plošných restrikcí, které postupně vysávaly veřejné rozpočty. Ale pro rok 2022 a 2023 neexistuje sebemenší důvod mít deficity tak vysoké jako tomu bylo za covidu. V roce 2022 (360.4 miliard Kč) a v roce 2023, kdy je plánován deficit 290 miliard Kč. Ale všichni víme, že už za první čtyři měsíce roku 2023 činí deficit 200 miliard Kč. Je nutné připomenout této rozpočtově nejhorší vládě nejenom od doby vzniku České republiky, ale od února 1948, že například kumulovaný deficit státního rozpočtu v letech 2015-2019 činil „pouze“ 32.8 miliard Kč. To je v průměru 6.56 miliard Kč ročně.

Při 200 miliardovém deficitu, který současná vláda vytvořila za první čtyři měsíce tohoto roku, to je cca za 120 dní, činí tvorbu deficitu 1.67 miliardy Kč denně. To je 11.6 milionů Kč deficitu za každou minutu! A ještě jednou připomenu, že průměrný deficit státního rozpočtu v letech 2015-2019 byl 6.56 miliard Kč ročně. Současná vláda je historickým rekordmanem, protože je schopna průměrný roční deficit (365 dnů) z let 2015-2019 vytvořit za 3 dny 22 hodin a 19 minut. No nedali byste všem ministrům medaili za jejich „geniální výkony“?

Řeší balíček nějak příčiny neudržitelnosti důchodového systému, tj. zvyšující se věk dožití, zvyšující se věk nástupu do zaměstnání a porodnost, která je pod hranicí udržitelnosti už od roku 1979?

To, co teď vláda přijala, a bude chtít asi předložit ke schválení poslancům, poškozuje téměř všechny skupiny obyvatelstva. Zasahuje nesystematicky mimo jiné do výše důchodů, a to v době, kdy existuje velmi vysoká roční míra inflace, která navíc nejvíce znevýhodňuje právě těch 2.4 milionů starobních důchodců a dalších 400 tisíc osob, které pobírají jinou formu důchodu (např. invalidní, vdovské, vdovecké, sirotčí). Vláda ale postihuje i rodiny s dětmi a paradoxně zasahuje negativně i ty, kteří tuto vládu, resp. politické strany, které tvoří tuto vládu, nejvíce volili, a to jsou mladí lidé a studenti. Zvláště pak studenti z vysokých škol, proti kterým teď tato vláda navrhuje několik opatření. Ta omezí jejich snahu být samostatní, nezávislí na rodičích, a přitom ještě studovat vysokou školu.

Svým návrhem vláda neřeší udržitelnost důchodového systému. Představila pouze parametrické změny toho stávajícího. Není to žádná důchodová reforma. Důchodová reforma by spočívala v tom, že po dobu nejméně jedné generace, ale spíše dvou generací, by se postupně změnil úplně celý důchodový systém, který je přežitý a do budoucna těžko udržitelný. Vychází z Bismarckova průběžného systému, zavedeného v poslední třetině 19. století. Od té doby se diametrálně změnily původní parametry téměř všech rozhodujících ukazatelů pro stanovování důchodů. K reformě důchodového systému nemá a nebude mít tato vláda odvahu. Bohužel si myslím, že to může trvat ještě celá desetiletí, než se politikům rozsvítí a pochopí, že se v důchodovém systému České republiky musí udělat zásadní změny a to za souhlasu napříč politickým spektrem, včetně vládních, opozičních, ale i neparlamentních stran. Jen pro ilustraci uvádím, že v desetiletí 1971-1980 se narodilo 1 759 537 (tzv. Husákových dětí), které v jejich důchodovém věku budou za stávajícího důchodového systému muset živit mimo jiné děti narozené o generaci (zhruba o 25 let) později, tzn. v desetiletí 1995-2004, kterých se narodilo pouze 922 966, což je 52.46 % počtu dětí narozených v desetiletí 1971-1980.