Novinové titulky hlásají, že Rusko stojí před krachem a zhroucením, že Rusové panikaří, kvůli čemuž Putinovi poklesne popularita a může ho to stát křeslo. Do jaké míry se něco z toho nakonec může stát a do jaké míry jde pouze o hysterii západních médií, která se jistě ráda do Ruska obují?

Ti, co řídí média, si krach Ruska a odchod Putina sice přejí, ale bohužel pro ně je všechno jinak. Rychlý propad rublu, který byl po intervenci centrální banky zastaven, byl způsoben útoky na rubl zvenku, uměle se snížila cena ropy na světovém trhu, přičemž na prodeji surovin je Rusko závislé.  Sám Putin přiznal, že Rusko se už dávno mělo rozvíjet v dalších směrech průmyslu, aby na ceně surovin nebylo tak závislé. Kritizoval sebe, ale i vládu a centrální banku. Toto Rusové pochopili a přijali, takže pád rublu se na oblibě Putina nijak výrazně neprojevil. Hysterii lze naopak sledovat u západních médií,  protože nic z toho, co dělají USA a EU proti Rusku, nefunguje. Sankce proti Rusku poškodily tuto zemi ekonomicky, ale EU na to musela vytáhnout 40 miliard z vlastní kapsy. Už teď je zjevné, že sankce měly a nadále budou mít nulový vliv na ruskou zahraniční politiku, a navíc pomohly vnitřní politice, protože Putin mohl začít řešit to, co mu bylo dlouho vyčítáno. Například v zemědělství se zaměřil na domácí zemědělce. Ti kvůli pokřivené dotační politice Bruselu nemohli porazit konkurenci, takže své zdravé plodiny, které neošetřují chemicky jako u nás v Evropě, zaorávali.

Vladimir Putin na čtvrteční velké tiskové konferenci prohlásil, že Rusko potřebuje na zotavení z krize dva roky, a zároveň konstatoval, že za současné problémy mohou vnější faktory. Není to jen výmluva? A do jaké míry se může RF za dva roky postavit na nohy, co všechno pro to musí VVP udělat?

Slovo vnější faktor nebylo míněno ve smyslu „za to mohou oni, já muzikant“. Cena nafty na světových trzích je vnější faktor a ta byla důvodem problému rublu. Putin s touto situací počítal, dobře zná svůj cíl, a že jej nedosáhne snadno, ví také. Proto si Rusko udělalo devizové rezervy ve výši 400 miliard dolarů a extrémně nakupovalo zlato.  Pokud jde o nějaké stavění se na nohy, Rusové rozhodně nejsou na kolenou. V atomové energetice, kosmonautice a zbrojním průmyslu patří ke světové špičce, jen se musí více snažit v oblasti lehkého průmyslu, kde mají rezervy. V některých sférách jsou na tom přesto lépe než USA, které silně zaostaly ve vývoji kosmonautiky.  Kdyby se k nim Rusko chovalo stejně hloupě, jako se chovají USA, tak by Američani opravdu mohli skákat do vesmíru na trampolíně, protože by neměli ruské motory ve svých raketách. Rusové ale dělají jen to, co je pro ně výhodné. Sami nepovedou ekonomickou válku, která by je poškodila.  Sebevražedné tendence na rozdíl od EU nemají.

JUDr. Miroslava Hustáková

O vážnosti situace v Rusku může vypovídat i páteční setkání prezidenta federace se čtyřiceti oligarchy, kde chtěl rozptýlit jejich obavy z krize a slíbil státní podporu jejich byznysu. Zeptám-li se trochu primitivně, kde ale chce Putin na případnou státní podporu obřích podniků vzít peníze? A za další, do jaké míry jsou oligarchové vůči prezidentovi poslušní? Jak je to s oligarchy a jejich vztahu k prezidentu federace obecně? Lze reálně říci, do jaké míry musí Putin poslouchat (některé) oligarchy a naopak do jaké míry oni poslouchají jeho?

Putina do čela Ruska nedosadili oligarchové, na rozdíl od naprosté většiny lídrů jiných zemí světa, ale krach Ruska a jeho faktický rozpad, kdy už nikdo tuto funkci nechtěl vzít. Z tohoto důvodu byl jeho vztah k oligarchům od počátku jiný, než by si sami přáli. Nabídl všem spolupráci a někteří to pochopili, jiní ne. Kdo pochopil, jako Abramovič, tak musel Rusku pomoci – stal se gubernátorem na Čukotce, kterou na své náklady musel pozvednout. Typickým opakem je Chodorkovskij, který se domníval, že se bude moci chovat dál jako za Jelcina. Ale i on před pár dny prohlásil, že Putina nepovažuje za nepřítele. Snaha o jeho smíření s Kremlem je evidentní. Amnestii pro ruský kapitál, který se vrátí zpět do Ruska, navrhl Putin již na svém bilančním projevu, a očekávat, že si do týdne všichni sbalí peníze ze světa a přijdou do Ruska, by bylo naivní. Zatím to po jednání s Putinem oznámil oligarcha Usmanov. Ten chce do Ruska vrátit finance z offshorových společností, které má na Kypru. Putin těmto oligarchům nepochybně nabízí nejen ekonomické výhody, ale obrovskou roli tu sehrává jeho osoba a vlastenectví, které je pro každého normálního Rusa samozřejmostí. V této souvislosti mne napadá, co bude dělat s našimi oligarchy příští český premiér, který nastoupí po Bohuslavu Sobotkovi? Od současného premiéra totiž žádný podobný krok jako v Rusku vůči našim veleúspěšným podnikatelům neočekávám. Ti tak mohou dál nerušeně vyvádět finance do zahraničí, takže na rozdíl od 90. let, kdy se firmy jen rozkrádaly, tady dnes nemáme ani fabriky, ani peníze.

Ruská federace má 1 200 tun zlata, devizové rezervy ve výši kolem 400 miliard dolarů. Jak ale bez přístupu k západním úvěrům a při nízké ceně ropy, na kterou je vázán výpočet státního rozpočtu dokáže provést potřebné reformy, o kterých se dlouhé roky za prožírání petrodolarů jen mluvilo? K tomu je potřeba sanovat některé chudé oblasti a podobně… Není deklarované vzchopení se ruské ekonomiky a diverzifikace hospodářství jen sci-fi a současná krize spíše začátkem mnohem horších časů?

Rusko přežilo nejhorší časy v devadesátých letech, které má definitivně za sebou. Jeho vzestup nepůjde po přímé křivce nahoru, budou i nadále výkyvy, jako tomu bylo v minulém týdnu. Podobně, jako sankce Rusku odkryly, kde je závislé na dovozu z jiných zemí, aby mohlo okamžitě pracovat na opatřeních do budoucna, tak i pád rublu ukázal, že vývoj Ruska nemůže být závislý pouze na vývozu obrovského nerostného bohatství, že musí mít i jiné zdroje příjmu a tímto směrem nepochybně půjde. Dálný Východ má samostatnou kapitolu v rozpočtu, aby se podařil záměr jeho rozvoje tak, jak bylo naplánováno. Každý den komunikuji s Rusy, protože mi nestačí jen fotky z Facebooku, kde vidíte obchody plné zboží. Kamarád mi řekl, že si s manželkou chtěli koupit zahraniční vůz, ale protože podražily, tak s tím počkají. Nesetkala jsem se ale u nikoho s hysterií, jak ji popisují naše média. Dostávám naopak rady, abych si rubly zajistila teď, kdy jsou levné, protože na jaře tomu bude jinak. Minimálně z toho vycítíte postoj Rusů k současné situaci.

Publicista a konzultant Jan Campbell obsáhleji popsal kolující informace o tom, že Rusko hodlá masivně skupovat všechno zlato od svých producentů, čímž by prý mohlo zahnat dolar do kouta, ze kterého nebude úniku. Známo přitom je, že RF výrazně své zlaté rezervy navyšovala už od počátku letošního roku. Nakolik je informace o skupování všeho zlata a s tím spojené odůvodnění o vnějším stlačení rublu podle vás pravděpodobná? A případně, co by to mohlo znamenat do budoucna?

Putin nikdy neřekne, co nemusí. Není to ten typ plamenného řečníka, jakým je např. Obama. Sděluje jen kroky praktické politiky a názory, za kterými si stojí.  Ovládá plně své ego a rád se nechá pochválit, až má práci hotovou. Jednou řekl, že jeho hlavním cílem je dedolarizace, a k tomuto cíli jde a dojde.  Jaké cesty k tomu volí, se dovídáme až ve chvíli, když tu kterou zrealizuje. Připomeňme si jaro, kdy se všechna západní média radovala, jak klesly ceny ruských společností, aby nám vláda RF za několik dnů oznámila, že premiér Medveděv mezitím skoupil 30 % akcií těchto firem pro ruský stát. Takové chování je pro Rusy typické, a pro Putina to platí dvojnásobně.  Zatímco u nás je zvykem, že politik mnoho mluví, a nic neudělá, Putin na tiskové konferenci jen naznačí, že za situaci nesou personální odpovědnost nejen on, ale i vláda a centrální banka, a okamžitě se spekuluje, koho a kdy vyhodí.