Proč jste se rozhodl kandidovat právě za Řád národa? Pro některé lidi je tak trochu kontroverzní….

Rozhodl jsem se pro Řád národa z jednoduchého důvodu. Nejsou nalevo ani napravo, nejsou žádný extrém a prosazují konzervativní nacionalismus. Volně přeloženo patriotismus neboli vlastenectví. Klíčové jsou pro ně významy pojmů národ, rodina, práce. Chtějí vrátit sebevědomí občanům, podporovat funkční rodiny, které by měly být symbolem společenského úspěchu a trvat na motivačním přístupu k práci pro všechny sociální skupiny a opustit modely, které spíše vybízí část obyvatel k parazitování na práci jiných. A že by se z marketingového hlediska dal vymyslet i nějaký více současný či přímo populistický název? Název, který u někoho nevyvolává při vyslovení negativní konotace? Tak to určitě dal. Ale možná se také ukáže, že právě té líbivé a med kolem pusy mazající rétoriky je už přespříliš a právě toto pojmenování bude to správné. Nakonec, všichni žijeme podle nějakého řádu, nikdo nechce žít v chaosu. Vraťme se k tradičním hodnotám, buďme zase normální. Přestaňme pořád chtít zažívat něco jinak. Chodníky jsou tu proto, aby po nich lidé chodili, silnice proto, aby po nich jezdila auta, domy a byty proto, aby v nich lidé bydleli, školy proto, aby se v nich děti učily. K řezníkovi si jdu pro maso, do kavárny na kávu. Až přestaneme pod pseudopojmenováním „zažít něco jinak“ dávat pojmům obsah, který jim nepatří a nikdy nepatřil, a znovu začneme používat staletími prověřenou hodnotu – zdravý rozum –, vrátí se také politická kultura. A národ? To slovo se u nás moc nenosí, přitom máme být na co hrdí.

Co je podle vás to nejdůležitější, co voličům nabízíte?

Nabízím zdravý rozum, umím naslouchat a umím se rozhodnout. Když něčemu nerozumím, nestydím se zeptat, když mám názor, nebojím se ho říct. Preferuji souhlas nebo nesouhlas před alibistickým „zdržel se hlasování“ nebo „opustil jednací sál“. Spoléhám na sílu ševcovské stoličky. Představte si její půdorys. Má tvar trojúhelníku, nepřevrátí se. A má tři nohy, stejně jako já mám tři hlavní linie, kterým bych se rád věnoval. Samozřejmě spolu s programovými body hnutí. Svůj program jsem tedy rozdělil do tří hlavních částí. První jsou změny konkrétních paragrafů, druhou legislativní vize a další také samotné problémy Prahy 6. Pokud jde o změnu paragrafů, mimo jiné bych rád prosadil, aby napadení lékaře, hasiče, ale třeba i pošťáka ve výkonu služby bylo trestným činem, tedy doplnil neúplné znění paragrafu 127 trestního zákoníku. Když někdo dá facku obecnímu zastupiteli, který si na zasedání odskočí z práce a mnohdy ani nehlasuje, má na krku trestný čin. Ale záchranář, hasič nebo kdokoli jiný, kdo zrovna zachraňuje životy a jeho vyřazením se tak riskuje mnohem víc, takto chráněn není. Je to absurdní. V Nemocnici Na Bulovce toho vidím hodně. Třeba když hysterický otec dal ránu sestřičce. Bohužel ji trefil do ucha a sestra dál nemohla pracovat. Místní radnice to řeší jako přestupek a jedinou sankcí pro agresora je vyžadovaná omluva. A ten to stále odmítá a banalizuje. Není se tak co divit, že postižená žena už k těm nekončícím konfrontacím nechce chodit a má z nich stres. Tihle lidé jsou v první linii a v devadesáti procentech případů zrovna někomu pomáhají. Není možné do nich nechat beztrestně mlátit. Další z věcí, které bych upravil, je zákon o reklamě. Upoutávky na pohřby cestou k nemocnici? Proč není pásmo, kde by to bylo zakázané? Analogií k tomu může být příklad základních škol a heren. Mohl bych takto pokračovat ještě hodně dlouho. Nesmyslů máme v zákonech opravdu hodně. Ohledně té vize se bavíme o tom, že bych rád připravil legislativně Českou republiku na rychlý nástup aplikací, které pomohou nemocným lidem zůstat pod dohledem odborníků, a přitom být doma. Má to pozitivní vliv na psychiku pacienta a průběh léčby. Do banky už většinou nechodíte, máte vše na mobilu a tak dále. Žijeme v aplikačním světě, na displeji mobilu je dnes už mnoho z toho, co potřebujeme. Podle některých odborníků bude do deseti let k dispozici množství technologických pomocníků právě v oboru medicíny. Lékaři budou naštěstí vždy mít konečné slovo, ale díky technologiím půjde ušetřit jak jejich čas, tak pacientův. A samozřejmě také finanční prostředky. Aplikace na mobilu brzy dokáží rozeznat třeba to, zda je kožní nález nebezpečný a v takovém případě člověka poslat k doktorovi. Mobil vás nevyléčí, nenahradí doktora. Dokáže však udělat první krok, přitom budete v pohodlí domova. Aplikace ale může být i softwarové řešení, kde mobil nehraje roli. Pacient bude doma a lékař na něj bude na dálku dohlížet. Dá se to využít u rizikového těhotenství, kardiaků, diabetiků a dalších.

Kandidujete na Praze 6. Co byste chtěl právě v této lokalitě zlepšit?

Nepřetržitě zde bydlím 26 let a jedenáct let jsem byl mluvčím Prahy 6. Starosti i radosti místních lidí znám velmi dobře. A protože Prahu 6 považuji za nejlepší místo k žití, rád bych k tomu také přispěl. Mám řešení pro zmírnění dopravního kolapsu v Dejvicích a Bubenči. Rád bych pomohl zastavit rozhodnutí zastupitelů přesunout LDN z Bubenče do Polikliniky Pod Marjánkou v Břevnově. To vnímám jako mimořádně špatné rozhodnutí pro všechny zúčastněné. Obec, pacienty LDN i lékaře a pacienty ve stávající břevnovské poliklinice. Málokdy se „povede“ takhle zabedněně tlačit nějaké rozhodnutí, které je pro všechny špatné. Městská část Praha 6 zaplatila naprosto zbytečně 40 milionů na zbrklém odstupném. Když to řeknu zjednodušeně, stačilo pár měsíců počkat a nic se platit nemuselo. Firma, která polikliniku provozovala, evidentně nesplňovala závazky plynoucí ze smlouvy, takže se smlouva mohla pouze neprodloužit. Vyhodit takové peníze z okna a navíc ty staroušky přesouvat někam, kde to není zdaleka ideální, to je hodně zvláštní. Navíc stávající LDN v Bubenči není v havarijním stavu. K tomu existuje i projekt pro výstavbu nové LDN v Drnovské, kde by na vlastním pozemku na zelené louce mohla obec postavit novou LDN a měla by dokonce i potenciál dalšího rozšiřování, v případě potřeby. Stále ze všech stran slyšíme, jak stárneme, tak by bylo hodně rozumné a koncepční se na to i takto připravit, a ne tvrdošíjně tlačit pacienty do limitovaných prostor břevnovské polikliniky. A není to jen můj názor, ale i několika tisíc petentů na petici, která právě toto rozhodnutí chce zvrátit. Ale to by ty lidi napřed musel někdo chtít alespoň vnímat. Dokázal bych také zařídit, aby ZŠ Norbertov, jediná škola v Praze 6 nemající svůj sportovní areál, ho měla. Stejně tak bych ohlídal, aby Džbán zůstal místem pro rekreaci, nikoliv k zástavbě.

Jedním z největších problémů Prahy 6 je zřejmě doprava, potažmo parkování. Poté, co se vytvořily parkovací zóny, začalo se mluvit o chystaných žalobách právě kvůli tomuto systému. Co na to říkáte?

Bohužel nejenom parkování trápí lidi v Praze 6, ale i samotná průjezdnost. V současné době je z centrální části Prahy 6 jen jeden výjezd, a to ulicí Svatovítská. Ulice Korunovační je totiž zavřená kvůli rekonstrukci a bude až do konce roku. Takže jsou na silnicích nekonečné kolony aut a Kulaťák je úplně ucpaný. Nejhorší na tom ale je to, že se tomu dalo předejít. Oprava Korunovační totiž nespadla z nebe, byla plánovaná. To by se ovšem místní politici museli starat o svou městskou část a problémy obyvatel, a ne se pouze věnovat kampani svých kandidátů do Senátu. Nebylo totiž nic jednoduššího nežli se zeptat hlavního města, zda při uzavření Korunovační má nějaké náhradní řešení po dobu opravy. A pokud by žádné náhradní opatření nebylo, pak tu opravu nedovolit a požadovat takové dočasné dopravní úpravy, které by současný kolaps nezpůsobily. A dílčích úprav je poměrně dost. A rozhodně mezi ně až po tom průšvihu s ucpanými Dejvicemi nepovažuji výkřiky, že se musí zavřít Blanka. A parkování? Opět stejný přístup. Modré čáry nic nevyřešily, problém se posunul do okrajových čtvrtí a Vokovice, Liboc nebo Petřiny jsou nyní odkladištěm aut. V těchto místech donedávna problém s parkováním neznali. Jenže namísto toho se v radničních novinách dočteme, jak jsou zóny úžasné a že vše vyřešily. Buď někdo neví, co píše, nebo je to čistá propaganda. Nelze totiž jen vyběhnout z budovy radnice a dojít padesát metrů na Dejvickou a zjistit, že tam zrovna jsou tři volná místa k stání a mít pocit, že je vše v pořádku. Není. A hlavně není v pořádku, že co městská část, to samostatné zóny a navíc často dost s odlišným principem. Doufám, že tento experiment rozkrájení Prahy a dělání z lidí občany 1. a 2. kategorie brzy skončí a nahradí ho jednotná pražská zóna. Zatím to pouze škodí přirozenému pohybu lidí po městě, rodinným vazbám, setkávání a také samozřejmě podnikání.

Ve stejném volebním obvodu proti vám kandiduje například Vlastimil Harapes nebo Aleš Hušák. Koho považujete za největší konkurenci?

Novináři si ze všech senátních obvodů vybrali právě Prahu 6 a nazvali ji „inkubátor české politiky“. Jako rezidenta Prahy 6 mě to velmi těší a jako kandidátovi mi z toho vyplývá, že šanci mají všichni. Bude záležet na mnoha faktorech a jedním z nich také bude zvolený klíč voličů. Zažil jsem v Praze 6 mnoho voleb a mnoho jejich analýz. Před dvěma lety v komunálních volbách došlo podle mě poprvé k fenoménu, který jsem si pro sebe nazval „nepochopené volby“. Namísto hesla „bližší košile nežli kabát“ lidé na svou radnici volili dle „parlamentního klíče“, tedy dozvuk parlamentních voleb, které proběhly o rok dříve. Zda to bude pokračovat a i senátní volby budou opět nepochopené a lidé po dvouleté zkušenosti s místní radnicí se pokusí nějak kompenzovat situaci, že v Praze 6 to jde tak trochu od desíti k pěti, a použijí „komunální optiku“ na tyto senátní volby, pak budou mít pochopitelně větší šanci lidé místní a znalí problémů Prahy 6. Pokud zvítězí stranická linie, pak to bude jinak. Pravděpodobně to ale bude nějaký mix mezi oběma pohledy.

5. října jsme si připomínali 80 let od narození českého porevolučního prezidenta. Někteří lidé ho milují, jsou ale mnozí, kteří mu nemohou přijít na jméno. Jak na Václava Havla vzpomínáte vy?

Asi jako většina lidí jsem ho začal vnímat v roce 1989, pro mě to shodou okolností znamenalo nástup do prvního semestru vysoké školy a s tím i studentské aktivity, tím teď nemyslím vlastní studium, ale to obrovské nadšení a euforii. Byl jsem také ve školním stávkovém výboru a rozvážel plakáty s portrétem Václava Havla. Vzpomínám si, že tehdy bylo potřeba dovézt balík plakátů do Brna a počasí nebylo na stopování ideální, tak jsem s jedním pražským taxikářem udělal dohodu, že když mě tam odveze, dám mu několik těch plakátů. Ten člověk to samozřejmě dělal také z vlastního nadšení a ve snaze pomoci, ale úsměvné na tom bylo, že Václav Havel v tom momentu zafungoval dokonce i jako měna. Vnímal jsem ho s postupem času samozřejmě dál nejen jako prezidenta nebo jako morální autoritu, ale i jako studijní předmět. Ve škole jsme často na seminářích v předmětu stylistika a obsahová analýza hodnotili jeho projevy. Bylo to hodně poučné. Pak mě osud zavál na radnici Prahy 6, kde jsem 11 let dělal tiskového mluvčího, a tak jsem ho vnímal i jako občana Prahy 6. A bohužel jsem musel v rámci své práce několikrát reagovat na jeho mediální vyjádření, která nebyla úplně férová vůči jeho domovské městské části a především nebyla pravdivá, ale spíše politicky podbarvená. Proto mě mrzelo, že něco tak apolitického, jako je každodenní život ve čtvrti, kterou drtivá většina lidí vnímala jako rezidenční čtvrť nebo nejlepší adresu nebo nejlepší místo k žití v Praze, lze také de facto zneužít a politizovat a projektovat do toho své politické postoje, které v té době byly poměrně dost konfrontační vůči straně, která tehdy vítězila při volbách v Praze a i v Praze 6. Respektoval jsem, že například na architekturu může mít každý jiný názor, ale co mě mrzelo asi nejvíc, když Václav Havel coby občan Šestky konstatoval, že Praha 6 je nekulturní a nic se nedělá na podporu kultury. Opak byl však pravdou. Právě na Šestce měly a stále mají své sídlo mimořádně známá divadla, jako je Divadlo Spejbla a Hurvínka, Divadlo Semafor a Dejvické divadlo. A do všech těchto divadelních scén investovala radnice z obecního rozpočtu desítky miliónů korun na jejich udržení a modernizaci, ale také provoz. A tehdy jsem si bohužel říkal, že nechápu, jestli to má Václav Havel zapotřebí.

Jednou z věcí, kterou mu někteří vyčítají, je podpora humanitárního bombardování v Jugoslávii, pak také rozsáhlá amnestie po jeho zvolení. Co si o tom myslíte?

Ohledně tehdejší amnestie si myslím, že šlo o tak mimořádně euforickou dobu, že to gesto bylo namístě. Nový začátek nejen společenský, ale pro mnoho jedinců i lidský. A chci věřit tomu, že mnoho z amnestovaných to také tak pochopilo a už se do kriminálů nevrátili. V době bombardování v Jugoslávii jsem pracoval v zahraniční redakci České televize. Bylo to tehdy hlavní téma zpravodajství, tak jsme na Kavkách de facto bydleli. Situace v Jugoslávii byla hodně nepřehledná, ale především nepochybně pro místní lidi útrpná. Jako novinář jsem logicky nemohl podléhat svému hodnocení, šlo o práci pouze s fakty. A při pohledu do tohoto regionu dnes mám pocit, že i když se udělalo hodně chyb, lepší postup nežli vstoupit do Jugoslávie nebyl.

Koho byste rád viděl na místě českého prezidenta a jak hodnotíte současného prezidenta Miloše Zemana?

Na tohle vám budu umět odpovědět, až uvidím, kdo se rozhodne kandidovat a pokusí se získat důvěru lidí v prezidentských volbách. Jsem ohromný fanoušek národního týmu ve všech sportech, rozhodně se ale neřadím k lidem, kteří po úspěchu našich národních barev nosí transparenty „Hašek na Hrad“ nebo „Jágr na Hrad“. Viděl jsem to na úrovni komunální i ministerské a poslanecké a vím, že politika není lehká práce. Pokud se dělá naplno. A možná tomu někdo nebude věřit, je to i velmi fyzicky namáhavá disciplína. A to nepochybně platí dvojnásob o výkonu prezidentské funkce. To, že bohužel z dnešní politiky zmizel její základní smysl, že jde hlavně o službu lidí lidem, je smutný fakt. Ale nezoufám a věřím, že se tato skutečnost do politiky vrátí. Alespoň o to usiluje právě hnutí Řád národa. A ohledně současného prezidenta? Respektuji ho, i když, kdybych měl tu možnost, bych s ním v něčem polemizoval. Nemá cenu popisovat obecně známé jevy, že je to brilantní řečník, myslí mu to a má obrovské zkušenosti a je to stratég. Takže ho respektuji, jako jsem respektoval jeho předchůdce prezidenty Klause a Havla. I když je nebo byli každý jiný. Naopak nerespektuji a nelíbí se mi, že právě prožíváme dobu, kde kdo není s námi, je automaticky proti nám, je nepřítel. A například první gesto starosty Prahy 6 Koláře, které před dvěma lety při svém vstupu do kanceláře udělal, bylo sundání portrétu prezidenta a vyvěšení té známé fotografie s gumovým člunem. Přišlo mi to jako hloupě dětinské gesto vzdoru někoho, kdo předtím dělal Schwarzenbergovi asistenta a logicky mu zřejmě přál v prezidentské volbě výhru. Bohužel dneska můžu říct, že nešlo o jednorázové gesto, nýbrž první naznačení toho, jak si starosta představuje práci pro obec a starání se o lidi v Praze 6.

Co říkáte na některé Zemanovy názory například ohledně migrace nebo Islámského státu?

Souhlasím s nimi.

Jak vy osobně vidíte problém s migrací a jak hodnotíte vývoj v Sýrii?

I když jsme opakovaně ubezpečováni, že v České republice je to jen okrajový problém, obavy mám. Nejsem fanatik, hraní si na ISIS na Staroměstském náměstí absolutně odsuzuji, ale nápady Evropské komise také. Máme mít právo se rozhodnout sami a kvóty proto nechci. Postoj, kdo chce žít v České republice, musí se přizpůsobit zdejším zákonům a zvyklostem, považuji za správný a budu se ho držet. O tom, kdo v České republice dostane nebo nedostane azyl, si máme mít právo rozhodovat sami.

A co byste ohledně migrace a událostí v Německu vzkázal kancléřce Merkelové?

Že to byla největší chyba její politické dráhy a bohužel spustila něco, čehož následky ani netušila a zatáhla do toho všechny kolem. A rozhodně si nemyslím, že už jsme hlavní problémy s migrací překonali. Obávám se, že teprve přijdou.