Dochází podle vás ke zklidnění situace v „separatistických“ republikách a co je toho příčinou?

Omlouvám se, ale je nutno to rozvést a termín „zklidnění situace“ je zcela nepřesný. Probíhají tam procesy jednání o minských dohodách, řídící, kulturní, politické a zejména ekonomické. Denně je ale slyšet střelbu. Lidé si sice zvykli, ale to neznamená, že se všem žije blaze. Chybí potraviny, léky a podobně. Nicméně běžný život v rámci možností běží. A zároveň se obecně ukazuje na všech úrovních, kdo má zájem na válce na Ukrajině, případně v Evropě.
Chápu však, že, když hlavní mediální proud něčemu neposkytuje mediální prostor, může situace vypadat, že se zklidňuje a dohody se dodržují. Možná to i má tak působit, ale rozhodně tomu tak není. Má to mnoho, zdůrazňuji mnoho souvislostí. Základem řešení konfliktu je dodržování minských dohod. Jejich základní význam je faktická institucionalizace obou útvarů, Luganské národní republiky a Doněcké národní republiky. Mimochodem, obě republiky už mají vzor pasových dokladů.
Na to navazuje vlastní rozdělení Ukrajiny. I když si nemyslím, že kdyby k tomu došlo, budou se chtít připojit k Ruské federaci. Podle mě to bude spíš něco jako „Novorossia“ a centrum řízení bude v Doněcké národní republice. Jak nejdřív nikdo neměl zájem rozdělit Ukrajinu, došlo k vynuceným okolnostem. Ty okolnosti jsou nejednotnost Kyjeva, ale i ostatních zaangažovaných stran, zájmy jsou různé a je jich mnoho. A pak analfabetismus ve věci řízení a racionálního hospodaření Ukrajiny jako fungujícího státu. Domnívám se, že se Ukrajina pravděpodobně rozpůlí a teď je fáze, kdy každý chce získat co největší vliv. Takže většina Ukrajinských oligarchů hraje „vabank“.

Mohl byste uvést několik konkrétních příkladů?

Mediálně propagandistický příklad je případ poddůstojnice Naďi Savčenko, pilotky ukrajinské armády a poslankyně Verchovné rady Ukrajiny za stranu Vlast Julie Tymošenkové. Na tom je zajímavé, že hlavní mediální západní proud ji prezentuje jednoznačně jako oběť ruské zvůle a Putina a vůbec nepřipouští jinou variantu, než že je nevinná. Přitom většina těchto komentovaných zpráv je spíše spekulativního charakteru a soustředí se mnohem víc na formu než na obsah a hlavně podstatu. Tedy na hladovku, osobní bojovnost a na to, že jen plnila své povinnosti. Ostatně to už jsme kdysi v minulosti slyšeli. Ale podstatou celého případu přece je, že byli zabiti novináři – civilisté! Navíc k této otázce se Savčenková neustále staví tak, že si vlastně za to mohou sami, nevyjádřila žádnou lítost nad ztrátou těchto nevinných mladých lidských životů. Jediný, kdo vyjádřil lítost nad životy padlých novinářů, je její advokát. Nakolik to je účelové, či upřímné, můžeme jen spekulovat. Mám z toho pocit, že Savčenková nerozlišuje ruského vojáka od povstalce, a dokonce ani od civilisty, a to by jako poddůstojník měla jasně vědět. Musí vědět, proti komu bojuje! Vražda je vraždou i za válečné situace; a to se právě pro tuto příčinu dost těžko prokazuje. Toto její chování je typický jev zfanatizovaných lidí, zvlášť, když se ocitnou ve válečném poli. Sám jsem na Ukrajině měl průvodkyni, která řekla, že i když je ruského původu, kdyby měla možnost, vezme „avtomat“ a postřílí je do jednoho, míněno Rusy. Ale že povstalci jsou vlastně Ukrajinci, to jí nedocházelo. Mluvila s naprostou vážností. Byl jsem velmi ohromen tímto iracionálním zfanatizovaným chováním, protože na to nevypadala, ale nemělo cenu se jí na cokoli ptát, protože fanatismus je společensky nebezpečná iracionální zaslepenost, která negativně dopadá na jakoukoli společnost.
Dále Kyjevská vláda není schopna odevzdat nahrávky z řídící věže ve věci sestřeleného nizozemského boeingu, a proto nizozemská strana byla nucena podat podnět k mezinárodním institucím. Vytvořila tak tlak na ukrajinskou vládu a ta tyto materiály nakonec odevzdala k vyšetřování. Přitom jsme celou dobu poslouchali, že viníky jsou povstalci, a teď, když mají možnost to prokázat, nějak to nejde. Proč? Mluví se o svobodě slova, ale jen pro ty, kdo jsou výhradně proti Rusku. Kdo se neangažuje ostentativně, je Putinův agent, a tím pádem zločinec. Také zákaz Komunistické strany účastnit se regionálních voleb je tou pravou „demokracií“. Dochází to tak daleko, že se zákazala komunistická ideologie a její symboly. Úředně se odnímají všechna vyznamenání s těmito symboly. Tady se dotkli především veteránů a vojáků, zejména těch, co sloužili a mnohdy zasvětili upřímně svůj život armádě bývalého SSSR. Je to ponižující a de facto sprostá degradace.
Přejmenování ulic a měst statečně probíhá. Dokonce tak, že velmi známý Dněpropetrovsk, pojmenovaný po revolucionáři Grigorim Petrovském, přejmenovali opět na Dněpropetrovsk, ale po sv. Petru. Tohle ale považují za úspěch – vytrvalost, vychytralost opozice v této oblasti, která nechce, aby město a celá oblast vynakládala nesmyslně peníze.
Na oděský masakr se nejen zapomíná, ale i prakticky se nezačalo vyšetřovat. Již jsem zmiňoval v některém z předešlých rozhovorů, že majdanské tragické události se také nějak nesunou k výsledkům, kdo vlastně střílel, přesněji zabíjel.
V Křivém Rohu jednoznačně vyhrál volby na starostu dosavadní starosta Jurij Vilkul – a volby se anulovaly. Kandidáti, kteří do 2. března dali přihlášky,  jsou všichni více či méně spjati s Ihorem Kolomojským a vojensko-politickými špičkami, kterým dělají loutky. Jurij Vilkul je nucen mít ochranku; Ihor Kolomojský (bývalý gubernátor Dněpropertovské oblasti a oligarcha, který stojí proti Porošenkovi a nejvíc ze všech zbohatnul na válce, i když před tím přišel o majetky na Krymu) ví, že by mu mohla spadnout do klína jedna z největších průmyslových a stále ještě prosperujících oblastí a mohl by přeorientovat tuto ekonomiku na Západ. Také chce mít vliv na opravdu velký rozpočet města Krivoj Rog. Vždyť je to obrovské průmyslové město, táhnoucí se v délce 120 kilometrů.

…takže reformy nijak zásadně nepokračují…