Předseda Senátu Miloš Vystrčil říká, že jsme svobodná země a demokratické země se musí podporovat. Na druhé straně zaznívá, že je nezvyklé, aby vysoký zástupce státu jel na Tchaj-wan. Ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák uvedl, že mu volají z Berlína, „jestli máme rozum“ a nechápou, co se děje. Máme rozum?

Máme již třicet let svobodu. Jsme suverénní demokratická země. Stejně tak je svobodnou demokratickou zemí Německo nebo všechny země EU, Spojené státy, Kanada, Austrálie, Japonsko, Indie, Brazílie... a přitom předseda žádného parlamentu z těchto zemí na Tchaj-wan nejezdí. Proč tam nejezdí? Protože si uvědomují... Ano, Čína je komunistická země, kde vládne jedna strana, ale zároveň Čína představuje 20 procent světového HDP, každý pátý obyvatel naší planety je Číňan, Čína hraje velkou roli v ekonomice, mezinárodní politice, mezinárodních vztazích, je členem Rady bezpečnosti. Žádný světový problém, ať už ekonomický nebo co se týká globálního oteplování, nelze řešit bez Číny. Představitelé svobodných demokratických suverénních zemí se snaží spojovat tuto realitu se svými hodnotami lidských občanských práv, právního státu a demokracie. O tom je jejich politika, aby dosáhli co nejvíc.

Čína je dnes jak pro zmiňované Německo, tak pro celou EU obchodní partner číslo jedna. Pokud jde o Německo, každý rok činí vzájemný obchod 100 miliard eur v každém směru. Pokud jde o EU, každý den se vymění zboží mezi zeměmi Evropské unie a Čínou v hodnotě jedné miliardy eur. Musíme prosazovat demokratického hodnoty, ale nezapomínat na ekonomické, kulturní a diplomatické zájmy.

Když jede Angela Merkelová do Číny, a jezdí tam často, tak veze plné letadlo podnikatelů, ale zároveň hovoří o lidských právech, setká se se studenty, má na univerzitě přednášku o demokracii. Snaží se o spojení všech zájmů.

U nás jdeme od jednoho extrému do druhého, od pangejtu k pangejtu. Bohužel to začal prezident Miloš Zeman svou jednostrannou orientací na Čínu potažmo na Ruskou federaci. Miloš Zeman už snad šest let nebyl v nějaké evropské instituci. Zato neustále mluví o Číně. Vzpomeňme si na dopis čtyř našich nejvyšších ústavních činitelů do Číny v roce 2016, který byl servilní a ponižující. To samozřejmě vyvolává opačnou reakci na naší politické scéně. Miloš Zeman, když do Číny jel, na rozdíl od Angely Merkelové nikdy o naší demokracii nemluvil a naopak čínským partnerům říkal, že se tam jezdí učit, jak se stabilizuje společnost. Čili to vyvolává opačnou reakci na české scéně, viděli jsme to na demonstracích, když tu byl čínský prezident, ale hlavně v souvislosti s návštěvou Tchaj-wanu.

Jdeme z jednoho extrému do druhého. Celý svět uznává politiku jedné Číny. To neznamená, že bychom neměli s Tchaj-wanem obchodovat a nemít dobré kulturní vztahy. Tchaj-wan má i u nás své obchodní a kulturní zastoupení. Já sám, když jsem měl Čínu na starosti, jsem se setkával pravidelně s šéfy tchajwanského zastoupení, ale uznávala se politika jedné Číny. Teď jsme šli do druhého extrému.    

Vystrčil často hovoří o Václavu Havlovi, jehož odkaz považuje za zásadní pro českou demokracii. Jeho jméno zaznělo i v proslovu přímo na Tchaj-wanu. Vystrčil připomínal dobu minulou, kdy Češi „utíkali do českých hospod nebo za ploty svých zahrádek a zdi svých domů“.  V proslovu zmínil spolek Milion chvilek. Uvítal, že dnešním mladým lidem není lhostejný osud demokracie. V Karlovi Schwarzenbergovi zanechal projev tak silné pocity, jaké míval u projevů Václava Havla. Jak proslov působil na vás?

Při vší úctě k panu Vystrčilovi jej nelze srovnávat v prezidentem Havlem. Prezident Havel měl určitý osobní příběh. Strávil roky ve vězení kvůli prosazování hodnot, ve které věřil. Projev Václava Havla, ať přijel kamkoli, byl důvěryhodný. Pan Vystrčil tento svůj osobní příběh nemá. Je samozřejmě dobře, že se snaží hodnoty prosazovat, ale když to nespojí s tím, co jsem zmiňoval před chvílí, s obchodními, ekonomickými a diplomatickými zájmy, tak se obávám, že na rozdíl od Václava Havla, který byl v politice úspěšný, to může dopadnout jinak. Díky Václavu Havlovi jsme byli ve světě pozitivně vnímáni, měli jsme nějaké postavení, když jsme chtěli něčeho dosáhnout na diplomatické úrovni, tak i díky němu se to dařilo. Mimochodem, Václav Havel ve své funkci na Tchaj-wanu nikdy nebyl.

Pokud jde o mladou generaci, přál bych si, aby to bylo tak, jak pan Vystrčil říká. Ale když se podíváme na českou realitu, je to jinak. Ano, Milion chvilek, to jsou často mladí lidé, jeden z prvních cílů, s kterým jsem sympatizoval, byl vzdělávání a kultivování společnosti. Ale když se podíváme na volební účast mladých lidí, na rozdíl od voličských skupin v důchodcovském věku, je velmi malá. A když jdete do škol a vidíte nezájem o veřejné dění... Místo toho, abychom radili Tchajwancům a Číňanům v otázkách demokracie, tak bychom se v zájmu uchování naší demokracie měli soustředit na výchovu našich mladých lidí. Tady by Milion chvilek mohl hrát pozitivní úlohu. V posledních měsících ale hraje  akorát roli někoho, kdo se snaží sjednocovat opozici. Jenže od toho jsou politické strany, ne uskupení typu Milion chvilek.

Ano, hodnoty, principy demokracie, lidských práv v projevu zazněly, ale s Václavem Havlem bych pana Vystrčila nesrovnával. Václav Havel i při nedostatcích, které měl, si uvědomoval politický dopad toho, co dělá. Obávám se, že tohle si pan Vystrčil neuvědomuje.