Česká republika se opět propadla v žebříčku dostupnosti bydlení na poslední místo. Jestliže na pořízení bytu o rozloze 70 m2 vloni stačilo 13,3 průměrného hrubého ročního platu, letos budete potřebovat 14,4 průměrného platu. Čím je to podle vás způsobeno především?

 

Jsem přesvědčen, že na vině jsou jednoznačně státní zásahy, které brání rychlejší výstavbě bytů. Jakékoliv státní zásahy způsobují nedostatek. Ať už chybí na trhu toaletní papír a dámské vložky nebo třeba byty, vždycky je na vině státní plánovač a politik, který vnáší do systému chaos. A když si vezmeme ten dlouhý řetěz faktorů, které vstupují do produkce, od ceny práce až třeba po ceny surovin, nikdy nevíte, kde se jaký státní zásah projeví a v jaké míře. Česká republika už dlouho patří mezi země, kde si člověk na vlastní bydlení vydělává nejdéle. Zároveň je pravda, že je u nás míra vlastnického bydlení o dost vyšší než třeba v sousedním Německu, což ale nutně nemusí být nic negativního. Teď se sešlo víc faktorů najednou. Kromě cen surovin jsou to teď i naprosto šílené ceny energií, které se v ekonomice promítnou úplně do všeho. Ale to bych opakoval všeobecně známé teze. Nicméně to, že za vystřelené ceny bytů mohou v principu státní zásahy, to se opakuje málo. Jaký je pak důsledek? Lidé očekávají, že stát tuto situaci nějakými novými, lepšími zásahy vyřeší. Samozřejmě nevyřeší nic. 

 

 

Představitelé developerů upozorňují na to. že hlavním problémem je to, že se v ČR stále staví velmi málo bytů a že tedy velký převis poptávky nad nabídkou způsobuje vysoké ceny nemovitostí. Souhlasíte s tímto postojem? 

 

Naprosto s nimi souhlasím. U nás jsme si zvykli dívat se na developery jako na nepřítele. Přitom od nich očekáváme, že nám developerské firmy vyřeší celorepublikový bytový problém. Podívejme se, kolik měst uplatňuje nějakou formu stavební uzávěry. Ono nemusí jít o explicitní stavební uzávěru. Tedy stopstav pro změny územního plánu. Formou stavební uzávěry může být například koeficient na počet parkovacích míst na jednu postavenou bytovou jednotku. Pokud město stanoví developerům tak vysoký koeficient, že se pak nevyplatí bytový dům postavit, je jasné, jak to dopadne. Nestaví se dost rychle a ceny bytů stoupají. Vidět developery jako nepřítele je podle mě v dnešní době jeden z nejkřiklavějších projevů antikapitalistické mentality. 

 

Z některých statistik však vyplývá, že přestože je například v Praze poptávka každý rok po asi 10 tisících bytech, v metropoli je k dnešnímu dni podle odhadů více jak 90 tisíc neobsazených bytů. Není podle vás třeba proto spíš hledat řešení ve využití tohoto bytového fondu, než zastavovat další a další území novými byty? 

 

Ze kterých statistik to vyplývá? Takové žonglování s počty bytů přece nedává smysl. Co je to neobsazený byt? Pokládá se za něj byt, který je například používán pro krátkodobé pronájmy? Nebo je to byt, který je úplně vybydlený a prázdný? Nebo je to byt, který dejme tomu rodina koupí pro své dítě a v daný okamžik jej nikomu nepronajala, ale za týden, až statistické šetření skončí, už byt pronajatý bude? Jak velkému počtu lidí se může vyplatit koupit byt, zadlužit se, a nechat jej prázdný? A kolik lidí si kupuje byty vyloženě kvůli pasivnímu příjmu? A je takovému podnikání u nás trh nebo spíše zbytky trhu nakloněn? Určitě znáte Kyiosakiho knihy. To jsou bible pasivního příjmu. Ale obávám se, že to, co tam Robert Kyiosaki popisuje, nákupy levných bytů, jejich pronájem, budování pasivního příjmu na pronajímání bytů, to je možné v Americe, kde je trh velmi pružný a svobodný, ale ne u nás, kde na každém kroku zakopáváte o nějakou překážku, kterou vám do cesty položil stát nebo třeba město. Pokud skutečně existuje 90 tisíc skutečně neobsazených bytů, tedy bytů, které žádným způsobem nepracují v ekonomice, čemuž příliš nevěřím, pak se ptejme, proč tomu tak je a jaké jsou tady bariéry, aby se někde tahle nabídka setkala s poptávkou. Já jsem tržní fundamentalista. Pokud se poptávka není schopna setkat s nabídkou, musíme někde hledat úředníka nebo politika, který to způsobil. Ostatně v Praze můžeme jedno takového jméno hned uvést: Martin Stropnický.