Davide, Theodora Remundová nedávno natočila cyklus s názvem Moje století o stoletých lidech. Když vidíte ty lidi, kteří prožili téměř celé 20. století, plné válek a nejrůznějších konfliktů a převratů, tak si nutně musíte uvědomit, že my dnes oproti nim žijeme ve velmi klidné době…

No to určitě, to máte naprostou pravdu. To samozřejmě oceňuju. A když ten cyklus natočí žena, tak si taky můžeme uvědomit, že ženy téměř vždycky doplácely na konflikty mezi muži.

Možná o to víc bojují teď. Myslím za rovnoprávnost ve společnosti. Jak vnímáte tyto feministické snahy a aktivity? Mají si české ženy v této době na co stěžovat?

Já tedy žádný rozdíl skutečně nevidím. A to nejenom u nás, ale i když cestuju po světě. Feminismus je velmi často jenom zástupný problém. Nemá smysl pořád dokola diskutovat, jestli muž utiskuje ženu, nebo žena muže.

Například manželství je typický příklad útisku!

Jak napsal Verlaine: „Manželství je jediné dobrodružství dostupné zbabělým...“

(Smích) No, je to vlastně tak. Ale přesto se můžou mít ti lidi rádi.

Davide, jak se vám žije v současné české společnosti, která je rozdělená na dva nesmiřitelné tábory a ta propast mezi nimi se stále prohlubuje?

Pro mě je politika hra vyvolených, kteří si jen mezi sebou hrají nějakou trapnou hru, která mě zajímá minimálně. Jediné, co může člověk udělat, je sem tam se ozvat, někde zabouřit a vyjádřit nesouhlas, a tím to končí.

Největší průšvih je, že ta společnost je s tím současným stavem vlastně velmi spokojená, protože ekonomicky to klape, takže si všichni jen ospale sedí a nic neřeší. Bohužel se tím vytrácí jakýkoliv náboj, emoce, duchovní rozměr, prostě něco, co tu společnost někam posunuje. Problém evropské společnosti spočívá zkrátka v tom, že si žijeme relativně dobře, ale jsme neuvěřitelně líní a neochotní dělat něco pro budoucnost.

Já se vrátím k těm protestům proti současné politické garnituře. Vy jste, pokud vím, podepsal také petici, kterou vydalo Národní divadlo.

To je pravda, já jsem vyjádřil svůj nesouhlas, něco jsme s kolegy v Národním sepisovali, pak jsem byl i na té demonstraci na Letné, kde také moje jméno rovněž figurovalo. Jenomže jak může člověk reálně bojovat proti panu Zemanovi nebo panu Babišovi? Prakticky jenom takhle.

Ale jak jste říkal, politiku sledujete minimálně?

Upřímně řečeno, mě už prostě nebaví o tom číst. Já si otevřu internet a tam vidím pořád ty samé fotky, pořád ta samá svědectví a důkazy – a to je neskutečně únavné! To přece nemůže trvat rok a půl, abychom se každý den dohadovali, jestli Babiš je, nebo není zločinec a jestli speciálně Miloš Zeman je ústavní, nebo protiústavní činitel.

A váš názor na prezidenta?

Je to smutné, prostě smutné, k tomu se nedá víc říct. Stačí se podívat na tu ústavu a na to, co s ní pan prezident dělá. Čím je kratší, tím je lepší, a tím líp se dá obcházet.

Jistě, ale nemůžete zase chtít, aby ústava měla tisíc stran a vypadala jako Ottův slovník naučný…

Ne, to určitě ne. Ať má ústava třeba dvě strany, ale to potom předpokládá nějakou politickou kulturu, kterou pan prezident zjevně nemá. Teď by se tomu mohlo klidně říkat Zemanova ústava. A působíme tím úplně směšně i v kontextu zahraničním.