Zbyňku, před volbami do europarlamentu jste tvrdil, že voliči v ČR jsou udržováni ve strachu a rozptylováni „ptákovinami typu StarDance“. A vyslovil jste podporu Filipu Turkovi. Už se po eurovolbách díváte na české voliče a schopnost jejich úsudku lépe?

Každý volič má nějaké prizma, kterým hodnotí volbu ostatních. I ti, kteří se snaží objektivizovat a racionalizovat svoji volbu, tak činí podle vlastních – subjektivních – měřítek. Nejsem výjimkou. Podle mých měřítek jsem po velmi dlouhé době někoho volil s dobrým pocitem a radostí a ta zatím nejen přetrvává, ale posiluje. Z mého subjektivního pohledu s celkovým výsledkem spokojen nejsem, protože novější protestní hnutí uspěla minimálně, s výjimkou levicového STAČILO! a středopravé koalice Motoristů a Přísahy. Počet hlasů pro liberální subjekty stále dokládá nadvládu progresivního matrixu nad procesem utváření veřejného mínění. Počet voličů, co si vybralo červenou pilulku a zjišťují, jak hluboká je králičí nora, je stále subkritický pro systémovou změnu. Je sice patrný posun, ale jeho dynamika stále není dostatečná. Nicméně věci jdou správným směrem, žel pomaleji, než stačí europrogesivisté posírat naše životy. To platí i v celounijním měřítku, zelenorudí s liberály stále ovládají europarlament.

Nedávno se předvedli také britští a francouzští voliči. Oboje zvolili levici, která se přátelsky kloní ke Gren Dealu i migraci. Na druhou stranu, Babiš a Turek s Macinkou se účastní orbánovsko-lepenovské aliance v europarlamentu. Tak tedy, převažují pro vás začátkem léta lepší, nebo horší zprávy?

Jak správně poznamenal Alexandr Tomský před pár dny, je třeba se dívat na přepočet hlasů na mandáty v Anglii i Francii. V obou zemích obsadili díky volebním systémům levičáci větší proporci křesel, než odpovídá volebnímu výsledku, a liberální média oboje volby částečně dezinterpretovala jako porážku pravice, jakkoliv hlavně ve Francii jde z hlediska FN o velmi slušný výsledek. Britští toryové doplácejí na stejný proces jako ODS, tedy na vyprazďnování pravicově konzervativního obsahu ve prospěch liberálního progresivismu, a ztrácejí tak své kmenové voliče. Jejich politika byla zejména v posledních letech ostudou konzervatismu. Situace FN je jiná, ve Francii jde v podstatě o spiknutí za účelem odstavení FN i za cenu zatažení ultralevice do vlády. Zejmnéna francouzký výsledek tak bude mít nepopiratelný vliv na sebejistotu proevropských progresivistů v dalších letech. Ve Francii se hodně hrálo i o směřování EU a jejích orgánů. Po francouzských volbách bych neočekával významnější změny v evropské politice vyjma těch tvrdě vynucených realitou, jako bude redukce Green Dealu a přehodnocení zákazu spalovacích motorů, což bylo jasné už tehdy, když se tyto šílené politiky schvalovaly.

Politika je pěkná věc, ale co jako podnikatel a investor říkáte na ekonomické kroky vlády? Kalousek nadává, že vláda málo snižuje deficit. Na druhou stranu vy ji kritizujete za zvyšování daní. Co by tedy v ekonomické oblasti vláda měla dělat?

Snižovat deficit můžete na výdajové i příjmové straně rozpočtu. Pokud vláda dotuje politické neziskovky a různé instituty, které za veřejné peníze obhajují a zakrývají její chyby, nakupuje jednotkově zdaleka nejdražší zbraně za netransparentních podmínek, z nichž některé, jako program F-35, jsou pro ČR nesmyslné, neklesá počet státních úředníků, nesnižuje se agenda a zátěž pro podnikatele, těžko budu tleskat zvyšování majetkových daní, které mají tu nepěknou vlastnost, že cyklicky daní už mnohokrát zdaněné. Moje výhrady mířily zejména k debatě o výrazném navýšení daní z nemovitostí, což by údajně mělo rozhýbat trh s nájemním bydlením, zatímco reálným důsledkem bude pouze další růst nájemného, do něhož vlastníci růst daně nutně musejí promítnout.

Kdy se v této zemi vlastně dobře podnikalo? Máme pravicovou vládu, jistě teď, ne?

Mně se krátce, ale slušně podnikalo v Polsku. V Německu je podnikání naprostý horor, z mnoha důvodů, které jsou nad rámec tohoto článku. V ČR jsme nadávali na byrokracii před dvaceti lety, ale to jsme vůbec netušili, jak šílená bude dnes. Green Deal, AML, GDPR, KYC, CSR, ESG jsou pro nepodnikající vesměs nic neříkající zkratky. Pro podnikatele je každá z nich noční můrou, některé (AML, GDPR) jsou spojené s obrovskými omezeními pro firmy i jejich zákazníky a pokuty za porušení leckdy zcela stupidních nařízení jsou likvidační i pro středně velké firmy. Stát se vymlouvá, že jde o eurounijní nařízení, která je povinen implementovat. Jejich důsledkem je obrovský růst rizik, administrativní zátěže, pokles marží, růst nákladů a snížení konkurenceschopnosti. Podnikat dnes ve větším měřítku je cesta minovým polem šílené a přebujelé legislativy. Tohle bude stát Evropu výrazný propad ekonomické aktivity, který přinese spolu s nepříznivým demografickým vývojem i nutný kolaps sociálního státu, který většina Evropanů mylně považuje za věčnou danost. Nevím, odkud bere současná vláda tu drzost nazývat se pravicovou či rozpočtově zodpovědnou.