Připomínáme si 34. výročí Listopadu 1989. Symbolikou ale letos bude nabitý nejen 17. listopad, ale také 27. listopad, kdy se o výročí listopadové generální stávky má konat stávka učitelů a některých průmyslových podniků. V jaké náladě si podle vás Listopad letos připomínáme?

Jsme ve stavu rozkladu a vleklé deziluze. Z politiků, ze západu obecně, od něhož jsme si hodně slibovali, a máme strach z budoucnosti. A k 17. listopadu? Komunisty jsme sice ze Sněmovny dostali, ale přijali jsme tezi, že jsou hodní komunisté a zlí komunisté. Chartisté přebírají od těch hodných na Hradě ceny, ty ostatní se dál snažíme vytlačit z veřejného prostoru. Žádné smíření se nekoná, jen jsme některé vybrané jedince viny účelově zbavili.

Současná vládní koalice se před volbami sama nazývala jako „demokratický blok“ a jako svůj v podstatě hlavní program chtěla do země po vládě Andreje Babiše vracet právě „demokratické hodnoty“. Listopad 1989 býval roky předtím jejich hlavním „festivalem“. Jak se jim podle vás tento cíl obnovy demokracie podařilo za ty dva roky zrealizovat?

Hlavním tahounem festivalových oslav jsou státní sdělovací prostředky Česká televize a Český rozhlas. Viděl jsem na ČT reportáž o tom, jak Jiří Mádl dokončuje film, který si opět bere kulisy roku 1968. Taky jsem viděl reportáž o škole, kde studenti dělají výstavky z padesátých let, hrají si na příslušníky StB a navzájem se zatýkají. Tak jak nám televizní tvůrci předhazovali druhou světovou válku a hrdinné osvobození Rudou armádou, stejně tak se chová euroatlantická propaganda v současnosti. Vláda před volbami lhala a lže pořád. Nevím, jestli jsou některá její rozhodnutí správná a opozice se mýlí; když takhle vláda lže, nevěříte jí už v ničem.

Smrt Karla Schwarzenberga nám před pár dny připomněla, že generace pamětníků počátků naší demokracie odchází. A střídá ji generace, která už tyto časy zná jen z vyprávění, do nějž si často promítají vlastní představy, které se mohou od těch tehdejších dost lišit. Jak moc je to co, je dnes považováno za „odkaz 17. listopadu“, reálným obrazem tehdejších tužeb?

17. listopad 1989 se stal historickým datem. Jako roky 1918, 1948, 1968. Dnešní mladí lidé v tom mají binec. Začíná to být karikatura. Havel a Kubišová jsou hrdinové, Babiš je estébák a na Hradě vládne komunistický voják z povolání, který si morální selhání odpracoval. S realitou se tenhle odraz reality vůbec nepotkává.