Ukrajinské mouky dovážíme jen 0,1 % celkové spotřeby, brání se ministr Nekula. Ale binec je kolem toho pořádný. Už jsme se o tom bavili posledně, ale co k tomu dodat, řekněme, z hygienického a obchodního hlediska?

To je právě to krásné na komoditní burze. I malé množství zboží dokáže pohnout s cenou napříč celým oborem i celou Evropou. Stejně to funguje i v případě lipské energetické burzy. Sice vyvážíme do Německa stále stejné množství energie, protože víc jí prostě nemáme a přes dráty jí víc neprotlačíme, ale přesto máme všichni elektriku za dvojnásobné ceny. Takhle jednoduché to je.

A tak i malé množství ukrajinské pšenice (a mouky) dokáže rozvrátit zemědělství v celém bývalém východním bloku. Na Ukrajině se prostě produkuje levněji. Jednak tam mají nízké platy, jednak tam mají velké lány a nemají tolik inspektorů a kontrolorů, kteří jim koukají přes rameno. Když je obilí sklizeno, nikdo moc neřeší kvalitu, protože Afrika se na takové podružnosti neptá. Ti potřebují hodně a lacino.

Díky velmi promyšleným krokům EU i naší vlády se pak stalo, že naši zemědělci produkují dráž, ale musejí si teď nechat konkurovat ukrajinskou produkcí. Není divu, že zkoušejí všechno možné, aby to zvrátili. Kdyby to takhle mělo pokračovat, tak bude lepší nechat pole ladem, protože při současných cenách hnojiv, nafty, chemie a požadavcích státu na kvalitu je prostě nemožné ziskově produkovat za současné výkupní ceny.

Nijak mě nepřekvapuje, že hlavním argumentem jsou pesticidy. To má největší šanci na úspěch, protože na Ukrajině se na nějakou tu chemii moc nehledí. Když se budou dělat testy, vždycky se něco najde.