Pane Banáši, loni jste mluvil o tom, že nastal „rozklad slovenské společnosti“ kvůli jeho politické reprezentaci. Také jste řekl, že až bude nejhůř, lidé si vyberou silného lídra. Tak tedy: V jakém stavu je slovenská společnost nyní?

Nejen slovenská, ale všechny společnosti, které jsou pod anglosaským vlivem, zažívají stejný proces připomínající československou normalizaci osmdesátých let. Po vymanění se ze sovětské sféry vlivu jsme se dostali do anglosaské sféry, se stejnými mocenskými ambicemi jako byla sovětská. Po letech idealistického blouznění o svobodě postupně přišlo vystřízlivění a mezi lidmi se znovu usadila deziluze. A obávám se, že stále víc rezignace. Rezignace znamená postupnou ztrátu morálních hodnot. Pokud do toho přijde zklamání z politiků, které si lidé zvolili, nastává rozklad společnosti. Dnes máme na Slovensku prakticky dvě zásadní politické síly – zloději versus hlupáci. Přitom ta první je z kradení podezřelá, ta druhá svůj idiotismus skutečně dokázala. Blíží se volby a lidé si kladou otázku, co je lepší, zda když stát vedou lidé podezřelí z kradení, nebo lidé, co svým idiotismem možná napáchali víc škod než ti první. Jasná Sofiina volba. V takové situaci lidé přirozeně volají po silném lídrovi, jen se modlím, aby to nebyla kombinace idiota s diktátorem. 

Válka na Ukrajině dále dusí Evropu. Český písničkář Jaromír Nohavica se na svých koncertech ptá: „Proč všichni mluví o válce a nikdo o míru?“ Já bych se spíš zeptal: V co doufají pragmatické evropské mocnosti, tedy Německo a Francie? Proč se i nadále nechávají strhnout Anglosasy, Polskem a Pobaltím k jednoznačné podpoře Ukrajiny?