Zástupci USA a Číny dohodli snížení amerického deficitu ve vzájemných obchodech. Čína následně rozhodla o snížení cla na dovoz osobních automobilů z 25 na 15 procent, což zní velice zajímavě i vzhledem k tomu, že jde o největší automobilový trh na světě. Jsou to kroky, z nichž se dá odvodit, že hrozba svázání globálního obchodu ochranářskými opatřeními jednotlivých zemí v čele právě s Čínou a USA už je zažehnána?

Musím přiznat, že mě zaskočilo, jak rychle se hrozba obchodní války zdá „zažehnána“. Připouštím, že jsem nepředpokládala, že se agresivní politika Donalda Trumpa setká s takovými ústupky od čínské strany. Spíš to vypadalo, že Čína si bude trvat na velmocenském postavení a bude se na obou stranách kupit šprajcování. Otázka je, jak tuhle změnu postoje číst. Znamená to, že Čína je navenek mnohem slabší ekonomikou, než jak se tváří? Že své problémy jen schovává za načinčanou fasádou? Možná. Leccos by tomu napovídalo, třeba makroekonomické statistiky, které jsou v některých případech dlouhodobě z Číny tak dobré či rychle zveřejněné, že jsem přesvědčená, že musejí být falšované.

Pokud jde o úplné zažehnání obchodní války, byla bych opatrná. Poslední kauzou je zase spor o dovoz evropských aut do USA. Zkrátka protekcionismu se v dnešním světě bohužel daří.

Novela daňového řádu, kterou schválila ve středu Poslanecká sněmovna, zavádí na základě evropské směrnice povinnost bank, poskytovatelů platebních služeb nebo advokátů a poradců poskytovat daňové správě údaje vyplývající ze zákona o boji proti praní špinavých peněz. Informace měly sloužit k mezinárodní spolupráci při správě daní, ale Ministerstvo financí do novely prosadilo, aby finanční instituce poskytovaly informace i pro tuzemskou správu daní. Prolamuje se tak bankovní tajemství, jak kritici vyčítají ministryni Aleně Schillerové?

Podle mého soudu jde o prolomení bankovního tajemství a je to velmi nebezpečný precedent. Tímto způsobem jsou neustále víc a víc prolamována dosavadní tabu související s osobními svobodami a lidskými právy. Nejde jen o bankovní tajemství. Podobně je ohrožené také právo na spravedlivý proces, protože je ohroženo prolomení advokátské mlčenlivosti. A to už by byl drtivý zásah do principů právního státu – to bychom se skutečně vrátili někam do padesátých let.

Na úterý připadl v Česku podle výpočtu Liberálního institutu, který vychází z kalkulací OECD, den daňové svobody. Irsko si ho užilo už 7. dubna, naopak Francie si počká až do 23. července. Češi tak na stát letos pracovali 142 dní. To je nejméně od roku 2000, od kdy institut údaje o dni daňové svobody zveřejňuje. Je to důvod k jásotu?

Ano a ne. Je dobré, že se den daňové svobody posunul ve prospěch daňových poplatníků. Ale ukazuje se, že konstrukce dne daňové svobody začíná být pomalu překonaná. Víc než výše daní totiž začíná lidi deptat rostoucí míra byrokracie. To jsou všechna ta daňová kontrolní hlášení, souhrnná hlášení, EET, GDPR a další. Výsledkem je, že neustále jen papírujeme a úřadujeme, aniž z toho stát něco má a aniž z toho daňoví poplatníci něco mají. U daní se aspoň dá chápat, že výnos z daní může být nějak užitečný. Ale v případě téhle byrokracie a regulace jde vysloveně o náklady mrtvé váhy, kdy z nich nemá nikdo nic, jen jde o ztrátu času. Lidé pak nemají čas normálně produktivně pracovat, podnikat a být skutečně užiteční.