Na bratislavské konferenci GLOBSEC zazněla důrazná varování před Ruskem. Polsko si přeje rozmístění vojenských kapacit na území svém i dalších částí východu Aliance; zazněla též teze, že Rusko se snaží rozložit EU, přičemž je mimořádně aktivní i v Česku a na Slovensku. Generál Pavel varoval, že bude jasně řečeno, kteří spojenci v NATO nedodržují předepsaná 2 % HDP na zbrojení. Čímž myslel i ČR. Do jaké míry lze s jednotlivými klíčovými závěry souhlasit?

GLOBSEC není můj mentální svět. Vždy jsem stál na straně míru a vždy mi vadily jednostranná propaganda či rusofobie. Této akce se zásadně neúčastním, nezajímá mě a nevidím důvod ji komentovat.

Konference GLOBSEC se zúčastnila také exministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová, která uvedla, že Spojené státy se ve světě musejí angažovat a měly by být připravené vyvíjet aktivity po celém světě, a to nejen vojenské. Výzvy na oslabení transatlantického spojenectví, či dokonce k rozpuštění NATO jsou podle ní velmi nebezpečné. A nejlépe na funkci prezidenta USA je prý připravena Hillary Clintonová. Co říci k těmto jednotlivým bodům?

Albrightová je spoluodpovědná za bombardování Jugoslávie v roce 1999, které jsem z duše odmítal, kritizoval a dodnes to považuji za jeden z nejtragičtějších zločinů americké zahraniční politiky. Zneužila se myšlenka lidských práv, která od té doby na Slovensku nemá podporu veřejnosti, přestože jde o důležitou hodnotu. Házet bomby na nevinné Srby, abyste pomohli odtržení Kosova v rozporu s mezinárodním právem, to je něco, co už navždy poznamená náš vztah k NATO, USA a farizejskému využívání vznešených hodnot ze strany velmocí na ospravedlňování válek. Absolutně nevidím důvod, abych komentoval jakékoliv vyjádření Albrightové, která na tom všem nese svůj díl viny.

Vladimir Putin se v rámci své TV show snažil chlácholit ruské občany. Ti naříkali na zdražování potravin a léků, klesající či nevyplácené mzdy, nekvalitu silnic, korupci, drahotu komunálních služeb, svou nemožnost splácet hypotéky apod. V jaké pozici je nyní doma ruský prezident? Jak silný a stabilní je? Čím zvládá odolávat takovému všeobecnému nářku? Bude znovu zvolen prezidentem a dokončí v klidu svůj mandát, nebo se Rusko „nezmátoží“ a zažije turbulence, ne-li revoluci?

Rusko pochopitelně má problémy, které souvisejí se sankcemi či cenami ropy, ale nejde o nic tak dramatického, že by to oslabilo stabilitu ruské společnosti. V Rusku je všeobecný pocit, že těžká situace je důsledkem západní politiky, a Putinova pozice je proto velmi silná. Navíc ruský boj proti terorismu v Sýrii zvýšil reputaci Ruska a postavení prezidenta Putina. Turbulence v Rusku jsou jen zbožným přáním militantních rusofobů na Západě. To však neznamená, že by Rusko své sociální a ekonomické problémy nemuselo řešit. Putin si toho je vědom.

Helmut Kohl varoval, že Evropa nemůže pojmout miliony chudých imigrantů a že je třeba jim pomáhat tam, odkud přicházejí. Do jaké míry tím pootočil diskurzem v Německu? Jak se vlastně vyvíjí evropský postoj k věci poté, co funguje – nefunguje dohoda s Tureckem a byla víceméně odmítnuta iniciativa Evropské komise na zřízení společného azylu a přerozdělovacích kvót?

Evropský parlament a Evropská komise nadále tlačí na povinné kvóty a nedají si říct, že toto řešení nikam nevede, nefunguje a dokonce je v rozporu i se zájmy uprchlíků, které nemůžete jako pytle s bramborami přenášet mirnix tyrnix do zemí, kam nechtějí jít. Slovensko dále bojuje proti kvótám a pořád hledáme spojence. To však neznamená, že nejsme solidární – chceme pomáhat ať už při humanitární pomoci uprchlíkům v Turecku nebo při ochraně hranic. Dohoda s Tureckem, doufejme, pomůže zastavit migrační vlnu. Je škoda, že se Evropa nechala vmanévrovat do takové špatné výchozí pozice, že v jednáních s Tureckem byl Erdogan na koni. Ale v této fázi je třeba, aby se zastavily migrační vlny, to je priorita. A bylo by opravdu dobré pro celou Evropu, pokud by v Německu převládl realistický postoj k migrační krizi a abychom se soustředili opravdu na příčiny krize a nehledali způsob, jak v Evropě ubytovat miliardy ubohých lidí z celého světa, protože to jen nahrává na smeč fašistům. Lidem v celém světě musíme pomáhat jinak – musíme jim pomáhat v boji proti imperiálním válkám, proti vykořisťování globálním kapitálem, proti chudobě a zadlužení. To je cesta do budoucnosti, a ne stěhování národů.

Evropou hýbe znepokojení nad jednáním tureckého prezidenta Erdogana. Ten si nejen dovolil žádat Merkelovou o potvrzení stíhání satirika, který ho nazval „kozomrdem“, ale existují i otazníky nad jeho jednáním vůči Kurdům, podporou některých teroristů v Sýrii a samozřejmě i ve věci dodržování lidských práv a svobody projevu. Lze souhlasit s tím, že puštěním stavidel uprchlíků se Evropě mstí za pád Osmanské říše, jak píše turkolog Tomáš Laně, a že v případě neudělení bezvízového styku Turkům do EU stavidla opět zvedne? Jak hodnotit tohoto partnera?

Turecko se rozhodlo oficiálně zpochybnit jeden ze základních pilířů evropské společnosti – svobodu slova. A Němci jim to tolerují. Místo toho, aby Evropa nekompromisně a ostře reagovala, konfrontovala Turecko a bránila své hodnoty, dovolila Erdoganovi, aby útočil na naši podstatu... Stydím se za tuto slabost a z duše to odmítám. Ptám se, co bude dál? Zakážou nám pojmenovat vraždu? Zavřou nás za to, když řekneme, že Turci spáchali zločin, když sestřelili ruskou stíhačku? Zavřou nás za to, že se zastaneme Kurdů? Za to, že řekneme, že Turci spáchali genocidu na Arménech? Za to, že budeme kritizovat Erdogana za jeho pochybnou politiku vůči Sýrii? Zavřou nás tak, jako zavírají své novináře? Tomu jdeme jako Evropané ustupovat? A co bude dál? Zakážou nám recitovat Sama Chalupku, protože se o Turcích nevyjadřoval dostatečně uctivě? Dají na index Jána Kalinčiaka, neboť o Turcích nemůže padnout křivé slovo? Co má proboha toto znamenat?! Erdogan svou žalobou vůči Bohmermannovi ponížil celé Německo, celou Evropu. Nedovolme mu pošlapat to nejcennější, co máme, co staletí bráníme před fašisty nejrůznějšího vyznání – nedovolme mu pošlapat naši svobodu.

Ve Velké Británii odstartovala kampaň k referendu o setrvání země v EU. Řada politiků i analytiků po celé Evropě před vystoupením Británie varuje, prý by to byla katastrofa pro obě strany a ve finále by došlo také k oslabení vlivu USA v Evropě, což by mohlo mít negativní dopad na naši bezpečnost. Oproti tomu třeba bývalý prezident Klaus řekl, že pokud Britové z Unie odejdou, nestane se vůbec nic. Nakolik je možné jednoznačně říci, jaké důsledky by britský odchod měl, nebo neměl?

Ekonomicky by to Británii oslabilo, došlo by k propadu asi o 5–10%. Navíc Británie by si musela vyjednat novou dohodu s Evropskou unií, kde by ztratila možnost spolurozhodovat, ale musela by respektovat pravidla evropského trhu. Čili pro Británii je odchod z EU iracionální. Pro Evropskou unii by to zřejmě znamenalo podporu sociálnějších a federalističtějších projektů, protože Británie dosud vždy blokovala i sociální iniciativy i upevňování Unie. Ale také by došlo k ekonomickému propadu. Sám osobně považuji, podobně jako lídr britských labouristů, Unii za neoliberální projekt. Ale paradoxně je EU silně neoliberální i díky Británii a její politice, která vyhovuje možná finančnímu impériu v Londýně, ale ne běžným lidem. Britský odchod by však mohl spustit domino efekt a pro Slovensko je v životním zájmu, aby byla Evropa stabilní. Nefandím tedy odchodu Británie z EU, ale rozumím kritickým hlasům vůči tomu, jak je EU neoliberální a málo demokratická.

Syrské parlamentní volby vyhrála Asadova strana Baas. Ze Západu zní tvrdá kritika ve smyslu, že volby nejsou legitimní, nemohli v nich kvůli bojům hlasovat všichni voliči a opozice hrozí, že odejde od stolu mírových jednání v Ženevě. Podle časopisu Foreign Policy jsou USA navíc připraveny na plán B v případě, že příměří padne; mají již přesný seznam zbraní, které budou dodávat protiasadovské opozici. Šéfdiplomat českého prezidenta Hynek Kmoníček ale varuje, že snaha odstranit Asada bez nalezené alternativy by mohla skončit libyjským scénářem. Jak aktuální vývoj v Sýrii chápat?

Ať se to někomu líbí, nebo ne, Asad je legálním lídrem Sýrie a jeho alternativou je teroristický Islámský stát. Západ by se neměl montovat do vnitřních syrských záležitostí, stejně jako by to neměly dělat Turecko či Saúdská Arábie, které často oslabují síly bojující s Daešem. Sýrii je třeba stabilizovat a boj proti Daeši musí být nejvyšší prioritou. V tomto směru bych ocenil misi Ruska, které pomohlo zemi stabilizovat. Věřím, že mírová jednání někam povedou, v tom musíme stát na jedné lodi a společně, Západ i Rusko, bojovat proti islamofašistům z Daeše. Tak, jak se kdysi dokázal spojit proti fašismu Západ se Sovětským svazem, tak se dnes musíme všichni spolu s Ruskem spojit proti Islámskému státu. Pokud to Západ nepochopí, Sýrie zůstane utopená v krvi a my budeme dále čelit migračním vlnám.