Na Facebook jste mimo jiné napsal: „Co je to stát? Původně mělo jít o instituci starající se o své občany a chránící jejich zájmy. Dnes se z něj stala parta grázlů sedící na penězích a určující lidem jejich životy ke svému prospěchu. Chceme žít v něčem takovém?“ Co vás tak naštvalo, že jste tohle napsal?

Mění se situace. Předpokládalo se, že stát vzniká z vůle občanů, aby se mohli nějak zformovat, s tím, že bude hájit jejich zájmy. Mám pocit, že u nás se ze státu stává pouze instituce, která jen formuluje zákazy a omezení. Říkám: proboha, na co potřebuju stát, který mě jen omezuje a něco mi zakazuje? Když se podívám na přenos z parlamentu, tak tam probírají schvalování zákona o tom, kdo může či nemůže odposlouchávat. Vytočili mě. Ježišmarja, jak můžou neschválit zákon, který omezuje odposlechy? Co já vím, kdo kde sedí? Nechápu, proč by měl mít nějaký státní úředník právo pořizovat odposlechy bez souhlasu soudu a aby je mohl uchovávat po omezeně dlouhou dobu, přestože nebude něco prokázáno. Soud alespoň určuje nějaký důvod, proč někoho odposlouchávat. Tohle mi už přijde moc. Má být svoboda médií, projevu, mobilních spojení, svobodný internet.

Mám pocit, že za chvíli bude vše omezené, zakázané, a to mi vadí. Vypadá to, že doba, kdy se říkalo, že donášela na každého bába domovnice, která poslouchala, zda někdo nemá zapnutou Svobodnou Evropu, byly zlaté časy. Dnes se staneme státem Bretschneiderů, kde bude muset každý informovat o čemkoli. Stát, instituce a parlament by měly fungovat tak, že budou bránit občany a zajišťovat jejich bezpečnost. U nás je bezpečnost řešená způsobem, že se sem pozve milion uprchlíků, a v rámci toho, protože se zjistí, že mohou být někteří nebezpeční, si schválíme, že si polezeme do kuchyně a do ložnice, abychom vše věděli a aby mohl soudruh Bretschneider nabonzovat, že na císaře pána serou mouchy. A to je špatně.