Alexandr Vondra v současné době působí jako ředitel Centra transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut.

Začněme chystanými prezidentskými a parlamentními volbami na Ukrajině. Uskuteční se podle vás za neustále se eskalující situace a mohou tu krizi vůbec vyřešit?

Nedělám si velké iluze, Ukrajina zůstává zemí hluboce rozdělenou a představa, že volby něco vyřeší jako mávnutím kouzelného proutku, je iluzorní. To ale neznamená, že bychom ty volby měli odepsat ještě před tím, než se uskuteční. Volby jsou svátek demokracie a měly by dostat šanci minimálně kvůli tomu, aby ukrajinští lídři měli alespoň elementární demokratickou legitimitu. Je dobře, že se volby budou konat, ale samozřejmě si nedělám iluze, že to něco zásadního vyřeší.

Od začátku vzniku přechodné ukrajinské vlády se debatuje o její legitimitě. Jak to vidíte? A pokud jde o volby, nedá se říci, že vláda je zbytečná odkládá? Předčasné volby je přece možné vyřešit během šedesáti, devadesáti dnů.

Prezidentské volby mají být v druhé polovině května, což je zhruba devadesát dní poté, co poslední prezident uprchl ze země. Jasně, že legitimita je, jaká je… Není to nelegitimní vláda, protože má důvěru parlamentu, který je legitimní z posledních voleb. Navíc země potřebovala nějakou vládu, a když prezident utekl, situaci řešit museli.

O legitimitě ukrajinského parlamentu pochybnosti nejsou, nicméně se objevily informace, fotky i videa svědčící třeba o nátlaku na poslance, kteří nesouhlasí, nebo záběry, kdy jeden poslanec hlasuje hned na několika hlasovacích zařízeních zároveň…

Jestli se nepletu, kolébkou parlamentu a moderního parlamentarismu je Velká Británie a čím dál od Londýna na jih nebo na východ, tak parlamentní praxe má občas svérázné projevy. Stává se, že v Itálii nebo na Ukrajině se poslanci občas poperou, v Moskvě dokonce jednou vzali parlament přímo útokem… To není nic, co by si parlamentní demokracie měla dávat za rámeček, ale asi to zhruba odpovídá stavu politické kultury v dané zemi.

Nicméně přes všechny problémy a vnitřní rozdělení bych se Ukrajiny v jednom trochu zastal. Volby tam nikdy neprobíhaly výsledkem 95:0. Dokonce i pokud jde o vliv oligarchů, na rozdíl od Ruska, kde je to hodně monokultura, na Ukrajině možná i díky vnitřnímu rozdělení, se vytvářela aspoň elementární rovnováha. Nikdo nedominoval stoprocentně a síly se byly schopny vzájemně vyvažovat. Ale výsledek, kam to dotáhli, není nic moc. Hodně si pamatuji Oranžovou revoluci, kdy jsem do Kyjeva často jezdil i radit a pomáhat.